Co se vlastně na začátek roku 2013 chystá tak převratného?
Stát už nechce financovat jednotlivé žáky, ale bude penězi podporovat optimálně naplněnou třídu. V tom by problém nebyl až tak velký, protože podobná praxe už běží nyní. Jenže optimálně naplněnou třídou je v současné době ta, kde je alespoň sedmnáct dětí. V novém návrhu se počítá se šestadvaceti.
Kdo zná situaci ve venkovských školách, nemůže se divit, že se právě tam pedagogové začali bouřit. Dávno už neplatí, že děti z vesnice chodí do školy v místě bydliště. Rodiče je vozí do města, ať už z důvodu, že upřednostňují větší školu, nebo to jednoduše mají cestou do práce. Populační vlna také dvakrát nenahrává tomu, že by se začalo rodit víc dětí, zvláště na vesnicích. Z některých vesnic se lidé stěhují do měst, a tak i odstěhovaná rodina se dvěma dětmi je na tamní poměry ve škole razantně znát.
Na druhou stranu venkovské školy mají své kouzlo. Snad si to někteří z nás ještě dobře pamatují: za vzděláním se možná muselo jít pár set metrů pěšky, ale byla to procházka krásnou přírodou. Školy bývají o něco menší než ty městské, vládne tu téměř rodinná atmosféra, protože se skoro všichni znají. Pravda, většinou musí být děti z nižších ročníků spojeny s těmi z vyšších, ale připravenost těchto dětí bývá stejně dobrá, ne-li lepší než ve školách z velkých měst. Snad je to tím, že učitelé tu mají ve třídách méně dětí a tudíž se jim mohou podrobně věnovat.
Ministerský návrh byl schválený letos v květnu a od té doby budí emoce. Na Základní škole ve Velharticích se s ním nechtějí smířit a sepsali Velhartickou výzvu, která v těchto dnech koluje na většině školách. Velhartičtí šli do konkrétních situací a čísel. Kdyby ministerský návrh skutečně začal platit, znamenalo by to pro školu se 126 dětmi postupný zánik. Protože by nesplňovali optimální počet dětí, musela by se o dofinancování postarat obec. A to by v případě Velhartic znamenalo 950 tisíc korun.
Velhartičtí doufají, že jejich snahu podpoří i další školy.
V opačném případě by to znamenalo tak trochu posun o pár let zpátky. Do
doby, kdy třídy běžně čítaly i čtyřiatřicet dětí, školy praskaly ve švech a
učitelé v hodinách nevěděli, co dřív. Nedopusťme opakování něčeho
podobného, co by v konečné fázi znamenalo úbytek pracovních míst na
venkově, konec krásných venkovských škol a nakonec i změnu života tamních lidí.
Jiřina Rippelová