Cerman a Kvapil jsou známi hlavně lidem, kteří se pohybují na sociálních sítích; oba pánové si tu vysloužili jistou míru pochmurné slávy svým – nazvu to tak – provokativním vyjadřováním. A ti, kteří je kvůli tomu upřímně nenávidí, nyní říkají, že si jejich volbou Horáček sám podřezává větev své kampaně a stává se nevolitelným. I když chápu a sdílím zášť proti oběma zmíněným pánům, je to chybná úvaha.
Představa, že právě toto rozhodnutí kandidaturu Michala Horáčka poškodí, je úplně scestná. Proč by mělo? Pro lidi, co mají rádi Žít Brno, je nyní jasně jejich kandidát. Piráti, Zelení, neomarxisti všeho druhu, všichni ho budou volit. Ti, co Žít Brno rádi nemají, by stejně Horáčka nevolili už předtím, takže je to jedno. A těm ostatním jsou facebook, Cerman i Kvapil lhostejní a budou volit třeba podle toho, že se pan Horáček tváří tak urputně vážně, padne mu oblek a složil přece ty hezké texty, božíčku.
Michal Horáček to dělá docela chytře. Díky svým rozplizlým pro-každého-něco prohlášením se neinformovaným lidem stále může jevit jako přijatelný. Pro informované voliče položil osu konfliktu prezidentských voleb mezi sebe a Miloše Zemana. Vytěsnil tak všechny ostatní kandidáty do pozadí a zajistil si i zvýšenou míru organické publicity - kde se to řeže, o tom se píše.
Je to dobrá taktika. Osobně mám za to, že jednu věc přesto Michal Horáček podceňuje - a to je intenzita konfliktu, který rozpoutá. Eskalaci a rozhodující střet si totiž na této ose přejí úplně všichni a není nic, co by chtěli víc.