A jak je tomu ve skutečnosti? Prostě pouze sliby – chyby. Volení zástupci lidu dosáhli svého cíle. Tedy pohodlného křesla ve Sněmovně a čtyř roků bezstarostného života. Mnozí i bezpracného. Prostě se jim otevřel ráj na zemi. Něco nám před volbami nakukali (myšleno nám, voličům) a my uvěřili. Bohužel. Jejich volič zůstal následně za dveřmi Sněmovny a to i se svou slepou vírou, že volil lidi s vysokou morální integritou. Mouřenín vykonal svůj úkol a tím to končí. A už nás lidi neotravujte. Volební sliby se rázem změnily v cár papíru. Programové preference rovněž. Kde máme jejich programové „průniky“?
Uvedu jeden příklad za všechny. Téměř všechny politické strany halasně slibovaly konsolidaci trhu s byty. Budeme opět stavět byty nájemní, byty sociální, byty s pečovatelskou službou, atd., atd. Kecy, kecy, kecičky. Kdyby tomu tak opravdu bylo, jsou města lemována novou bytovou výstavbou. Lidé by nebyli rukojmími šmelinářů s byty, či developerských žraloků. Cena za 1 m2 i 80.000,- Kč. Garsoniery za 4 miliony… atd.
Na druhé straně se stačí podívat například na Prahu 8 (kde již 35 let žiji). Nájemné v domě s pečovatelskou službou je 60,- Kč/m2. Nájemné v tzv. „obecním bytu“ je 100 – 120,- Kč/m2. Ale takové byty nejsou a nové se nestaví. Nabízí se otázka. Proč se tedy nestaví? Protože páni poslanci udělali z naší republiky "Půlnoční království". Myšleno ono království z filmu Pyšná princezna, kde lehce alzheimerovsky postižený král neustále něco slibuje a zase odvolává. Každý toto důvěrně zná. A hleďme, "Půlnoční království" se nám přestěhovalo na Malou Stranu, přímo do prostor Sněmovny. I zde se volí lidé do funkcí jak na běžícím páse a vzápětí zase odvolávají. Nechci naše zákonodárce strkat do jednoho pytle s roztomile retardovaným králem, ale princip jejich práce je obdobný. Odvolávat co jsem slíbil a slibovat, co jsem odvolal. Jen zpívat zatím smíme…
Dveře Sněmovny jsou zavřené (volič zůstal někde za humny). Nic užitečného se neděje, nikdo nemá zájem plnit své sliby dané voličům. Chybí zde pokora k vůli lidu. Lidé volili, jak volili a nikdo nemá právo jejich vůli „vysvětlovat“. Jako komické vnímám vyhlašování se vítězem voleb, oblíbený to bonmot pánů Bělobrádka, či Farského. Oni vlastně mají 70% hlasů, ergo kladívko, tedy oni a další minoritní party jsou vlastně vítězi.
Objevná myšlenka je to i pro sport. Ignorovat bodový zisk vítěze ligy a sečíst bodové výsledky sestupujících. A je to. Prohlásit se za mistra ligy, protože dohromady mají více bodů, než samotný vítěz. Uhozené? Jistě že. Ale v politice se i takové občas vydává za normu. Sledujte prosím, kolikrát ještě tato nestoudnost zazní z obrazovky.
Nechci se zabývat trapným vyústěním volby šéfa GIBS, ale vidím v něm (kromě partikulárních zájmů) i něco jiného. Mám na mysli kvalitu protikandidátů pana Ondráčka. Byl jsem poněkud v šoku. Byl to pokus o žert? Netuším, ale buďme soudní. Šéf GIBS v podání protikandidátů pana Ondráčka je představa – alespoň pro mě – dech beroucí. Tato funkce, podle mého soudu, žádá odborníka a osobnost, nikoliv politického trafikanta. Proto bylo pro řadu poslanců hlasovat pro tyto dva kandidáty na hraně jejich důstojnosti.
V jednom nejmenovaném politickém klubu: „Páni kolegové, sestřelili jsme Ondráčka….. A co bude dál? Klid, kolegové, klid, máme v zásobníku i jiné vhodné cíle. Třeba Tomia Okamuru“. Že to nepůjde, že se omluvil za svůj nemoudrý a neuvážený výrok? Ale o to přeci vůbec nejde. Ondráčka (i kdyby slíbil jako pokání spáchat v Parlamentu harakiri), bychom odpískali stejně.
Pokládám si otázku, kam až může dojít arogance současné Sněmovny. Spiknutí nul, které si myslí, že čím víc se jich zařadí za jedničku, tím budou mít větší sílu. Myslím, že to je hluboký omyl, na který doplatí především volič. Nuly za jedničkou totiž jen posilují hodnotu oné jedničky.
Každou chvíli se na obrazovce TV objeví státnicky zachmuřený obličej poslance, který nám dramaticky sděluje, co právě odhalil či vymyslel. Nebo co vláda v demisi provádí. Slyším výrazy „hlasovací mašinérie“ apod. Jistě, většina vždy přehlasuje menšinu, to platilo od nepaměti. Každý soudný volič jistě ví, že nejhorší věcí pro každou společnost je zahálka. Klasickou ukázkou zahálčivých trubců jsou ty strany, které v nezvládnutém afektu po volebním propadu pouze boří, rozdělují národ a hlavně – nic smysluplného nedělají. Pravda, mohu se mýlit, třeba zase spekulují, koho odvolat. Ale k tomu jim přeci voliči své hlasy nedali! Domnívám se, že volič preferoval konstruktivní postoj a chtěl vidět realizaci volebního programu, pro který hlasoval. Nevolil destrukci, politické pletichaření či nedůstojné chování politiků v TV. Nikdo nechce vidět neúctu k jiným názorům, hlásání názorů jedněch jako univerzální pravdy. Nechce akceptovat monopol na pravdu.
Nedávno jsem v sobě našel vnitřní sílu a pustil si ČT 1, neblaze proslulý pořad "Máte slovo" s paní Jílkovou. Tedy přehlídku trapnosti, nevychovanosti, demagogie. Takto se chovají volení zástupci národa? Pořvávání, mluva jednoho přes druhého je tam standardem. Domnívám se, že by se ukázky z této mediální žumpy měly občas pouštět na školách, aby žáci viděli, kam až lze klesnout a jak se opravdu nechovat. Myslím, že by to mělo docela odstrašující význam. A kdyby i toto bylo málo, jistě je k dispozici záznam ze zastupitelstva MČ Praha 2. Tam jsou již o něco dále. Polévají se vodou a fackují jako na koňském trhu. Síla.
Páni volení zástupci lidu. Proberte se, prosím! Volby nedopadly dle představ většiny z vás, ale začněte už konečně pracovat. Pro nás, pro voliče, pro lid této země. Přestaňte pletichařit, neurážejte voliče svým chováním a nicneděláním. Jako vůbec nejlepší by jistě bylo, kdybyste v sobě našli takovou morální sílu a odvahu a Sněmovnu sami rozpustili. Vy nic pozitivního zřejmě nedokážete. Jste jen žáby na prameni a místo využití ekonomického potenciálu doby v náš prospěch (myšleno obyčejných lidí), jen škodíte a hrabete si.
