Děkuji. Vážený pane předsedající, paní a pánové, já budu stručný, ale nechtěl jsem využívat faktické poznámky, protože chci hovořit trochu jinak, než tady byla zatím vedena debata. Ten samotný bod se jmenuje Vliv autoritativních režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému. Za prvé, neznám žádnou definici v českém právním řádu, jaký režim je autoritativní, jestli jsou to všechna království nebo jestli jsou to státy, kde mají prezidenti právo veta vůči parlamentu. Neznám.

A měli bychom to tedy stanovit, pokud bychom to chtěli. A ptám se, jestli takovým autoritativním režimem je například stát Singapur, kde za plivnutí na výlepovou plochu nebo na zem dostanete ránu holí. To je pravda, to je v jejich právním režimu. Dokonce jsme to... (Z pléna: A Írán.) Ano, Írán. Jistě je to velmi teokratický režim, kde ten největší vliv má šest soudců Ústavního soudu, jako u nás také 15 soudců Ústavního soudu může zrušit ústavní zákon, například o rozpuštění Parlamentu, který tady byl přijat v roce 2009, přesto byl zrušen - z politických důvodů, protože právní důvody tam neexistovaly. Takže to je jeden moment.

A na druhou stranu mě nenuťte, abych vyvrátil své právní vědomí a abych postupoval proti svému přesvědčení a proti tomu, čím se řídím dlouhou dobu v politice, a to je čl. 1 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který je od roku 1977 součástí českého právního řádu. Já se ho pokusím odcitovat jednoduše: Každý národ má právo na svůj politický režim a na využívání svého přírodního bohatství. Čili je to právo každého národa, aby si svůj politický režim udržel a formuloval, jako je právo českého státu, českého národa na to, aby vytvořil politický režim, kterému říkáme parlamentní demokracie, a zatím přes některé excesy v přijímání ústavních zákonů se nám podařilo parlamentní systém udržet, protože, jak jsem zmínil před chvílí, veto prezidenta tato Sněmovna může přehlasovat.

Takže se nezlobte, samotný ten název, samotná formulace je podle mého soudu zakrýváním skutečného cíle předkladatelů. Pan kolega Bartošek tady asi pravděpodobně nejotevřeněji řekl, o co mu jde. Jde mu o to, jaký vliv tady má Čínská lidová republika a Ruská federace. Já se ptám na to, jaký vliv tady mají Spojené státy americké, kolik tady mají lidí, kteří z ideologických, z ekonomických nebo z jiných důvodů budou dělat všechno pro to, aby zakázku získaly Spojené státy americké a ne někdo jiný. Budeme o tom, jednat, až mi odpoví ministr Metnar na moji interpelaci ve věci nákupu vrtulníků, protože už mám informaci, že italská firma Leonardo už napsala na Úřad pro hospodářskou soutěž a rozporuje postup české vlády při nákupu. A to není žádná maličkost, to je 14,5 mld. v nákupu a je to samozřejmě otázka servisu apod. Takže to jsou věci, které můžeme tady řešit. A já nezpochybňuji, prosím vás, nezpochybňuji právo vlády jednat: vláda - vláda, nakoupit to z politických důvodů. Ale zpochybňuji ten postup Ministerstva obrany, který žel nahrává tomu, že jiný konkurenční podnik v Evropě si stěžuje u Evropské komise, že narušujeme evropský trh, ke kterému se Česká republika jako členský stát Evropské unie zavázala. To je vážný problém. Stejně tak mohu říct i jiné věci.

Takže promiňte mi, já jsem přesvědčen o tom, že forma vyšetřovací komise je nesmyslná pro tento účel. Nesmyslná! A jestli chceme, abychom tady posuzovali postup státu v ochraně suverénních zájmů České republiky, já jsem pro, já s tím souhlasím, ale v tom případě tedy musíme, pravděpodobně na komisi pro činnost Bezpečnostní informační služby případně Vojenské zpravodajské služby, zjišťovat, jaké postupy vůči nám činí i ti nejbližší přátelé a sousedé, protože informace je samozřejmě v současném světě jedna z nejcennějších věcí, která se vyvažuje, a ty informace tady získávají všechny okolností státy, všechny silné ekonomiky a vůbec se tomu nedivím, protože pro ně to je docela zásadní. A já jsem přesvědčen o tom, že ti, kteří hovoří o suverenitě, by klidně tu suverenitu zaprodali někomu jinému. Takže já jsem pro, ale určitě ne pro vyšetřovací komisi a určitě ne se schovávat za, řekl bych, obecné formulace, které svým způsobem mají sloužit spíše vnitropolitickému boji mezi politickými stranami, nikoliv k ochraně národních zájmů. A ty já vždycky budu prosazovat.