Každá mince má však rub a líc. A tak je tomu i v případě superhrubé mzdy. Tou druhou stranou mince jsou náklady spojené s jejím zrušením, a to je zásek ve státním rozpočtu ve výši 25 miliard korun a v rozpočtech krajů a obcí pak 9 miliard korun. Celkem tedy jde ve veřejných rozpočtech o mínus 34 miliard korun. Pro zaměstnance je snížení daně jistě příjemné, pro veřejné rozpočty už méně. A s tím se bude muset ministryně financí vypořádat. Ta zatím řekla pouze A, tedy představu, čím a jak superhrubou mzdu nahradit, ale neřekla B, tedy kde na to vezme peníze. V žádném případě nechceme, aby to bylo na úkor prostředků na veřejné služby – sociální, zdravotnictví, školství, důchody ap. Už proto sociální demokracie poukazuje na to, že je třeba se zaměřit na příjmovou stranu státního rozpočtu. Proto dlouhodobě prosazujeme například zavedení sektorových daní pro velké monopolní korporace v bankovnictví, telekomunikacích, energetice ap. Velká část jejich zisků odchází do zahraničí. Navrhujeme zavedení bankovní daně, což by představovalo pro státní rozpočet dodatečný daňový výnos ve výši 14 mld. korun. Proč by se banky neměly spravedlivěji podílet na rozvoji naší ekonomiky a růstu životní úrovně? Bankovní daň je běžně využívaný daňový nástroj v řadě zemí EU. Hnutí ANO ústy Andreje Babiše bankovní daň odmítá. Místo toho představil Národní rozvojový fond, což lze charakterizovat rčením – vlk se nažral a koza zůstala celá. A banky na tom ještě vydělají!
Pravicová opozice a především Miroslav Kalousek často ráda hovoří o tom, že superhrubá mzda měla být zrušena již od roku 2015 zákonem o jednotném inkasním místu, ale Sobotkova vláda ji de iure znovu zavedla. Tak si nalejme čistého vína. Ano, zákon o jednotném inkasním místu z dílny tehdejšího ministra financí Kalouska, který obsahoval zrušení superhrubé mzdy, byl koaliční vládou ČSSD, ANO a KDU-ČSL zrušen. Především proto, že jeho přijetím mělo dojít k výraznému zvýšení daňového zatížení českých zaměstnanců, tedy převážné většiny daňových poplatníků, a k odstranění prakticky všech daňových úlev. A naopak poskytl štědré možnosti tzv. daňové optimalizace u jiných daňových poplatníků. A lze připomenout i zavedení jednotné DPH ve výši 17,5 %. Nelze se tedy divit, že tehdejší vládní koalice se necítila být vázána těmito nezodpovědnými opatřeními.
Suma sumárum. Superhrubou mzdu, “originální český vynález” a v Evropě unikátní daňový nesmysl zavedený v roce 2008 vládou ODS, je třeba zrušit! Ale tak, aby to znamenalo nejen snížení daňového zatížení zaměstnanců, ale aby byl pokryt i výpadek ve státním rozpočtu.