Matěj Hlavatý, zastupitel Královéhradeckého kraje za hnutí STAN, napsal výrok na sociální síti X, kde prohlásil: „Všichni, kdo popírají naši účast v NATO, jsou bezpečnostní hrozbou. Jako s bezpečnostní hrozbou bychom s nimi měli zacházet.“ Tato slova vyvolávají řadu otázek například o tom, jak si zástupci STAN představují demokracii a svobodu projevu.
Hlavatého výroky nelze brát na lehkou váhu. Místo, aby otevřeně diskutoval o roli České republiky v mezinárodních organizacích, označuje odlišné názory za hrozbu a navrhuje s jejich nositeli zacházet jako s nebezpečím. Přístup, kdy jsou lidé nálepkováni a kriminalizováni za to, že mají jiný pohled na geopolitiku, zavání totalitními praktikami.
Paradoxní je, že právě hnutí STAN se rádo vymezuje proti autoritářství. Dnes v pořadu Za pět minut dvanáct na televizní stanici Nova Jan Farský, místopředseda STAN, opět vyčítal komunistům jejich izolacionistickou politiku. Kritizoval je za to, že „oplotili republiku“, čímž podle něj připravili zemi a její občany o svobodu. Předsedkyni KSČM Kateřině Konečné, která byla hostem pořadu, dokonce poznamenal, že banán poprvé ochutnal až v roce 1990. Jestli ještě po podzimních volbách zůstane u moci současná pravicová vláda za účasti Farského hnutí STAN, budou možná babičky jen ukazovat banány dětem v obchodech, že je jejich před rokem 1989 alespoň ochutnaly, ale že vzhledem k pokračujícímu snižování reálných mezd a důchodů, si už nemohou dovolit ho svým potomkům zakoupit.
Farského argumentace však působí absurdně a především pokrytecky. Kateřina Konečná, které bylo v roce 1989 pouhých 8 let, neměla s tehdejším režimem nic společného. Naopak dnes dokáže mnohem lépe než kdokoliv z vládní koalice popsat problémy současnosti i to, co trápí obyčejné lidi. A zatímco Farský se ohání banány a starými zraněními z éry studené války, jeho kolega Hlavatý označuje každého, kdo nesouhlasí s členstvím v NATO, za bezpečnostní hrozbu, a navrhuje s takovými lidmi zacházet jako s nebezpečím. Z jeho výroku doslova smrdí koncentrák.
Není však jediným kontroverzním prvkem, který se k hnutí STAN váže. Tento politický subjekt je totiž také namočený v kauze Dozimetr, kde se vyšetřuje rozsáhlá korupce včetně zneužívání veřejných prostředků, přičemž objevily se i zprávy o praktikách, jako je šňupání kokainu z análu prostitutek. Důležité je i to, že v této kauze svědci záhadně umírají, což jen podtrhuje skrytý rozměr problému, s nímž se STAN potýká. Tento skandál vyvolává otázky, jak moc může být politická strana, která se podílí na takovýchto aktivitách, opravdu zodpovědná a etická v otázkách demokracie a svobody projevu.
Připomeňme si, že jedním z pilířů demokracie je respekt k různorodosti názorů. Diskuse o našem členství v NATO je legitimní téma, které by mělo být otevřené. I když je pro některé politiky nepředstavitelné, že by Česká republika NATO opustila, tento názor je zcela legitimní a má své zastánce. Demokracie neznamená jen svobodu projevu pro ty, kdo souhlasí s mainstreamem, ale i pro ty, kdo ho zpochybňují. Z výroku pana Hlavatého však dýchá jiný přístup – myšlenka, že ti, kdo nesouhlasí, by měli být umlčeni nebo potrestáni. To není jen nedemokratické, ale i nebezpečné. Tato rétorika připomíná nejtemnější kapitoly evropské historie, kdy režimy označovaly určité skupiny lidí za hrozbu a podle toho s nimi zacházely.
Občané České republiky by se měli před tím, než se na podzim odeberou k volebním urnám, zamyslet, kam podobné výroky vedou. Cesta od nálepkování odlišných názorů k jejich potlačování bývá krátká. Demokracie není jen pro ty, kdo souhlasí. Demokracie je i pro ty, kdo nesouhlasí – i s NATO. A je očividně na čase si to připomenout.
Vojtěch Mišičák, levicový aktivista
