Jako zastupitel na Praze 8 sleduji společenské dění. Zaujala mě - dle mého soudu - jedna bizarnost české společnosti. Jedná se o výši dávek státní sociální podpory versus výše minimální mzdy.
Přečetl jsem si nedávno na Novinkách CZ článek Václava Klause ml., s názvem (Tradiční) debakl u maturit. Jeho charakteristika problematiky dnešních maturit je, dle mého soudu, trefná.
Koalice - nekoalice, vláda - nevláda, migrace - nemigrace. Co teď hýbe tuzemskou politickou scénou? Je to snaha politiků prospět obyvatelům této země? Nebo něco jiného? Soudím, že spíš to druhé.
Po tradiční oslavě 1. máje na pražském Výstavišti, pořádané KV KSČM, (m.j. vydařené a hojně navštívené), jsem si musel položit naléhavou otázku. Co všechno je - ve jménu militantního antikomunismu - v České republice vlastně dovoleno?
Pustil jsem si počítač a vydal se do oblasti politiky. Mou pozornost upoutal návrh předsedy Bělobrádka , který nám sdělil naprostou politickou novinku.
O kom je řeč? No přeci o našich volených zástupcích lidu. O našich poslancích. O lidech, kteří by měli intenzivní prací (navíc solidně zaplacenou) reflektovat potřeby nás, obyčejných lidí.
Takový zájem o politiku v České republice poslední měsíc byl takřka historický. I lidi, jindy politicky odtažité, přímá volba aktivovala.
Bylo-nebylo, jednoho dne se několik lidí probudilo a všechny ovládla jediná myšlenka: „Jiří Drahoš na Hrad! On je ten povolaný!“ A sestavili poselstvo (tým), které vyrazilo směrem k Jablunkovu, požádat pana akademika, aby přerušil bádání, vymyl zku
Nedávno se přede mnou otevřelo peklo v podobě Pekla mediálního. Malého, českého, ale přeci jenom pekla. Představovala jej totiž úroveň předvolebních debat a televizních klipů. A kromě politologů v něm mohli nalézt snadno zalíbení též masochisté. Mohl
Skoro se děsím pustit televizor, v autě rádio či otevřít nějakou tiskovinu. A proč tomu tak je? Protože na mě z dílen politiků většinou vybafne kolosální nesmysl, nekonečná drzost či ztráta soudnosti.
Politické strany nyní pořádají masívní hon na voliče. Rázem nalézají slova jako pracující, daňový poplatník, nižší daně, senioři, mladé rodiny atd. Ale toto prozření nebude mít dlouhého trvání. Ostatně tak, jako vždy.
Žhavé předvolební téma je bezpochyby lithium. A na něj se aktuálně vážící memorandum z pera pana ministra Havlíčka z ČSSD.
Blížící se parlamentní volby a a s nimi související předvolební názory prezentované ve sdělovacích médiích mě přiměly reagovat. Již profláklí mistři vzdušných zámků jsou opět v plné akci. Medvěd sice ještě běhá po lese ale už je stranami porcován.
Je česká politická kultura na evropské úrovni, nebo se zde pohybujeme ve společenském či kulturním ghettu? Či se pouze v předvolebním čase stávají z některých lidí nekulturní jedinci? Naštěstí existují i příklady opačné. Lze se setkat i s lidmi př
Kterak se z ČT vytrácí nejen slušnost, ale též objektivita a nestrannost. Má mix národů a náboženství za cíl vytvořit pouze masu lidí bez národního cítění ? Lhostejnost je cestou do pekel.
Mám vnučku. Jsou jí necelé dva roky. Často proto přemítám, co ji asi čeká za dvacet let. Mé vize jsou však pochmurné. Obávám se éry strachu, éry násilí, éry netolerance. Nyní, v době relativního bezpečí a klidu, toto vnímám obzvláště znepokojeně.
Jsme členy Evropské unie? Jistě. Přijali jsme proto pravidla EU. Jsme členy NATO? Jistě. Přijali jsme tudíž i principy kolektivní obrany NATO. Vše je zdánlivě logické, ale…
Média nám do omrzení omílají vyčpělé, ale někdy už i směšné, názory pražské kavárny a různých – tu více, tu méně známých umělců (z Prahy). Ale jak je tomu doopravdy?
V politických uskupeních začalo předvolební hemžení. Natřásání peří, oblékání nových sak a nečekaných partnerství. Bude dobré tyto tanečky pozorně sledovat. Bude se znovu slibovat již slibované, objevovat objevené.
