jsem velmi překvapen, že jsem se dostal ke slovu po hodině a půl, co jsem přihlášený. Ale nechci navazovat na nic, co tady bylo. Myslím si, že je důležité spíš vytvářet určitou atmosféru. A já jsem nerad, že je tady taková atmosféra nemít matematiku rád, anebo na té matematice založit úplně všechno. Ale já vám chci říct jaksi svoje svědectví, které je staré, a velmi staré, protože já jsem maturoval před 45 lety. A před 53 lety jsem se přitom zapojil do osmileté výuky gymnázia, které mělo ve svém vínku matematiku a fyziku.
A chtěl bych říct při této příležitosti, že matematika je na prvním místě příležitost pro naše školství. A prosím, abychom si tuto věc řekli. Je to jednoznačná příležitost, která byla vyzkoušena. A byla vyzkoušena tak, že dokonce celou dobu existuje kontinuita. Takže já až půjdu letos na oslavu, nebo nevím, jestli je to ještě oslava, ale až si budu připomínat 45 let po maturitě na našem gymnáziu v Brně, tak si budu také připomínat to, že jsme dostali mimořádnou příležitost právě díky tomu experimentu osmiletého gymnázia s matematikou a fyzikou.
A protože vím, že v tu dobu byly v celém Československu jenom tři takové školy, tak se mně v mém věku dostalo něčeho, čehož se nedostalo mnohým jiným, kteří jsou výrazně mladší než já. A na nás ten experiment matematika plus byl vyzkoušen už tenkrát. To znamená, matematika plus je dobře. Ale v průběhu těch časů, které zde jsou, je zapotřebí si říct, že musíme využít právě té kontinuity a i těch výsledků několika škol, protože i vysoké školy vědí, že když jim někdo přijde z určitého gymnázia - a já úmyslně nejmenuji ani to své vlastní, tak vědí, že studenti, kteří odtamtud přijdou, budou kvalitnější, protože už to mají dávno vyzkoušené.
A já si troufnu říci, že jsou tedy tady gymnázia, která vlastně už dopředu říkají a v průběhu celé své existence, co existují, tak prokazují, že ta matematika je naše česká cesta, která nám může pomoci zlepšit úroveň vyučování jako takového. Tady najde na prvním místě o to, jestli bude maturita povinná nebo nepovinná. Tady jde o to, že já jsem se díky tomu spolu se svými spolužáky naučil systémovému myšlení. Pro mě je to obrovský dar. A kdyby se to týkalo jenom mé osoby, tak takových skvělých učitelů na školách a na každé škole, jsou takoví, kteří to dokážou předat a dokážou to předat celé třídě, ale my jsme to dostali všichni, protože... Jako skutečně když si vezmu jednoho svého spolužáka vedle druhého - a teď mohu mluvit i o těch, kteří přišli čtyři roky po mně, osm roků po mně, tak jsme se v tom světě, který je teď, neztratili.
A prosím vás, bez ohledu na to, jaká byla tehdy doba, jaká je doba teď, tak to gymnázium stále a tyto škola, tato gymnázia, stále přinášejí to, co může přinést právě matematika. A já teď řeknu - můžeme založit naše školství, na čemkoliv jiném. V Řecku to založili třeba na filozofii, že. Takže můžeme si říct - a já se teď vás zeptám: Můžeme si říct, že nahradíme matematiku filozofií? Já si na to odpovím: U nás ne. My jsme našli tu cestu k tomu přemýšlení, protože tady nejde na prvním místě o to, kolik budu mít těch znalostí z matematiky. Tady jde o to, abych se naučil takhle myslet ve všech předmětech, abych to dokázal převést do svého života.
A já si pamatuji, že když s námi dělali tenkrát ten experiment, protože my jsme se jmenovali Experiment, a začínali jsme jako experimentální škola, tak nám vlastně ten systémový přístup zpřístupňovali skrze všechny předměty. Já si pamatuji velmi živě na to, jak nám v zeměpise nepřišel učitel říct, jak to je s těmi monzuny. On se nás zeptal, a řekl: Pojďte teď přemýšlet společně, půjdeme přemýšlet, jak vlastně vznikají monzunové deště. A my jsme si všechno možné vymýšleli, až jsme došli k tomu, že je rozdíl teploty nad vodní plochou a nad zemí. Ale my jsme k tomu přišli. A protože takto k nám přistupovali ve všech předmětech, tak se tento experiment velmi výrazně zdařil. Ale já vám teď o něm říkám, protože existuje, že stále funguje, že to je třeba teď ta současná matematika plus, a že my musíme hledat ve školství právě to, co nám pomůže, abychom byli sami sebou. Abychom využili toho, co my máme v hlavách. Ne abychom si tam místo toho dávali něco jiného. A matematika není jenom něco k naučení. Matematika je způsob myšlení. A já si troufnu říct na základě toho experimentu, ke kterému došlo i na mé osobě, že je to způsob myšlení, který je nám blízký.
A jsem přesvědčený o tom, že když získáváme nějaké plusy ve školství, když ho získáváme na všech úrovních, tak ho získáváme proto, že stále existují kantoři, učitelé, že stále existují školy - a teď řeknu vysoké školy, které těchto lidí dokážou využít, že na základě toho pořád tu úroveň máme ve světě velmi vysokou. Koneckonců kdysi se zkusil experiment s tou matematikou už od první třídy. Většina z vás si to nemůže pamatovat. Ale tehdy se řeklo, tak zkusíme množinový systém. Zkusíme učit množiny. A v rámci těch množin je naučíme lépe přemýšlet. Protože to nebylo úplně dobře připraveno, tak se to nepodařilo a bylo to velmi těžké, byl to velký zásah. Ale byl to zase znovu určitý pokus, abychom využili matematiky k tomu, abychom posunuli vzdělanost jako takovou.
Já tady nechci mluvit o maturitě z matematiky. A řeknu zase jako lesák. Nic nemůže spadnou z nebe. Nemůžu ze dne na den rozhodnout, že maturita z matematiky bude nebo nebude. A teď je otázka toho zvážení, a tam bych to viděl skutečně jako zvážení na té odborné úrovni nebo alespoň ve výboru, aby se skutečně zvážilo, v jakém jsme stavu, protože zcela určitě nejsme ve stavu nula. A já jako lesák jsem zvyklý čekat dlouho. Máme v současné době tady kůrovce, a já vám jako lesák říkám: No, pro mě je to jedno jediné já, protože se uvažuje vždycky v lesnictví nejméně na deset let, tak vám říkám, my to máme vyřešeno. Teď se bude deset roků sázet. A my to víme. A my víme, jak se má sázet, a když to necháte na lesnících a budete jim pomáhat a všichni budete sázet, no tak se dočkáme nějakého výsledku. Ale u těch stromů je to za mnoho desítek let. Ale u těch studentů to není z roku na rok.
Takže teď si musíme říct spíš u té maturity - a já jsem pro povinnou maturitu z matematiky - jako způsob, který zavedeme do školství, tak je velmi důležité, abychom si řekli, v jakém jsme stavu, a kolik na to potřebujeme přípravy, aby nám ti žáci vyrostli. Teď to říkám jako to podobenství s těmi lesy, které teď budeme sázet. Takže já vůbec nepochybuji o tom, že budeme matematiku sázet, a že bychom ji měli sázet, ale chtěl bych vytvořit tu pozitivní atmosféru. A znovu se k tomu vracím. Nejdůležitější není kdy bude povinná maturita z matematiky, důležité je, jestli přijmeme tento způsob. A já jsem prosím měl příležitost v Jihomoravském kraji se šest roků věnovat školství. Není to málo, věřte mi. Mám i tu výhodu, že jsem z velkého kraje, a že zároveň jsem mohl působit ve správních radách jak Masarykovy univerzity, tak Mendelovy univerzity, která je moje alma mater. A měl jsem tedy možnost řadu věcí posoudit. A některé věci v rámci toho Jihomoravského kraje posunout.
Já vás ujišťuji, že musíme najít nějaký jednotící prvek v rámci České republiky, který přesahuje rámec těch krajů. A já jsem se zatím nesetkal s žádným jiným, než s tím, že zkusíme využít toho, jak může u nás matematika napomoci celkovému přemýšlení a celkové úrovni našich postupů. Prosím, abyste to vzali tak, že je to nabídka i do té diskuze, protože já si myslím, že odborné věci se musí brát, jak tady řekl jeden z mých předřečníků a probírat nejenom na tom výboru, ale i s těmi odborníky, kteří to dělají. Ale je tady jedna věc, že musí nastat rozhodnutí, kterou cestou jako Česká republika půjdeme. A já se tedy přimlouvám za to, abychom hledali jak té matematiky využít. A abychom matematiku nebrali ani jako podmínku existence, ale také ani jako nepřítele.
Abychom zkusili využít všeho, v čem nám ta matematika, ten způsob přemýšlení, abych to ještě jedno zdůraznil, může pomoci. Věřte mi, že je velká řada lidí, na kterých už byl experiment matematika vyzkoušen. A byl úspěšný i na těch, kteří v současné době jsou profesory dějepisu.
A já budu velmi rád, když tento malý vzorek lidí, kteří to mají na sobě vyzkoušeno celoživotně, také promluví do toho přemýšlení o tom, jak dál.
Děkuji vám, že jste mě poslouchali - alespoň někteří - a prosím, řeknu tu větu, se kterou jsem začínal. Prosím, berme matematiku jako příležitost.
Děkuji vám.
