Vážený Vojtěchu Filipe,
rád a často se sázím, ale málo vyhrávám, ale pokud jde o KSČM a zejména její současné představitele držící členskou základnu v nevědomosti a trvale ji nepříliš objektivně informují (obelhávají?), tak tam bych byl ve svých sázkách velice úspěšný. Když se tak nějak životem odehrál souběh úmrtí bývalého prezidenta ČSSR, ČSFR a ČR V. Havla a vrcholného představitele KLDR Kim Čong-ila, vyjádřil jsem se ke svým přátelům, že vím, jak se k oběma koncům dvou naprosto určitě protichůdných životů postaví KSČM. Sázka nebyla uzavřena, protože já na rozdíl od jiných se v naprosto konkrétních případech, a tento byl právě jeden z nich, prostě nesázím. Není to etické a slušné. Kdybych tak však učinil, vyhrál bych.
KSČM a konkrétně Ty osobně jste prostě nezklamali. Určitě víš „o čem mluvím“ (omlouvám se, že jsem použil jeden s oblíbených „výrazových červíků“ bývalého předsedy ÚV KSČM, Tvého předchůdce a chráněnce M. Grebeníčka). Ale kdyby ne, stručně připomenu. Blahé paměti jsem byl proti své vůli vyslán jako „vedoucí“ dvoučlenné delegace KSČM údajně na V. sjezd levicových stran do Pchjongjangu v KLDR. Proč údajně? Protože pravým důvodem bylo zřejmě dořešení jakési zakázky na podvozky automobilky Tatra, kterou realizovala firma BM, s.r.o., která je nyní v likvidaci a v níž jsi figuroval, že?. V KLDR jsem pobyl s jedním nejmenovaným člověkem, jehož úlohou byl právě výše uvedený úkol. On svou roli určitě nesplnil, i když, jak vím se snažil, jak mohl. Já jsem naopak svou roli pojal jako možnost sdělit představitelům Korejské strany práce to, co se u nás v roce 1989 odehrálo. Neměl jsem ani mandát, abych podpořil tehdy navrženou deklaraci, kterou bych, i kdybych mandát měl, určitě nepodpořil, protože byla v duchu jakési „modifikace ruského stalinismu a korejského diktátorského režimu rodinného (klanového) typu“. Snažil jsem se, leč naprosto marně, abych nejen představitelům KSP, ale i dalším jako např. představitelům z Mongolska, Vietnamu, Belgie, Kanady či USA sdělit naší zkušenost - tak dlouho jsme si mysleli, že strana je stát, že komunisté jsou občané, až nám občané sdělili nahlas, co jsme nechtěli slyšet „šeptem“, že se hluboce mýlíme a v podstatě nás odstavili od moci. Takže žádná jednota strany, vlády a lidu. Díky V. Havlovi a dalším skutečnostem, o nichž Ty, Vojto, víš zřejmě, více než já, jsme nedopadli hůře a bylo nám v podstatě umožněno, abychom se rehabilitovali v demokratické soutěži politických stran a prostřednictvím voleb usilovali o své místo na slunci české politické scény. Tuto šanci jsme nedokázali přes určité zastoupení v obou komorách PČR, krajích či obecních zastupitelstvech plně využít. A to právě proto, jak je KSČM doslova pupeční šňůrou spojena s dobou předlistopadovou, ale nejen s ní, nýbrž i s některými metodami, formami práce a doslova manýry předlistopadových papalášů KSČ a tzv. nomenklaturních kádrů. Konec konců někteří z nich se snaží velice úspěšně diktovat občanům ČR dodnes. V poslední době např. Babiš.
Proč toto jakési delší antré? Přiznám se, že byť jsem některé postoje očekával, tak když nastaly, přesto mě doslova nadzvedly ze židle. Nejsem dnes již členem KSČM, o čemž Ty víš velice dost, protože jsi se na mém „končení“ v KSČM aktivně podílel a tak bych asi mohl zůstat v klidu, když se nějaký představitel KSČ projeví jako …. Leč nemohu. Narozdíl od Tebe a dalších, kteří jste mi podsouvali neúctu k členské základně, oportunistické až antikomunistické postoje, já jich byl (asi na rozdíl od vás) dalek. Byť nejsem členem KSČM cítím úctu k těm, kteří pro ideál sociálně spravedlivé společnosti zasvětili svůj život, úctu nejen k členům KSČM, ale všem lidem, občanům ČR, kteří jsou hrdi na svou vlast, ctí standardní lidské hodnoty, zásady morálky a etiky.
Proto jsem zvolil tuto formu reakce, protože ono snílkovské, že „láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí“ je mi blízké. Na rozdíl od některých z vás mám osobní zkušenost z pobytu v KLDR, sice tzv. jako VIP v „ochranné zóně“, ale umím se dívat i číst tzv. mezi řádky a navíc jsme dokázali několikrát z té „zóny“ vyběhnout (dodatečně se omlouvám „ochráncům“, asi měli průšvih). Vím, v KLDR jsem tehdy cca před více jak deseti lety pobyl nějakých pět dnů. I to však stačilo, aby člověk pocítil úctu a zároveň lítost nad osudem občanů KLDR. Na jedné straně jejich nezměrná sounáležitost, obětavost, píle a souběh tragických událostí (několik povodní způsobujících nedostatek potravin, vyčerpanost ekonomiky monstr akcemi k prezentaci během Světového festivalu mládeže a studentstva, aby se „věrchuška“ mohla blýsknout, držení v informační blokádě až nevědomosti atd. atp.) a na straně druhé totalitní chování vedení strany a země. To vše jsem vám všem přeci sděloval na jednáních a kultivovanou formou, kterou byste unesli i v oficiální zprávě pro VV ze zahraniční cesty.
A pak si dnes na internetu přečtu kondolenční dopis KSČM „nějakému“ soudruhovi do KLDR, který je zřejmě v kategorii standardní slušnosti, leč jeho obsah ve vazbě na postoj KSČM k úmrtí V. Havla a řadě jiných jejích prohlášení, která mají za cíl ji v očích veřejnosti a kolegů z dalších subjektů politické scény ČR standardizovat, tak tento dopis opět ukazuje v podstatě pravé ledví KSČM. Další lavírování kolem jeho existence jen potvrzuje schizofrenní situaci v níž se KSČM a její vedení nachází.
Kdysi jsem Ti řekl, že se Ti může stát, že budeš posledním, kdo bude v KSČM zavírat dveře, děláš pro to maximum (a chce se mi věřit, že snad dokonce z vlastní vůle). Tak ať se daří.
Vlastimil Balín, Most
Novinky.cz Práce Kim Čong-ila jsme si vážili, kondolovala KSČM do KLDR
