Celý život jsem politiku vnímal spíše pasívně. Do vedoucí a jediné strany jsem nechtěl, protože otce, drobného živnostníka v roce 1953 obrali o malý krámek, a tak se stal šoférem ve VZP a já odpůrcem těchto praktik. Dal jsem se raději na sport a to zabralo můj veškerý volný čas a energii. Po ukončení strojní průmyslovky jsem nastoupil k počítačům, nejprve jako technik, později jako programátor v Mechanizační ústředně zahraničního obchodu, kde jsem pracoval 20 let. A protože jsem nebyl ve straně neměl jsem ani ambice na vedoucí místa, což mi ale vůbec nevadilo, protože jsem ale uměl jazyky a , tak jsem jezdil na softwarová školení do západních států, a to bylo rozhodně zajímavější, než účast na schůzích a poradách vedoucích a tedy stranických kádrů.
Nicméně jsem i já přivítal listopad 89 s klíči na Václaváku a později možnost získání živnostenského listu a podnikání. 15 let jsem dělal karate, vedl a založil 3 pražské, špičkové kluby (Uhelné sklady, Dynamo Pankrác a Mládí Praha), a tak zcela zákonitě jsem první podnikání zkusil nabízet bezpečnostní služby. Zpočátku to šlo velice dobře, byl jsem mezi prvními ale už tehdy (duben 90) jsem narážel na konkurenci a nekalé praktiky některých nově vznikajících bezpečnostních služeb, které byly zakládána bývalými estébáky a ti měli daleko lepší kontakty na kamarády v každém větším či menším podniku, a tak se velice brzy začli více a více zapojovat do veřejného života. Tehy jsem snad popvrvé zavětřil, že se děje něco jiného, než jsme chtěli. Nejenom, že tito nadlidé nebyli vůbec trestáni či hnáni k odpovědnosti ale stále více se odkopávali a po počátečním strachu najednou zjistili, že jim vlastně nic nehrozí a začli plně uplatňovat své vlivy a provázanost na celou sféru společnosti. Pak už to šlo jedno za druhým. Republika, do roku 1989 nezadlužená, se začla rozprodávat, zdravé podniky krachovaly, soudy nesoudily a na "Vlastní oči " jsme v televizi NOVA viděli šokující reportáže ze života novodobých kapitalistů a náhlých zbohatlíků. Zloděj a násilník se má v naší společnosti lépe než poškozený. Kdo nedělá, má se lépe, než poctivě pracující.
Kolik lidí, kteří vytunelovali banky, podniky a zcela veřejně, mnohdy pod zaštitou vedoucích politiků či zastupitelů na všech úrovních, kradli či převáděli majetky na sebe či své vyvolené bylo odsouzeno? Vždy to nějak vyšumnělo, státní rozpočet dostal další facku ale jelo se dál, za podpory vlády a strany, ať už byli ve vedení státu pánové okolo V. Klause či Zemana.
Nyní vše směřuje k bankrotu státu, a tak jsem si řekl - a dost. Musím něco udělat. Našel jsem politickou stranu bez estébáků a členů KSČ a doufám, že se to ještě dá změnit. Když to nedokážeme tento rok a v těchto volbách pak už nikdy a proto nesmí dál vládnout ani ODS či ČSSD či Lidovci se Zelenými. A jestliže volby v květnu 2010 vyhrají ODS či socani, pak skutečně voliči připraví svým dětem temnou budoucnost, s odchodem do důchodu v 70ti letech . Většina se toho už bohužel nedožije, protože budou finančně zcela vycucaní z nájmů , z povinných plateb zdravotnických či desítky jiných, které vláda připraví, aby mohla alespoň částečně zalepit dirku v rozpočtu ale hlavně, aby měli na své vládní či poslanecké brebendy.
Pokud se snad někdo skutečně dožije tohoto důchodového věku, stejně mu to nepomůže, protože v té době už na důchody nebude ani kačka.
Chci proto svým vnučkám zkusit zajistit lepší budoucnost aktivním přístupem a nikoliv jen hovořit po hospodách, jak by se to mělo udělat a proč není to či ono. A když to nevyjde, pak budu mít alespoň čisté svědomí, že jsem se alespoň o něco pokusil.
