Problém velkých čísel je, že si je obyčejný člověk ani neumí představit. To je i případ půl bilionu korun, což je pět set miliard nebo pět set tisíc miliónů, které si socialistická vláda prosadila jako deficit svého letošního rozpočtu. Vzpomínáte si ještě, kolik diskusí proběhlo, když na podzim, v době růstu, navrhovali deficit 40 miliard?

Teď je ta „sekyra“ víc než dvanáctkrát větší a prosvištěla veřejným prostorem jak horký nůž studeným máslem. Vláda nikde a v ničem nešetří, jen si půjčí další peníze. Od koho? Od nás daňových poplatníků, protože jsme to my – plus naše děti a vnuci –, kdo ten dluh bude muset jednou zaplatit. Taky je možné, že vláda prostě jen nechá vytisknout další peníze, čímž ovšem znehodnotí veškeré naše úspory.

Možná řeknete, že v tom je vláda nevinně, protože koronavirus… Ale není to úplně poprvé, co naše země čelí podobnému ekonomickému propadu. Ještě v daleko horší situaci, než je ta pokoronavirová, se na počátku devadesátých let nacházela Klausova vláda po rozpadu východních trhů.

Možná mě někteří nebudou mít rádi, protože nadávat na Klause je přece v téhle zemi oblíbený sport, ale právě ten mnohými nemilovaný Klaus nás tehdejší ekonomickou krizí provedl bez jakýchkoli větších otřesů. Česká koruna nikdy neztratila svoji hodnotu a občané nepřišli o veškeré své úspory. V jiných zemích, které čelily podobným problémům, to tak rozhodně nebylo...