Zamyšlení nad tím koho volit je velice složitá věc a
lze to přirovnat k manželské věrnosti. Lze dokázat nevěra, nikoliv však
věrnost. Možná by tedy měla znít otázka jinak. Koho nevolit?
Nebudu volit nikoho, kdo byl spojený s tím, co mi vadí! Pokud mi vadí v
naší zemi korupce a morální bída, pak nedám svůj hlas někomu, kdo se na
ní podílel, páchal ji, nebo ji třeba jen ze svého postavení dovolil. Mám
na mysli například Alexandra Vondru z ODS, nebo dlouholeté členy ODS,
ČSSD, či KSČM, kteří svou přítomností ve strukturách strany posvěcovali
„zlodějiny“ z ukradených státních, krajských, obecních, ale i evropských
peněz.
Nekrade se bohužel jen v sektoru státním, ale i soukromém,
stejně jako v bytových družstvech a to v řádech desítek milionů. Možná
tady můžeme najít spojení předsedů bytových družstev, které se projevuje
politickou aktivitou těchto „odborníků“ na správu nemovitostí, jako je
například JUDr. Přikryl, kandidát na senátora za Severočechy.cz.
Zajímavým vodítkem toho, koho nevolit, je možná i samotná míra volební
kampaně! Zeptal jsi se, vážený voliči, sám sebe, kde na to vlastně ti
politici berou? Jak je možné, že mají desítky velkoplošných tisků a
billboardů, polepená auta, volební štáby či inzerce ve všech novinách?
Tohle všechno stojí statisíce a miliony korun! Kde se ty peníze vzaly?
Kde budou chybět?
Nejdůležitějším aspek důvěry v partnerství, do kterého chci vložit důvěru, bez ohledu zda se jedná o politiku, obchod či osobní záležitost, je způsob, jakým náš "vyvolený" žije a žil! Ne to co nám slibuje a nabízí, ale co už udělal a zejména, zda jeho řeči a činy nejsou v rozporu. Rozhodujeme-li se na základě slibů toho, co bude, pak naše volba musí být zákonitě zklamáním! Někdy to může být jen takové „povídání o říkání“ , kdy se vlastně nic nedozvíme a nic konkrétního není řečeno. Pak se ani nemůžeme divit, že se nic nestane a kandidát pro nás nic neudělá. To lze dobře rozpoznat na jeho minulosti. Takový člověk rozhodně nepřinese změnu. Pokud změnu nepotřebujete, je takový člověk naopak tím nejvhodnějším kandidátem.
Daleko větší pozor si musíme, jako voliči, dát na člověka, u kterého
to, co říká a slibuje, je v rozporu s tím, co již udělal. Poznám to tak,
že si nejprve musím zhodnotit, o čem mluví a co nabízí a co ne. Někdy
se některým tématům bude vyhýbat, zejména pokud je s nimi spojován,
jindy o nich bude vyloženě lhát. I to lze nejlépe rozpoznat
poohlédnutím se po jeho minulosti. Vůbec to nemusí být minulost
politická, ale třeba jen osobní. Byl aktivní v prosazování nějakého
principu a postavil se za něco? Za co a jak? Nevezl se jenom na výhodách
společnosti a doby? Takový kandidát nejvíce oslovuje a vyhovuje
voličům, kteří jdou po povrchu věci a nechtějí se zatěžovat
zodpovědností svou volbu, kterou co nejrychleji chtějí hodit na někoho
jiného. Z takového „nijakého“ kandidáta mnohdy volič vůbec zklamaný
není. Naopak je zklamán z celé společnosti a neví proč a kdo za to může.
Může za to dav „nijakých“ politiků, kteří dopustí, aby vládlo zlo.
Tomáš Jarolím, místopředseda VV