Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, jsem rád, že tady jsme se dnes sešli, a vcelku mi nezáleží na tom, jestli je před volbami, nebo jestli není před volbami. Já v těchto volbách nekanduji, ale ještě bych měl teď na poslední chvíli příležitost napravit tu největší nespravedlnost, která v těch důchodech panuje, a to, prosím vás, je nespravedlnost mezi mnou a mojí ženou.
Ano, slyšíte dobře, já to nechci pojmout nijak jinak. Mám doma konkrétní příklad obrovského rozdílu v důchodovém systému, protože já sám už jsem důchodce, moje žena už je také důchodkyně a rozdíl mezi námi je obrovský. Moje žena bere 7 100 korun. Vy tady mluvíte o tom, že by měl být nějaký průměr někde kolem 14 000, 15 000. Moje žena bere 7 100 korun a bere je ze dvou důvodů.
Ten první důvod je, že byla devět roků doma s dětmi, a ten druhý důvod je, že byla 11 roků doma, když se starala o svoje rodiče. To je dohromady 20 let. A teď, prosím vás, dobře mě sledujte. Když jsme začínali, to znamená, neměli jsme děti, moje žena brala víc peněz, než kolik jsem bral u Jihomoravských státních lesů. Moje žena pracovala v Komerční bance, prosím, a to po celou dobu, kdy bylo možné v té Komerční bance pracovat v průběhu jejího života. To znamená, nebyla tam na žádném podřadném místě, ale ten výsledek byl dokonce ještě umocněn tím, že v okamžiku, kdy já jsem bral nějaký plat a ona byla doma s dětmi, tak jí každý rok navyšovali plat, aby se k nim znovu vrátila, a ten její plat potenciálně byl vždycky vyšší než můj, který jsem bral v Lese. Znovu říkám, já u Jihomoravských státních lesů, moje žena v Komerční bance a ten rozdíl jediný, kterým tam je, je v tom, že ona se vlastně obětovala pro tuhle zemi, protože máme tři děti - říká se, že třetí dítě je pro stát. Největší ekonomický problém, který máme, tak je, že máme málo dětí. Prosím, přečtěte si ty skvělé ekonomické zprávy, které k tomuhle závěru vždycky dostupují.
Druhá věc je, že tomuto státu ušetřila obrovské peníze v okamžiku, kdy se starala, zejména tedy delší dobu, to bylo devět roků, o svoji maminku. A vezměte si jenom tu záležitost, že když se o ni stará, tak ne ona - maminka dostávala peníze ve výši nějakých tehdy něco kolem 10 000 - ale moje žena nedostávala ani korunu. Pokud by se o tuto ženu staral stát, průměrně to vychází v Jihomoravském kraji někde mezi 50 000 a 55 000 měsíčně. To znamená, jenom si vezměte, kolik uspořila tomuto státu, jednak tím, že máme doma tři děti - už ne, už jsou všichni dospěli a sami děti mají - ale také na druhou stranu tím, jak ušetřila v sociálním systému.
A teď se dostáváme k tomu, že já beru důchod, který je pětkrát vyšší než je její důchod. Ano, pracoval jsem v Lese, ten plat mi potom rostl, protože jsem postupoval nějakým způsobem a měl jsem ho čím dál vyšší, ale klíčové je, že jsem dostal nějaké peníze za to, že jsem byl v politice, jak starostou, tak hejtmanem, tak senátorem, tak poslancem, to znamená, prošel jsem celou tady tuhle škálu, a znovu si troufnu říct, že kdyby ona celou dobu pracovala v Komerční bance, přesto by měla víc peněz než já.
Prosím vás, tuhle nespravedlnost dnes v kompletní výši neodstraníme. Ale já bych velmi prosil za to, aby se důchod mojí ženy zvedl o těch třikrát 500 korun, to je 8 600 korun, a aby ten poměr mezi námi tedy nebyl už pětinásobný, ale o něco menší. A prosím vás o to všechny. Mně je jedno, kdo je podepsaný teď pod tím návrhem, která politická strana.
Já vím, že my jsme to počítali před šesti lety v rámci KDU-ČSL a kdybychom to počítali podle stejného vzorce, tak je to teď 750 korun. Ale já prosím alespoň o těch 500 korun, aby ta nespravedlnost mezi mnou a mojí ženou byla odstraněna alespoň symbolicky. Kdybychom to chtěli udělat jinak správně, tak protože jsme společně žili v té domácnosti, a budeme teď spolu 38 let, tak myslím, že mnohem spravedlivější by bylo - ale to už je otázka té budoucí důchodové reformy, o které já tady hlasovat nebudu, protože nejsem mezi kandidáty do Poslanecké sněmovny v tom příštím volebním období - tak tam je jenom důležité říct, že jsou různá řešení, jak to řešit systémově.
To jedno z nich bych viděl, aby důchod mezi námi dvěma byl sečten a vydělen dvěma, aby to byl společný důchod těch dvou manželů, kteří spolu takhle prožili celý život a nesli tu tíhu domácnosti. A ještě lepší řešení už před lety přinesl papež Jan Pavel II. při debatě s ekonomy a se soudci, kdy po několikatýdenní debatě tam i dospěli k takovému krásnému názoru, že by neměl být rodičovský příspěvek, že by měl být rodičovský plat. A z toho, kdybychom potom nějakým způsobem odvíjeli do budoucna v rámci tohoto návrhu i ten směr důchodové reformy, tak bych byl velmi rád, kdybychom se k tomu, respektive už beze mě, abyste se k tomu dopracovali.
Ale vracím se zpátky. To tady není na stole. Tady na stole je jenom, a já to říkám, skutečně jenom symbolické ocenění té jedné části toho, co moje žena dělala, a to je, že se starala o výchovu našich dětí. A já vás moc prosím, aby se ten rozdíl v důchodu mezi mnou a mojí ženou snížil. Děkuji vám.
