dovolte mi, abych vám představil stručně obsah Vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon, zjednodušeně, o obchodování s emisními povolenkami.
Tento zákon prošel – a celý systém emisního obchodování – revizí pro nadcházející období, které začíná v roce 2021 a končí v roce 2030. A ta pravidla se zpřísnila. Cena povolenky díky tomu vzrostla na úroveň kolem 25 eur za tunu a čeká se její další stabilní růst. Ten růst, jak dobře víte, byl docela zásadní v uplynulých letech a během dvou let se cena emisní povolenky zvýšila pětinásobně. Řada podniků, které nevnímali emisní povolenku příliš jako součást svých nákladů, náhle zjistila, že se stala významnou součástí jejich nákladů. Což samozřejmě má efekty pozitivní, má to i efekty negativní.
Pozitivní efekty přirozeně v tom, že to vytváří větší tlak na dekarbonizace. Negativní efekt je samozřejmě v tom, že především třeba v oblasti teplárenství a dalších oborů velmi výrazně roste tlak na cenu. Díky tomu lze také očekávat, jak už jsem řekl, že se nebude dále investovat do spalování fosilních paliv, ale daleko více do nízkouhlíkových technologií. Abychom podpořili tyto investice a abychom minimalizovali dopady odklonu od fosilních paliv, návrh novely zavádí především tři základní věci. Ono je jich tam samozřejmě více, jak víte, ale já se zaměřím pouze na tři. A pak bych si jen ve zkratce dovolil okomentovat některé pozměňovací návrhy, nebo spíš debatu, která – jak mi říkali kolegové – byla ve výborech.
Základem je modernizační fond. Ten bude podporovat investice do projektů rozvíjejících obnovitelné zdroje energie, zvyšující energetickou účinnost a zvyšujících emise skleníkových plynů. Celkový objem prostředků v tomto fondu určených pro Českou republiku v období 2021 – 2030 je odhadován minimálně na 100 miliard Kč. Pravděpodobně to bude více. Je to samozřejmě závislé na ceně povolenky. Těch 100 miliard Kč je odhadováno při ceně stávající, tedy zhruba 25 eur/t emisí CO2.
Přibližně polovina modernizačního fondu, ono to je o něco více, zhruba 60 % je na uvedené účely přednostně určena pro výrobce elektřiny zahrnuté právě v systému EU ETS, tedy v Evropském systému emisního obchodování. A zbytek potom můžou využít i příjemci, kteří nejsou v systému EET. Tedy nejenom podniky, ale také municipality, domácnosti a další. Např. domácnosti i projekty, které dneska jsou financovány v rámci Nové zelené úsporám.
Dalším bodem, kterému se speciálně chceme věnovat, nebo věnujeme, jsou kompenzace nepřímých nákladů. Ty jsou určené pro energeticky náročná odvětví průmyslu, která jsou ohrožena zahraniční konkurencí. Kompenzovat se jim bude zvýšení ceny elektřiny v důsledku nákladů spojených s emisemi skleníkových plynů. Vláda bude podle navrhovaného znění zákona, které jste dostali z Poslanecké sněmovny, každoročně k tomuto účelu určovat částku, tedy celkovou sumu prostředků, které budou k dispozici. A ministerstvo průmyslu a obchodu bude pak rozhodovat o poskytnutí kompenzace jednotlivým oprávněným žadatelům.
A konečně třetím bodem je vynětí malých zařízení, které mají emise do 2500 tun CO2 z emisního obchodování. Tato úprava je vedena snahou ušetřit provozovatelům administrativní náklady vzhledem k celkovému zanedbatelnému přínosu jejich zahrnutí systému z hlediska ochrany klimatu. Tedy je to snížení byrokracie pro tyto subjekty. A jen pro informaci, těchto subjektů je zhruba 52, nebo 55 z celkových asi 260 subjektů, které podléhají systému emisního obchodování.
Teď mi jenom dovolte se krátce vyjádřit k té debatě, která proběhla ve výborech. Především bych se chtěl vyjádřit k záležitosti zvýhodnění některých regionů. Tzv. uhelných regionů. Já jsem si vědom toho – koneckonců také za jeden takový uhelný region kandiduji, protože kandiduji za Ústecký kraj, že dekarbonizace ekonomiky přinese největší změny právě v regionech, kde se tradičně těží, ale také spaluje uhlí. Tento zákon zajišťuje, že velká část prostředků z modernizačního fondu bude využita právě v těchto regionech, a to ze dvou důvodů. Více než polovina prostředků, jak jsem řekl, z modernizačního fondu je přednostně určena pro výrobce elektřiny v EU ETS, kteří se ve velké většině nacházejí právě v těchto regionech. A zadruhé, zákon uvádí, že projekty v uhelných regionech budou při hodnocení zvýhodněny oproti regionům z jiných krajů, takže budou mít větší šanci získat podporu.
Já bych jenom požádal, abyste potom zohlednili, že my dnes nejsme ještě zdaleka na konci jednání o konkrétních parametrech. Skoro bych řekl, že jsme na začátku, protože teprve do poloviny roku 2020 bude dána na vládu metodika použití čerpání vyhodnocení projektu z modernizačního fondu. A je to také z důsledku, že Evropská komise, která na tom s námi spolupracuje, a také Evropská investiční banka, která bude dražit povolenky, jejichž výnos potom půjde do modernizačního fondu, tak ještě sama s námi pracuje na těch pravidlech.
Tzn. kdybychom se dnes snažili tam někam dát nějaká velmi konkrétní pravidla zvýhodnění, tak to může být snadno v rozporu s tím, co teprve bude připraveno. Proto Poslanecká sněmovna přijala pozměňovací návrh, který hovoří o tom, že budou zvýhodněny konkrétní projekty právě z těchto oblastí. Jsou to restartové regiony, proto uvádíme pojem regiony, ne kraje. Tam je to úplně jasné, protože kraje zahrnuté do restartu, jsou Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj. A shodou okolností minulý týden proběhlo jednání právě z úrovně Ministerstva životního prostředí, Ministerstva průmyslu, Ministerstva pro místní rozvoj a konzultantů z Evropské komise, kde jsme jednoznačně zadali, aby byl navržen efektivní způsob zvýhodnění uhelných regionů. A o tom způsobu budeme hovořit v dalších měsících.
Ale ono to nemusí být jenom bodovým hodnocením. To může být třeba prostřednictvím tzv. greeningu, tedy posouzení, kolik emisí konkrétní projekt sníží atd. Takže je dnes brzo říkat, jakým způsobem budou zvýhodněny. Ale mohu vás ujistit i jako zástupce jednoho z uhelných regionů, že rozhodně budou zvýhodněny oproti těm neuhelným regionům.
Druhá věc se týkala – jenom velmi krátce – kompenzace jako mandatorní výdaj. Proto také je v návrhu řečeno, že vláda může stanovit konkrétní částku nákladů, které potom budou hrazeny podnikům. Tedy kompenzace nepřímých nákladů. Bráníme se tomu celkem z logického důvodu, abychom tam napsali, že vláda stanoví v nějaké konkrétní výši, protože by se z toho stal další mandatorní výdaj státního rozpočtu. A samozřejmě by to byla částka, která může dosahovat až řádově miliard korun. A také to bude zohledňovat to, jak na tom stát momentálně bude. Jak na tom momentálně bude státní rozpočet. A tolik bude moci také průmyslovým podnikům dát.
A konečně jen krátce mi dovolte se vyjádřit ke snížení prahu pro účelové využití výnosů z aukcí povolenek, kde ano, navrhujeme snížit práh výnosů z 12 na 8 miliard ročně.
Ale vůbec to neznamená, že za ta nízkouhlíková opatření bude méně peněz. Naopak. Jenom navrhujeme, aby část povolenek netvořila příjem státního rozpočtu, jako je to dnes, ale příjem modernizačního fondu. A v modernizačním fondu samozřejmě lze využít peníze například i pro případ, že by nestačil velmi úspěšný program Nová zelená úsporám. Kde ale očekáváme, že jeho výnosy budou v příštích letech stačit na zájem o nové projekty. A takhle jsme to plánovali i se Státním fondem životního prostředí. Ten modernizační fond je efektivnější nástroj právě pro výplatu těchto nízkouhlíkových investic než peníze ze státního rozpočtu.
Závěrem mi jenom dovolte zdůraznit, že my jsme při tom vyjednávání – a umíte si představit, že to vyjednávání nebylo snadné, protože tam byla řada antagonistických zájmů, něco tlačil státní rozpočet, něco tlačil Svaz průmyslu, něco tlačilo MPO, něco tlačilo MŽP. A nakonec se povedlo – a to byl vlastně návrh, který šel do sněmovny, najít jakýsi poměrně křehký kompromis, který nakonec přes velké debaty na obou stranách umožní vysoké investice do energetiky a průmyslu, výrazné snížení emisí skleníkových plynů a znečišťujících látek a zároveň určitě zajistí také podporu zaměstnanosti právě v uhelných regionech. A restrukturalizace těchto regionů, která nás nepochybně čeká v příštích letech.
Děkuji za pozornost.
