Jsou to věci co se právě dějí, člověk se ani divit nestačí. Nedávno jsem se zmínil o masovém výskytu  „nových Ferdyšů Pištorů“. Myšleno tedy politiků, kteří jindy mají  zbytnělá ega vyznačující se sociální přezíravostí, ignorací a nabubřelostí. Ale nyní, jako zázrakem, se z nich před volbami stávají lidé moudří, chápaví, sociálně citliví a vstřícní. Ale my snad známe jejich standardní slovník, když se jedná o otázku důchodů, nájmů, mzdových požadavků, kdy běžně hýří ironickými poznámkami, arogancí a pohrdavými výroky.

A najednou se stane ten předvolební div. Metamorfóza pravicových hlasatelů individualismu a asociálnosti v altruisty, co rázem vnímají potřeby „těch dole“. Ale zase tu je ten věčný rozpor slibů a činů.

Zavzpomínejme spolu. Např. strana, co náruživě ve jménu liberalismu  likvidovala státní a družstevní bytovou výstavbu je „předvolebně zděšena“ tím, že bytová situace  je ve městech (a nejen v nich)  pro běžného občana takřka neřešitelná. A i jejich zásluhou se zvolna nájemní bydlení v Praze stává nedostupným luxusem.

Jiná strana zase objevuje existenci seniorů a jejich obtížnou životní situaci. Ejhle! Zřejmě zapomněli na právě jimi zmrazené důchody či odejmutí daňového zvýhodnění pracujícím seniorů, na němž měli i oni lví podíl.

A původce pražské Opencard nám blahosklonně káže z parlamentu či z Himalájí. Amorální autor tragické sociální situace občanů vzniklou nedávným paralyzováním Úřadů práce, je též dobře uklizen v Parlamentu a usmívá se na nás vesele z obrazovky. A jeho šéf? Ten začíná pozvolna jevit příznaky duševní únavy.  V obou namátkou uvedených případech jsou ale vždy obviněni řadoví úředníci, nikoliv oni. Dotyční pánové přeci nikdy nic nepodepisují, nikdy nic nepíší. Co kdyby…

Zmiňme ještě namátkou další politickou stranu, která sice dlouhodobě pociťuje vroucí náklonnost k sudetským Němcům, ale nyní rázem horlí pro vlastenecké cíle, zná pojmy mladá rodina, sociální situace či půjčky pro mladé.

A předvolební Golem byl pro obveselení voličů objeven a ještě se musel oživit šémem ze směsi planých plků a předvolebního guláše. Ale i Golemův život po volbách netrvá dlouho, šém se za týden rozpadne, hliněné nohy povolí a Golem zase skončí na čtyři roky ve skladu jako předvolební rekvizita k dalšímu použití. 

Sliby se slibují a voda teče… Slibem přece neurazíš. Osvědčená metoda. Plky mají opět inflační tendenci a akcie virtuální Slibotechny s.p.p. p. v předvolebních přehledech strmě stoupají. Ještě týden…

Ale abych si zachoval objektivitu. Též levicové spektrum se příliš nevyznamenává. Podivné memorandum o těžbě lithia a dalších materií podepsané ministrem jedné levicové koaliční strany je rovněž silný tabák. A jeho následující obhajoba až nestoudností.

A stále se vaří a vaří volební guláš stylem: "Vraž do toho trošku OKD, přikořeň Čapím hnízdem, přidej policajty v civilu s pistolí na řidiče a vše zahusti církevními restitucemi a nároky šlechtických rodů s pochybnou minulostí za nacismu. Vše pečlivě promíchej a servíruj voliči." Ingredience si volí strany své, na některé mají totiž alergii.

A jestliže se voliči nezvedne žaludek, má jistě dobré zažívání. Když jeho žaludek toto nezvládne, měl by pak se rychle odvrátit od gulášů, koblih a medových řečí a zase vnímat denní realitu. 

A politiky, co dvacet let v Parlamentu jen a jen slibují a po volbách opětovně účelově pozbývají paměti a jediné co dokázali je, že nic nedokázali, poslat obratem do (ne)zaslouženého politického důchodu.

V Parlamentu desítky let přesluhují technologové moci i mistři vykutálených formulací a tvorby virtuálních realit. Političtí rutinéři, které zajímá pouze vlastní prospěch a parlamentní kantýna.  Vyhořelí lidé bez motivace, unaveni mocí.

Každý volič by se měl zamyslet, zda v jím vybrané straně jsou na předních místech opravdu ti nejlepší a ne pouze lidi „ co spolu mluví“. 

Mezi délkou pobytu poslance v parlamentních lavicích a užitečností pro voliče opravdu není přímá úměrnost.