S těmi ostatními diskutujeme a soutěžíme a při společné správě naší země někdy také musíme hledat vzájemné kompromisy, neboť naše země nepatří o nic víc nám než našim názorovým protivníkům. Tak to v demokracii chodí. Možná přesněji – by mělo chodit. Obrovským varováním pro nás ale je, že čím dál častěji se v posledních době opět střetáváme s praxí, že si někdo osobuje právo povyšovat svůj názor na ten jediný správný. A je úplně jedno, zdali zrovna jde o euro, covid, Evropskou unii či klima.
Co si o těch nejdůležitějších věcech myslíme my? Vezměme to popořadě. Už několik měsíců naši republiku obrážíme s peticí za zachování české koruny. Náš závazek přijmout euro byl podle našeho názoru unáhlený a při vědomí toho, co už o euru víme, dokonce hloupý. Neexistuje jediný důvod, aby naši občané ručili za dluhy jižních zemí eurozóny nebo abychom přispívali na daleko vyšší penze tamních důchodců.
Obdobné je to s naším členstvím v Evropské unii. V roce 2004 jsme na základě výsledků předchozího referenda vstoupili do úplně jiné EU, než ve které se nacházíme nyní. Naši občané mají právo znovu se vyjádřit, zdali v takto změněné unii, jež navíc míří tak problematickým směrem, chtějí nadále setrvat. Chceme zpátky naši národní suverenitu. Prvním krokem je nadřazení našich zákonů nad unijní. Oporu hledejme především ve spolupráci se zeměmi V4.
Nemocné léčit, ohrožené chránit, zdravé nechat normálně žít. Takhle jednoduché to je. Koronavirus se stal záminkou k okleštění našich občanských práv. Je třeba se tomu se vší rozhodností postavit. Začneme zrušením zločinného pandemického zákona.
Závěrem to úplně nejdůležitější. V rámci všech těch pomatených -ismů, co jich jen pokrokáři všech možných barev a odstínů v posledních letech chrlí, je tím úplně nejnebezpečnějším klimatický alarmismus. Přírodu musíme chránit, o tom není nejmenších pochyb, ale pro lidi, ne proti nim. Šílený Green Deal, který vymyslely choré bruselské mozky, hrozí provětrat peněženky obyčejných lidí způsobem, jaký si zatím nedovedeme představit ani v těch nejdivočejších snech. Ostatně už to začalo. Ceny energií letí nahoru, následovat budou potraviny, a nakonec přijdeme i o naše auta. Tohle nesmíme dovolit.
Na rozdíl od řady jiných nekřičíme nic o povinných kvótách pro zastoupení žen, ale kupodivu jsme jediní, kdo má jako republikového lídra ženu. Však také Margareth Thatcherová kdysi řekla: „Jestli chcete, aby bylo v politice něco řečeno, požádejte muže. Jestli chcete, aby bylo něčeho dosaženo, požádejte ženu.“
