V textu Husákovská normalizace jako předchůdce dnešní globální postpravdivé éry Čulík nalézá podobnost mezi komunistickým potlačením svobody v sedmdesátých letech a dnešním stavem věcí. Budiž, historie ráda přehrává tytéž divadelní kusy, jen s jinými herci. Neuvěříte však, koho Jan Čulík ve svém zvráceném výkladu dnes do role normalizátorů, držitelů moci, jejichž snahou je potlačit všechny myšlenky a projevy, odchylující se od jejich dogmatiky, obsazuje. Vás.
Podle vydavatele Britských listů jste to vy, kdo podobně jako tehdy cíleně likviduje ušlechtilé intelektuály jako je Čulík, jste to vy a vaše diskuze na sociálních sítích, kdo zavádí novou povinnou ideologii, kdo brání v rozkvětu ducha a potlačuje všechny ideje, podrývající autoritu držitelů moci. Vy říkáte a píšete své názory, myslíte volně a vlastní hlavou, a tím způsobujete novou „Biafru ducha“. Neuvěřitelné.
Čulík je schopen zcela převrátit realitu. Podle něj ta část intelektuálů, která dnes spolupracuje s vládou na potlačování politických svobod, která obhajuje vznik ministerstev pravdy, která vytváří ideologickou zástěrku, jíž jsou zdůvodňovány další a další regulace, ti moci a postavení zaprodaní intelektuálové, kteří jdou přímo proti veřejnému mínění, kteří dokonce jako Čulík vytvářejí konstrukce, opravňující potlačovat názory nesouhlasící s oficiální doktrínou, ti všichni jsou ubohou potlačovanou elitou, jíž se vy, obyčejní lidé, pokoušíte zničit. Jste to vy, kdo chce intelektuálně bohatou veřejnou diskuzi – tj. manipulaci, ostrakizaci, nadávky a přestrojování se za vagíny - změnit v infantilní blábolení. A to vše děláte, když na facebooku otevřeně napíšete, co si myslíte. Ty strašné pohromy novodobé normalizace podle Čulíka přináší svoboda slova, a jedinou cestou, jak tu hrůzu zvrátit, je potlačit ji.
Ne, Čulík není blázen. Čulík je zkorumpovaný. Je absolutně, perfektně zkorumpovaný stejně jako je zkorumpovaná celá ta „intelektuálská elita“, k níž sám sebe soustavně přiřazuje. Je schopen prohlásit černé za bílé, neexistující za zřejmé, pravdu za lež a obráceně, je schopen zpronevěřit se vší logice. Tak jako to dělají neomarxisté ovládající politické obory na univerzitách, jež se tváří jako věda, tak jako to dělají intelektuálové v neziskových organizacích, jako je zkorumpovaná intelektuálská svoloč v ekologistických spolcích a lidskoprávních smečkách čerpačů dotací. Jsou zkorumpovaní bezvýhradnou podmíněností svého živobytí obhajobou dogmat, z nichž je vystavěli. Až se jejich ideologie zhroutí, nebudou už ničím. Jejich akademické tituly budou stejně bezcenné jako se náhle staly bezcennými tituly komunistických politruků v devadesátém roce. Přijdou o své granty, o své funkce, o svá postavení. Přijdou o všechno, a tak musí a budou lhát až do hořkého konce.
Historie opravdu čas od času přehrává tytéž hry. Dnes reprízuje představení o selhání intelektuálních elit. V oblíbené roli aktivistických novinářů již neuvidíte pana Krychtálka ani pana Kojzara, v novém režijním zpracování už nenajdete Rudé právo. Roli nově nastudoval vydavatel Britských listů Jan Čulík. Ale to nevadí. Dopadne to stejně.
