Místopředseda VV Jiří Kohout považuje návrat jednoho letadla L-159 jako kompenzaci za vady u vojenských letounů CASA za naprosto absurdní. „Španělé nám vracejí stroj, který jsme jim spolu s několika dalšími dali jako bonus v rámci obchodu, za který teď čelí trestnímu stíhání také bývalá ministryně obrany,“ uvádí místopředseda VV Jiří Kohout, bývalý armádní letec.

Před pár dny se vrátilo ze Španělska na čáslavskou vojenskou základnu jedno z bojových letadel, které bylo součástí armádní zakázky na nákup letounů CASA, a to jako reparace za chyby, které se u těchto transportních letadel vyskytly. Zatímco osazenstvo vojenského letiště to považuje za dobrou zprávu, neboť armádní piloti tak mají další cvičný letoun, místopředseda VV Jiří Kohout upozorňuje i na odvrácenou stranu této domácí aktuality. „Tyto letouny sehrály v transakci kolem nákupu tří transportních letadel CASA v podstatě roli křoví, které mělo zakrýt to, že vláda ČR nakoupila španělské transportéry přímo, aniž vypsala soutěž,“ říká.

Osud lehkých bitevníků je podle Jiřího Kohouta smutným příběhem. „Armáda si jich u výrobce Aero Vodochody objednala víc, než dokázala využít. Nepotřebné stroje pak nedokázala prodat a nepočítala ani s relativně vysokými náklady spojených s jejich zakonzervováním. Tak se několik z nich stalo jakýmsi bonusem v obchodu kolem nákladních letadel CASA. Obhajitelné by to bylo jen v případě, kdyby si ve Španělsku mohly udělat reklamu, která by jim pomohla u mezinárodní odborné veřejnosti. To se ale nestalo. Podle dostupných informací bitevníky neopustily letiště firmy CASA v Seville,“ říká Kohout, který proto vidí účel této problematické operace ve dvou rovinách. „Jednak umožnila zbavit se nepoužívaných bitevníků, za jejichž konzervaci by armáda musela platit nemalé peníze, a navíc pomohla zakrýt fakt, že vláda při pořízení transportních letadel nešla cestou standardního výběrového řízení mezi italsko-americkým transportérem Spartan a španělským výrobcem CASA, ale přímým nákupem za problematickou cenu.“

Místopředseda VV je přesvědčený, že návrat bitevníku, rozebraného na několik částí, smutně odráží osud těchto letadel, na kterém se podepsala už dřívější sociálně demokratická vláda. „Její rozhodnutí vybavit je americkou avionikou souviselo s privatizací Aera Vodochody do rukou americké společnosti. Jenže její subdodávka následně komplikovala vývoz bitevníku do třetích zemí mimo NATO a v rámci členských států neměl žádnou šanci kvůli velké konkurenci a zavedeným dodavatelsko-odběratelským vztahům,“ vysvětluje Kohout.