Íránská krize. Jsem odpůrcem íránského teokratického režimu.
Nicméně americká akce je podle mého názoru omyl, který nic nevyřeší a přinese světu spoustu potíží.
Myslím, že nešlo o osobní aktivitu prezidenta Trumpa, ale neokonů ve vojenských strukturách Washingtonu (což je snad ještě horší).
K útoku došlo v Iráku, který se sousedním Íránem nyní udržuje v zásadě korektní vztahy. Íránský generál tam přicestoval civilní linkou. Nepadl v boji. Byl zabit na civilním letišti. Takový krok lze číst pouze tak, že legitimním bojištěm se nyní stává celý svět a obětí se může stát například diplomat konkurenčního státu během knižního festivalu na druhém konci světa. Svět se tím stal nebezpečnějším, standardní bezpečností zvyklosti a záruky padají, důsledky toho nelze ani dohlédnout.
Útok nejenže proběhl na území Iráku, ale i za zády jeho představitelů. Byl při něm dokonce zabit vysoký důstojník iráckého režimu, instalovaného intervencí USA. To nepochybně vyvolá (a už vyvolalo) prudké odcizení iráckého vedení i veřejnosti od USA a Západu obecně a spíše posílení vlivu Teheránu v oblasti. Irácký parlament už odhlasoval stanovisko, že zemi mají opustit všichni zahraniční vojáci, včetně asi pěti tisíc vojáků USA, kteří v zemi aktuálně pobývají.
Útok povede k posílení vnitropolitické pozice současného íránského režimu a k rozplynutí nadějí, že snad domácí opozice zemi posune k prozápadním postojům.
Útok zcela maří dosavadní snahu západních spojenců získat na svou stranu šíitské menšiny v islámských zemích. Západ tak získává v mnoha muslimských zemích další nesmiřitelné nepřátele.