Kdo zažil volbu prezidenta ČR v roce 2003, ví a zná, co se zejména na levici dělo při volbě hlavy státu v souboji „titánů“ M. Zemana a V. Klause, a sotva se pak divil další volbě v roce 2008. Když totiž ještě dnes je mi připomenuta volba V. Klause, vidím prostě „rudě“, ne snad kvůli tomu, že jsem bývalý člen KSČMJ, ale proto, že jsem viděl a slyšel to, co se tehdy na Hradě dělo tzv. v přímém kontaktu a byl jsem jedním z těch mála zákonodárců, kdo se asi rozhodovali skutečně dle svého vlastního, ničím a nikým neovlivňovaným svědomím. Spousta dalších občanů ČR měla též možnost sledovat volbu prezidenta ČR v přímých vstupech prostřednictvím televizních stanic, ale to byl tak 10% odvar skutečného dění ve Španělském sále, ale hlavně mimo něj, v zákulisí. Vše ustalo a zklidnilo se, až když byl dohodnut onen poslední potřebný hlas pro zvolení V. Klause prezidentem ČR na další pětileté období. Ano, onen poslední 141. Pak to již bylo 141 poprvé, 141 podruhé, 141 potřetí – prezidentský stolec bere pán s číslem No. 1, tehdy ještě čestný předseda ODS Václav Klaus, největší z ekonomů, klimatologů, vlastenců atd.
Nejen proto „tragikomické divadlo“, nedůstojné, ani dosaženého stupně demokracie v ČR jsem vítal více i méně hlasité volání napříč politickým spektrem po přímé volbě prezidenta ČR. Ve středu byl konečně učiněn první reálný krok – PS PČR schválila kvalifikovanou většinou změnu Ústavy ČR a podpořila přímou volbu hlavy českého státu. Jistě, ještě nelze po řadě nedobrých zkušeností s jinými podobnými, dlouho očekávanými legislativními změnami, které v prvé fázi též vypadaly docela dobře a stejně nedošly své realizace, volat hurá, konečně….
Stále je zde možnost, že nakonec se nic nestihne a příští volbu prezidenta ČR budeme opět sledovat na obrazovkách jako nepovedenou „zákonodárskou taškařici“ poslanců a senátorů za jednotlivé politické subjekty, kde se ti či jiní lobbují a další se nechávají za to či ono zalobbovat pro toho jediného správného „šéfa“ Pražského hradu na další volební období 2013 až 2018. Ale buďme optimisty a věřme, že pochybnosti nevykvetou, že žádná kdyby, možná, snad… nebudou a prezidenta ČR budeme volit v roce 2013 v přímé volbě „My, občané ČR“.
Smutná je (jak jinak) opět pozice KSČM. Zřejmě proto, že má ve svém volebním programu pro období 2010 až 2014 místo dikce prosadit dikci posoudit přímou volbu prezidenta, zdrželi se „hrdinně“ a jednotně všichni její poslanci a poslankyně hlasování a přímou volbu nepodpořili. I do diskuse se z jejích řad, zřejmě nemaje k problému cokoliv podnětného říci, zapojili tentokráte jen dva poslanci – S. Grospič a dvakrát V. Filip (jen náhodou dva protikandidáti na předsedu ÚV KSČM). Zejména druhý jmenovaný se „předvedl“. Mimo jiné řekl: „My jsme jasně řekli, že pro nás je podstatný charakter, parlamentní charakter české demokracie, že nestojíme o to, aby se český ústavní systém, byť drobnými krůčky, ubíral do prezidentského systému a do systému, kde rozhodují jednotlivci místo toho, aby ta odpovědnost ležela na nejvyšším zákonodárném orgánu, to je parlamentu, potažmo Poslanecké sněmovně“. Pan farář z filmu „Seno, slunce ….“ by obrátil oči k obloze a zvolal „Panenko posdsrpenská, vidíš, s čím ten český parlament musí dělat?“ Že by pan poslanec s právním vzděláním byl až tak moc dezorientován svou stranickou příslušností nebo blížícím se VIII. sjezdem KSČM a četl jinou předlohu než ostatní, třeba ti, co návrh podpořili? Že by nevěděl, že schválením návrhu přeci nejde o nějaký přesun k prezidentskému systému a oslabení pozice Parlamentu ČR, že nebude rozhodovat žádný jednotlivec z Hradu? Nebo se mu spíše nelíbí, že nikoho tentokráte nebude zajímat „nabízení“ tzv. mandátového potenciálu KSČM a jeho nesporných lobbistických a klientelistických grifů a manýr pro nějakého k vítězství určeného kandidáta?
Je hezké, láskyplné vyznání pana poslance a předsedy KSČM k parlamentní demokracii, ale chtělo by se mu připomenout, že přímá demokracie tak, jak je koncipována ve vazbě na přímou volbu prezidenta, nečiní z našeho systému parlamentní demokracie systém prezidentský. Naopak, předvídá v posledním svém návrhu tato rizika. Přímá volba se kvalitou neliší od volby nepřímé. Obě souvisejí a vyplývají z kvality demokracie (parlamentní). Rozdíl je jen v tom, že na jednotlivce, který se rozhodne a vyjde jako kandidát v přímé volbě, se kladou nároky mnohem vyšší (charakterové, osobnostní, odborné atd.). Ano, když se parlamentní strany dohodnou na „Fandovi“, tak se může stát, že ten „Fanda“ zvolen nebude, protože občan, onen pro demokracii určující fenomén (snad to ještě platí i v KSČM!) bude jiného mínění. Nebo to snad kdysi třetí nejsilnější, jediné autentické radikální levicové straně vadí? Jakoby KSČM usilovala o další přídomky k těm svých oblíbeným: jediná radikální levicová strana, třetí nejsilnější parlamentní aj. a nyní snad přidává - neupřímná radikální oportunistická levice. To je smutné. Je však uspokojující, radostné a nadějné, že první krok k přímé volbě prezidenta ČR byl učiněn.
Politické hnutí „Občané městu, město občanům“ (OMMO) jej vítá a bude podporovat, stejně jako přímou volbu hejtmanů a starostů, což má také ve svém politickém programu.
Vlastimil Balín, jednatel OMMO Most
