Usnesení výboru pro evropské záležitosti beru jako velmi dobrý základ k diskusi. Souhlasím s návrhem, abychom o něm možná hlasovali po jednotlivých bodech, ale rozhodně v případě diskuse o klimatu bych nechtěl spadnout do nějakých velkých ideologických floskulí. Dává mi skutečně smysl, abychom i ve světle nedostatku vody v naší krajině, a sucha, které tolik překvapilo naše občany, skutečně brali velmi vážně i to, jak se můžeme na problém vody, sucha v krajině dívat a postavit se k tomu společně jako evropský prostor z hlediska našich společných pravidel.
A můžeme tomu říkat klima, můžeme tomu říkat jinak, můžeme tomu říkat sucho a boj za vodu, ale zdá se mi, že kdybychom o tom nejednali a věci nepropojovali, že bychom dělali špatně svoji práci.
Zadruhé, děkuji panu místopředsedovi Štěchovi za to, že sem přinesl téma Afriky. Není to naposledy, budeme o tom brzy muset mluvit také v otázce nejenom Etiopie a zdravotnictví, ale vůbec i působení našich ozbrojených sil. Nedávno jsme s kolegy navštívili Mali a viděli jsme, jak skvělou práci tam odvádějí naši vojáci. Ale zároveň jsme viděli přesně to, co jste, pane místopředsedo, říkal. Že pokud se nepostavíme k problémům tohoto kontinentu čelem i z hlediska rozvojové pomoci, tak, jak jste to pojmenoval, tak nám exploduje problém chudoby, demografické tikající bomby a, chcete-li, i klimatických dopadů velkých změn v počasí, které budeme mít potom skutečně za našimi dveřmi. Takže souhlasím.
A nyní k tomu, co tady padlo. A to se týká konfliktu, ve kterém se ocitl pan předseda vlády Andrej Babiš. Bylo by špatné a byli bychom špatnou parlamentní komorou, kdybychom se k tomuto tématu dnes nevyjádřili. Dát si nějakého bobříka mlčení, protože chceme posílit naše vyjednávací pozice, by v této situaci naopak mohlo být protimluvem. Evropská unie nemá zkušenost s takhle vyostřeným konfliktem zájmů na čele členské vlády, členské země. Evropské unie s tím nemá zkušenost, hrajeme bezprecedentně vážnou a citlivou partii. A je v našem společném zájmu, všech občanů České republiky, aby se tato věc vyjasnila v souladu s právem. S právem, ke kterému jsme se také přihlásili. A s právním státem, ve kterém senátní komora přece hraje také velmi důležitou roli.
Naprosto beru argument, který tady řekl před chvílí předřečník, pan kolega Nwelati, že bychom možná v tom usnesení nemuseli za každou cenu premiéra kritizovat. Ale neberu, že bychom k tomu měli mlčet. Ta síla ČR a institucí v ČR je přece i v tom, že můžeme tady svobodně pojmenovat, když vidíme, že tady je nějaký problém. Síla naší demokracie přece je v tom, že dokážeme kriticky uvažovat o krocích naší exekutivy, nebo že se kriticky stavíme k problémům, které se na nás hrnou. Ať už ze světa, nebo z naší domácí agendy.
A oslabili bychom se tím, kdybychom si dopředu zapověděli kriticky o těchto věcech přemýšlet, vyjadřovat se k nim, hledat společná řešení. A kdybychom si jako ústavní činitelé zakázali pojmenovat, když se někdo dostane do postavení mimo hru, do ofsajdu. Platilo to totéž v případě prezidenta republiky, platí to také v případě předsedy vlády. To znamená, mě by v tomto světle zajímalo, pane vicepremiére, jakým způsobem vláda vůbec uvažuje o tom, jak jednat, aby v určitou chvíli, kdy taková situace nastane a bude se jednat o rozpočtu na další rozpočtové období o finančním rámci EU na další roky, jak to máte připravené, abychom v případě, že by se objevila námitka, že pan premiér bude vnímán jako podjatý v té diskuzi, tak jak to máte promyšlené? Nemusíte nám všechno říkat, ale kdybychom se o to nezajímali, tak se mi zdá, že neplníme svoji roli.
A druhý dotaz vlastně směřuje také k tomu, jak vynakládáme prostředky, které dnes tzv. čerpáme. Mně sloveso čerpat přijde samo o sobě velmi podezřelé, protože mně tam chybí často smysl. Chybí mi tam cíl. Chybí mi tam přidaná hodnota. Čerpáme jenom, aby tam ty prostředky nezůstaly? Nebo je čerpáme na něco, co nás skutečně někam posouvá? Kde je přidaná hodnota i na naší straně?
A tady mám dotaz právě na vás, jako na zástupce vlády, jak vláda vyhodnocuje dosavadní vynaložené prostředky? Chystáme se k tomu, že bychom si doma v tom udělali také nějakou inventuru? Mluví se o tom, jak složitě nastavený systém máme. Budeme v příštím období tedy zjednodušovat? Nebo jak o tom uvažujete?
Je tady možná nějaký vnitřní proces, vyhodnocování. Nás by zajímalo, abychom nechtěli stále víc peněz, abychom stále víc nečerpali, ale přestalo nám to dávat smysl. Podívejme se kolem sebe, celá řada občanů takto uvažuje, že nám to už nedává smysl. Že žádné dotace už pomalu ani nechceme. A přitom dobře víme, že bez dotací by celá řada smysluplných projektů v regionech, které zůstaly stranou zájmu, by nemohla vůbec najít cestu k životu. Proto to neberte jako kritiku, ale jako nastavené zrcadlo. Rozumíme tomu, že potřebujeme více peněz, ale docela by nás zajímalo, aby vynaložené prostředky dávaly smysl. Nejen současné vládě, ale také dlouhodobě.
Děkuji.
