Podnikatel Krejčíř, lobbista ten či onen, pan obviněný a tak …
Nedávno jsem na ČT 1 spatřil uhlazeného mladíka v mediálních brýlích zasvěceně hovořit o jednom aktuálním politickém tématu. Hovořil o Babišovi, hovořil o Faltýnkovi, občas zmínil Zemana. Bez oslovení, bez křestního jména, bez funkce. Jako ve IV.cenové skupině. Dotyční jsou přeci Andrej, Jaroslav či Miloš, popř. pan předseda (strany, klubu) či pan prezident. Nejsem volič ANO 2011, kandiduji do Parlamentu za KSČM, ale kdyby o mně někdo – a to kdekoliv – hovořil pouze jako o Kopalovi, se zlou by se zřejmě potázal. Pana redaktora bych doporučil vyslat do nedělní školy nebo k nějakému ráznému „c.k. kantorovi.“
Všudypřítomná lež jako nezbytný a všudepřítomný mediální nástroj ?
Nepovažuji se za mediálního analytika či odborníka v oboru žurnalistika – a takovou ambici opravdu nemám – přesto mně tento fakt nebrání utvářet si mínění o mediálním či veřejném prostoru. O prostoru v čase neustálého ohlupování národa velkou většinou médií. Někdy mám možnost shlédnout jiná vysílání než tuzemská. Vždy se intenzivně zajímám o problémy spojené s migrační krizí. Ohrožuje totiž budoucnost mých dětí a vnoučat. Náhle vymizely informace o barbarství prováděných v islámských zemích, ta tam jsou zprávy o kamenování žen, shazování homosexuálů s balkonů atd., atd. O „arabském jaru“ se už nezmiňuje v rámci pudu sebezáchovy již žádný novinář. Barbarské bombardování Lybie členy NATO, zavraždění prezidenta Kaddáfího, jsou účelově zapomenuty. Prezident Asad má mediální nálepku vraha, ale část národa za ním stále stojí. Proč asi ? Dostane se nám někdy odpovědi ? To nevím jistě. Lží a manipulací se totiž vytváří mediální „virtuální realita“. Proč se nikdo nezmíní, jakým způsobem se budou repatriovat neúspěšní žadatelé o azyl? Zatím jsem pouze zaznamenal, že jeden z frustrace z odmítnutí zkopal v Oslo devítiletou norskou školačku do hlavy…
A dále. Proč se stala Itálie terčem kritiky - a to i OSN - za posílení lybijské pobřežní stráže? Proč se jen žvaní, žvaní a zase jen žvaní o řešení migrační krize? Jak je možné, že se v podstatě zrušily hranice, zejména vnější, proč je z Evropy průchoďák pro tisíce no name lidí?
A je i řada dalších velmi palčivých otázek. Brusel vyhrožuje, Francie vyhrožuje, Německo vyhrožuje. Sankce, postihy a zase sankce. Jednotlivé národy a státy jsou válcovány silou většiny. Totálně se ignorují názory a vůle jejich vlád, jejich obyvatelstva. Že by první krok k otupění národností, vytvoření multietnického a multináboženského „nového národa“ ? Ovladatelné masy lidí bez tradičního vnímání národa a vlastenectví ? To nevím, ale bojím se. Nejsme ostrovní stát, abychom byli vůči těmto vlivům intaktní. Buďme proto připraveni na chmurnou budoucnost. Až se jednoho krásného dne na jihočeské či jihomoravské návsi ráno objeví stovka ekonomických migrantů, půjde už opravdu do tuhého. Vyvarujme se lhostejnosti, nezájmu o věci veřejné a laxnosti k negativním tendencím. Je to totiž cesta do pekel.