dne 15. září 2004 Vláda České republiky po vedením premiéra Stanislava Grosse přijala usnesení číslo 904, ve kterém odsouhlasila prodej 45,8 % akcií státu na společnosti OKD.

Tehdejší ministr financí Sobotka si tehdy určitě neuvědomil, že jeho rozhodnutí o prodeji minoritního podílu státu na společnosti OKD negativně ovlivní životy téměř 100 000 obyvatel Moravskoslezského kraje a stane se žhavým politickým tématem až do dnešních, současných dnů. Proč tomu tak je, podle mě, ví každý občan České republiky. Při žádné jiné privatizaci majetku státu nedošlo z pohledu řadového občana k tak obrovské ztrátě státního majetku, jak se stalo v případě hornických bytů.

Můžeme zde žonglovat se zákony, s paragrafy, dobrou vírou či nevím čím ještě, ale nikdo, kdo používá selský rozum, nemůže v tomto případě říci to, co se stalo s hornickými byty nebo respektive použít jiné pojmenování než takové, že to byla zlodějna nejvyššího řádu. Jak jinak nazvat obchod, ve kterém se 46 000 bytů ocení na hodnotu 40 000 korun za jeden byt pouze za slib, že tuto cenu byty odprodáte nájemníkům. Pak následně tento slib nedodržíte a máte garantovaný čtyřicetinásobný zisk. Investujete 800 milionů korun a získáte 32 miliard.

To je skutečně skvělý obchod. Co na tom, že tyto byty měly být v rukou horníků a jejich rodin? To není podstatné! (zvýšeným hlasem) Podstatné je to, že se podařil skvělý obchod, který se zřejmě naposledy dařil americkým kolonistům v sedmnáctém století, kteří od indiánů za hubičku kupovali pozemky. Ve Wikipedii se tyto obchody zdůvodňují tím, že indiáni nebyli zvyklí na evropské chápání vlastnictví a neuvědomovali si plně dopad prováděných obchodů.

Obdobně se bohužel v případě privatizace OKD chovali i někteří naši politici, kteří zřejmě nebyli zvyklí na tvrdý byznys a proto se chovali také jako indiáni. Neuvědomovali si totiž dopad smluvních ujednání realizovaného prodeje. Z mého pohledu to byla jednom menší část politiků. Ta větší, podle mě, dost dobře věděla, co a proč dělá. Toto hodnocení se týká nejen politiků, ale celé řady úředníků.

Naše vyšetřovací komise k privatizaci OKD byla ustanovena téměř až po patnácti letech po ukončení této privatizace. ČSSD v době, kdy v jejím čele či vedoucích pozicích byl pan Sobotka, logicky neměla zájem otevírat tento problém. To se týkalo ODS i TOP 09, u kterých si pan Bakala kupoval loajalitu. Mohu vzpomenout sponzorské dary ve výši 30 milionů v roce 2010, kdy ODS dostala 15 milionů, kdy TOP 09 dostala 7,5 milionu, Věci veřejné 7,5 milionu. Do dneška tyto peníze tyto strany nevrátily. To podle mě dokazuje, je podtržením toho, co jsem řekl.

Teprve toto volební období, ve kterém získaly většinu nové politické subjekty, jsme byli schopni konečně odhlasovat vznik této komise. Je samozřejmé, že vyšetřovat skutky, které se staly před patnácti až třiceti lety, je velmi složité a komplikované. Řada úkonů a kroků, které provázely privatizaci OKD, se opravdu uskutečnila před těmi patnácti a třiceti lety, a tak je logické, že někteří předvolaní svědci si nedokázali do detailu vybavit skutečnosti a věci, které se udály před mnoha lety.

Další svědci, o kterých se komise oprávněně domnívala, že znají potřebné informace a fakta z privatizace OKD, si nedokázali vzpomenout záměrně.

Další důležitý svědci, jako například pan Pokorný, odmítli vypovídat s ohledem na advokátní tajemství, nebo se prostě k výslechu nedostavili. Tak tomu bylo zejména v případě pana Bakaly, který písemně odepřel svědeckou výpověď. Z mého pohledu je odmítnutí a důvody, které uvedl, jsou důkazem jeho arogance a nelze je nazvat nijak jinak než pohrdáním Poslaneckou sněmovnou. Jeho důvody neúčasti, které komisi zaslal 2. srpna 2018, jsou naprosto irelevantní a zavádějící. Pan Bakala odmítl svědčit se zdůvodněním, že v České republice věří pouze moci soudní a že se obává politického zneužití své výpovědi.

V této souvislosti pokládám za nutné se zmínit o tom, že ve vyšetřovací komisi měla výraznou většinu opozice. Vládní strany měly v této devítičlenné komisi pouze dva členy. Pokud započtete i člena za stranu KSČM, která toleruje současnou vládu, tak se bavíme o třech členech komise. Zbývajících šest členů reprezentovalo, jak jsem se zmínil, opozici. To, že se Poslanecká sněmovna rozhodla vytvořit vyšetřovací komisi, ve které měla všechna politická uskupení stejné zastoupení, bez ohledu na velikost poslaneckých klubů, jednoznačně svědčí o tom, že Poslanecká sněmovna uložila vyšetřovací komisi pracovat nikoliv podle politického zadání, ale pracovat na základě zjištěných skutečností a faktů.

Rovněž bych chtěl zdůraznit a připomenout, že všechna jednání komise byla neveřejná a že všichni členové komise toto rozhodnutí respektovali. V návaznosti na tyto uvedené skutečnosti se domnívá, že pan Bakala tím, že zpochybnil legitimitu Poslanecké sněmovny a jejích orgánů, tak zpochybnil základní demokratické principy našeho státu. Velmi by mě zajímalo, zdali by se pan Bakala stejně arogantně a pohrdavě choval ke švýcarskému parlamentu. Myslím si, že ne. Z tohoto důvodu předem avizuji, že budu Poslanecké sněmovně navrhovat usnesení, ve kterém budu navrhovat, abychom se vyjádřili k nerespektování jednacího řádu Poslanecké sněmovny panem Bakalou.

Vážené kolegyně a kolegové, problematikou privatizace OKD se zabývám již druhé volební období. V OKD jsem pracoval 36 let, a tak se logicky nemohu smířit s tím, jak bylo s touto společností a jejími pracovníky založeno. Vyšetřovací komise měla za úkol zjistit, kdo nese politickou, morální a případně trestněprávní odpovědnost za privatizaci a následný úpadek OKD.

Myslím si, že se nám podařilo tyto procesy poměrně detailně zanalyzovat a popsat. V rámci naší práce jsme se vraceli do počátku devadesátých let či nového tisíciletí. Při tomto návratu do minulosti jsem si zpětně uvědomil, jak moje generace a generace mých rodičů byla po sametové revoluci nezkušená a naivní. Po sametové revoluci drtivá většina společností souhlasila s tím, že je nutná transformace socialistické státní ekonomiky na ekonomiku tržní. Jedním z nástrojů této změny byla i privatizace státního majetku.

Občané si byli vědomi, že tyto změny nebudou jednoduché, nicméně nepředpokládali, že se privatizace v mnoha případech změní v tunelování bank, firem a podniků. Smutnou kapitolou této transformace státního vlastnictví bylo i tunelování řady firem zprivatizovaných v kuponové privatizaci prostřednictvím investičních fondů. V rámci tohoto tunelování byly okradeny desetitisíce, možná až statisíce občanů, kteří podlehli masivním reklamám na vložení kuponových knížek do investičních fondů. Ale o této formě privatizace dnes hovořit nechci a budu se držet tématu, to znamená vyšetřovací komise OKD.

Ve vyšetřovací komisi jsem měl na starost zpracování analýzy prodeje 45,8 procentuálního podílu státu na akciích OKD, které probíhalo v letech 2003 a 2004 za období vlády ČSSD premiéra Špidly a Grosse, ministra financí Bohuslava Sobotky a ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana.

Politické rozhodnutí vlády Vladimíra Špidly o prodeji akcií OKD bylo přijato dne 23. dubna 2003. Toto rozhodnutí bylo následně realizováno zejména Bohuslavem Sobotkou. Na základě zjištěných informací lze jednoznačně konstatovat, že stát si při tomto prodeji nepočínal dostatečně obezřetně a bez náležité pečlivosti. Chybné bylo již samotné rozhodnutí o zahájení exkluzivního jednání o prodeji akcií s majoritním akcionářem OKD společností KARBON INVEST. Toto rozhodnutí, které bylo zdůvodňováno snahou zajistit stabilitu společnosti OKD a zachovat zaměstnanost, bylo snad dobře míněno, nicméně bylo založeno na naivní a na zcela mylné predikci budoucího vývoje a chování majitelů společnosti KARBON INVEST. Díky z mého pohledu chybnému rozhodnutí vlády privatizovat akcie OKD oslovením jediného partnera se stát zbavil možnosti ověřit si alespoň indikativními nabídkami tržní hodnotu prodávaného balíku akcí.

Takovémuto postupu přitom nic nebránilo. Naopak se jedná o postup, který je žádoucí i z hlediska posuzování možné veřejné podpory. Z analýzy časové posloupnosti jednotlivých kroků na straně vlády vyplývá, že stát neprojevil žádnou skutečnou snahu o řádné zjištění tržní hodnoty akcií OKD, které se rozhodl prodat. Fond národního majetku neuvěřitelně nedbale přistoupil k formulaci zadání pro znalecké posouzení hodnoty akcií společnosti OKD. Posudky byly zjevně zpracovány v časové tísni, nedbale a dle všeho se záměrem dospět k co možná nejnižší ceně prodávaných akcií. Prioritou pana Sobotky nebylo získat objektivní a kompetentní názor na hodnotu prodávaného balíku akcí, ale čistě vytvořit podklady k simulování jednání s odbornou péčí. Ministr financí Sobotka chtěl prodat minoritní podíl státu v OKD co nejrychleji a v podstatě za jakoukoliv cenu. Jediným vysvětlitelným důvodem byla Sobotkova snaha uskutečnit tento prodej před vstupem České republiky do Evropské unie.

Tato Sobotkova snaha byla nakonec zmařena ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který svým rozhodnutím ze 30. dubna nepovolil výjimku ze zákazu veřejné podpory. Neskutečně laxní přístup státu a jeho úředníků, bohužel umožnil nabyvatelům se obohatit nejen o miliardové majetky dolů a dceřiných společností, ale zejména o desítky tisíc bytů a 4 700 hektarů pozemků! Opakuji 4 700 hektarů pozemků! To jsou další v dnešní době desítky miliard.

Naše vyšetřovací komise měla možnost se do detailu seznámit s tím, jak byla připravována smlouva o koupi akcií OKD, jejíž garantem byl ministr financí Sobotka. V původní variantě smlouvy bylo kupujícímu uloženo vymezit bytové jednotky a tyto bytové jednotky, pokud bude nájemcem fyzická osoba, nabídnout převod bytu. Takovéto ustanovení jednoznačně garantovalo to, že horníci své byty dostanou. Je naprosto nepochopitelné a neomluvitelné, že Sobotka nechal právničkou KARBON INVEST toto jasné a jednoznačné ustanovení vyškrtnout. Nové znění tedy, jak jsem již řekl, napsala právnička KARBON INVEST, vynechala povinnost kupujícího zřídit bytové jednotky a díky tomu se oprávněné nároky horníků staly velmi těžce vymahatelné. Bakala totiž prodává byty po domech, nikoliv po bytových jednotkách.

V souvislosti s touto smlouvou považuji za nutné se zmínit i o dalších nepochopitelných skutečnostech, které doprovázely tvorbu této smlouvy. Podle usnesení vlády číslo 1127... Já moc křičím. Se omlouvám, zas mě někdo tady pokárá. Není tady paní Pekarová, dobré. Tak já se trošku ztlumím. Děkuji. Podle usnesení vlády číslo 1127... Já když se vzruším, tak to ze mě tak jako prýští. Podle usnesení vlády číslo 1127 z 12. listopadu 2003 vláda souhlasila s exkluzivním jednáním s firmou KARBON INVEST. V tomto usnesení vlády bylo jasně stanoveno, že tato exkluzivita je stanovena na omezenou dobu, konkrétně do 12. února 2004. Předmětné usnesení vlády rovněž nařizovalo ministrovi financí v případě neúspěchu tohoto jednání připravit výběrové řízení. Toto usnesení vlády ministr Sobotka nerespektoval. Exkluzivní jednání s firmou KARBON INVEST pokračovala i po 12. únoru 2004 a byla zakončena až 15. září 2004, kdy vláda odsouhlasila smlouvu o prodeji akcií.

Velmi zarážející a podivné je také to, že vláda prostřednictvím svých zpravodajských služeb nevěděla o tom, že KARBON INVEST 31. května 2004 uzavřel smlouvu s Bakalovou firmou Charles Capital o prodeji akcií KARBON INVEST. Jak je možné, že to BIS nevěděla? Nebo to BIS věděla a záměrně tuto informaci tajila? V této souvislosti je velmi zajímavá skutečnost, že tehdejší pracovník BIS pan Procházka přišel v roce 2005 pracovat Bakalovi. Samozřejmě komisi zajímaly tyto závažný formace. Bohužel pan Procházka využil svého práva u naší komise nevypovídat, protože se obával případného trestního stíhání. Skutečnost, že majitelé firmy KARBON INVEST v době jednání se státem uzavřeli smlouvu s Bakalovou firmou Charles Capital o prodej akcií KARBON INVEST, byla jednoznačným a zásadním porušením smlouvy o prodeji akcií státu. V bodu 5.3 této smlouvy se mimo jiné píše, cituji: Kupující dále prohlašuje a fondu zaručuje, že kupující si není vědom existence žádných dalších fondu nesdělených či nezpřístupněných informací, podkladů, skutečností či okolností, které by v případě, že by byly fondu sděleny, by byly způsobilé ovlivnit rozhodnutí fondu prodat prodávané akcie. Zatajení informace, že firma KARBON INVEST v průběhu vyjednávání s vládou uzavřela smlouvu s Bakalou, je jasným porušením smluvního ujednání a jednoznačným a zásadním důvodem k odstoupení od této smlouvy.

V bodě 6.3 se totiž mimo jiné uvádí: Fond je oprávněn odstoupit od této smlouvy, pokud se jakékoliv z prohlášení či záruk kupujícího obsažených v čl. 5 ukáží být v jakékoliv podstatném ohledu nepřesné, nepravdivé či zavádějící (nesroz.) fondu. To je přece jasné a logické! Tak se ptám, proč následná vláda nereagovala? Proč nevyužila ustanovení tohoto bodu? To přece jasné a logické! A bohužel nikdo nám ve vyšetřovací komisi nebyl schopen na tyto otázky odpovědět.

Uvedené skutečnosti jednoznačně potvrzují fakt, že majitelé KARBON INVEST i pan Bakala jednali podvodně, a pokud mají naši občané věřit ve spravedlnost, nemůže jim být takové chování beztrestně tolerováno. Předseda ODS pan Fiala nedávno prohlásil, že naše občany již minulost spojená s privatizací nezajímá. Já s jeho názorem zásadně nesouhlasím. Zřejmě na rozdíl od pana profesora se setkávám s jinými občany. Mezi občany Severní Moravy neznám jiný názor než ten, že Bakala je gauner, který okradl horníky o 46 tis. bytů. Než přivedl firmu OKD do insolvence, vyvedl z OKD desítky miliard. Tyto peníze nejenže neinvestoval v regionu, ale kromě pár výjimek je neinvestoval ani v České republice. To, že společnost OKD skončila v rukou gaunera Bakaly, způsobila v mém regionu nejen obrovské ekonomické, ale i morální škody, jejichž důsledky pociťujeme dodnes. Dle indexu měst vhodných pro život, který zpracovala firma Deloitte, je hornická Orlová na posledním 206. místě. Karviná je 205., tj. na předposledním místě. Bakala sice vystupoval jako filantrop, jeho mecenášství bylo ale z mého pohledu naprosto chladně vykalkulované. Bakalova podpora aktivit pana prezidenta Havla měla vytvářet dojem, že je to člověk stejných morálních kvalit, jakým byl pan prezident Havel. Opak byl ale pravdou. O tom svědčí případ pana Vejtasy, důchodce z Prahy, který už řadu let statečně bojuje s panem Bakalou ve vědci Knihovny Václava Havla. Bakala totiž zakoupil objekt číslo 108 na Loretánském náměstí, ve kterém pan Vejtasa bydlí, a rozhodl se tam zřídit Knihovnu Václava Havla. Po koupi tohoto objektu nátlakem z tohoto domu vyhnal sedmnáct nájemnických rodin - všechny, kromě pana Vejtasy. Ten se nedal zastrašit a již řadu let bojuje za svá práva. Je to sice běh na dlouhou trať, ale jeho příklad ukazuje, že se dá bojovat i s takovýmto soupeřem, který má moc, peníze a obrovské konexe. Je to výzva pro nás všechny, kteří si myslí, že v případě bytů OKD už je vše ztraceno.

Vyšetřovací komise detailně zmapovala nejen celý proces privatizace OKD, ale i důvody a příčiny, které dle našeho hlediska vedly k insolvenci. V rámci tohoto vyšetřování jsme zjistili řadu pochybení a kroků, které dle názoru členů komise byly učiněny v rozporu se zákonem.

Netvrdím, že ve všech případech se jednalo o úmyslná jednání. Mohu do dokladovat například na příkladu pana Dlouhého, který v roce 1990, zřejmě v dobré víře, vložil byty OKD do společnosti OKD. Nicméně vyšetřovací komise prokázala, že to bylo v rozporu s tehdy platným zákonem. Nikdo není neomylný a nepracuje bez chyb. Ale jak je možné, že se na toto pochybení přišlo až po téměř 30 letech? Dnes po 30 letech bude velmi obtížné a možná až nemožné toto pochybení napravit.

Vážené kolegyně a kolegové. Blížím se k závěru. V příloze závěrečné zprávy vyšetřovací komise jsou uvedeny návrhy na trestní oznámení osob, o kterých se vyšetřovací komise domnívá, že jejich kroky a činy nebyly v souladu s tehdy platnými zákony. S ohledem na fakt, že některé tyto kroky byly již učiněny před mnoha lety, nelze vyloučit, že tyto skutky jsou již promlčeny. Tato rozhodnutí ovšem necháváme na orgánech činných v trestním řízení.

Obecně moji kolegové horníci i občané mého regionu a priori netouží po tom, aby byl někdo z navržených osob poslán, poslán... do tepláků... Teď jsem se tady trošku ztratil. Do tepláků. No tak ty tepláky mě trošku zarazily. Nicméně jestliže Poslanecká sněmovna dokázala prosadit vrácení církevního majetku po více než 50 letech, tak by měla prosadit nápravu z mého pohledu této obrovské nespravedlnosti, která byla způsobena hornickým rodinám.

Nejsem naivní. Bakala a jeho společníci disponují vynikajícími právníky. Ale jak se říká, kde je vůle, tam je i cesta. Z mého pohledu šance na nalezení spravedlnosti vězí v bodu číslo 10.3 smlouvy na prodej akcií. Tento bod ve stručnosti umožňuje státu odstoupit od této smlouvy, pokud se u Evropské komise prokáže, že prodej akcií státu společností Karbon Invest byl založen na nedovolené podpoře. Předcházející dvě stížnosti na nedovolenou podporu státu byly sice Evropskou komisí zamítnuty, ale naše komise do domnívá, že to bylo z důvodu, že česká strana neposkytla Evropské komisi objektivní, pravdivé a relevantní informace.

Evropská komise může podle unijních předpisů zrušit již přijaté rozhodnutí. To je podle mne reálná možnost a způsob, jak prosadit spravedlnost. Určitě to bude běh na dlouhou trať, ale pokud hodíme flintu do žita, tak plivneme do tváře generacím našich hornických předků. Děkuji vám za pozornost. Zdař Bůh.