Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové. Já jsem byl přihlášen původně před paní kolegyní Černochovou, ale nějak to tak trošičku zkolabovalo v tom elektronickém přihlášení. Já jsem chtěl jenom, protože to tady úplně neodeznělo, maličko dodat k usnesení ústavněprávního výboru ty podstatné otázky, které tam byly nad rámec původního vládního návrhu, případně původního vládního návrhu, který přišel z Ministerstva spravedlnosti, které v tomto tisku byly sloučeny víceméně do jednoho, které byly přijaty. A jenom proto, aby to Sněmovna věděla a pak mi nikdo nevyčítal, že jsme tady hlasovali o něčem, o čem jsme netušili.
První, co je tak, jak už říkala paní ministryně, v roce 2012, když byl přijímán nový občanský zákoník, byla zvolena nějaká koncepce předkupního práva v případě spoluvlastnictví. Byla to koncepce, že pouze pokud to spoluvlastnictví vznikne nečekaně, v případě smrti a dalších věcí, tak tam existuje po nějakou dobu předkupní právo. Tato koncepce byla za minulého ministra, předpředminulého ministra Pelikána v roce 2016 změněna na to, že se předkupní právo vrátilo. Já už jsem to tehdy pokládal za velkou chybu. Vystupoval jsem proti tomu na půdě Poslanecké sněmovny.
A nyní začaly chodit z rezortů, tentokrát konkrétně z Ministerstva pro místní rozvoj, návrhy na to, abychom předkupní právo tam a onde opět osekali. Tady se týkalo garážových stání, případně dalších věcí, které souvisejí s bydlením, ale věděl jsem stejně tak dobře, že stejné problémy jsou s tím na Ministerstvu zemědělství u pana ministra Tomana a u dalších. Že prostě předkupní právo u spoluvlastnictví vytváří velký problém a podle mého názoru i koncepčně není správně, protože prostě spoluvlastnictví sice omezuje, ale je také celým vlastnictvím.
Proto navrhuje ústavněprávní výbor po dohodě s oběma rezorty, abychom se vrátili k původní koncepci předkupního práva u spoluvlastnictví tak, jak byla v novém občanském zákoníku v roce 2012, to znamená, že není (?) předkupní právo, pouze ty omezené případy, kdy to vzniklo nějakou nenadálou událostí, například děděním, kde existuje ta půlroční lhůta, aby měli dědici možnost si věci vypořádat. To je podle mě zásadní koncepční změna, kterou jenom chci, aby Sněmovna věděla, že se o ní bude hlasovat.
Dále bych řekl, že podporujeme návrh pana poslance Feriho, který vede k zrovnoprávnění družstev a spoluvlastníků, pokud dochází k tomu rozpadávání družstevního vlastnictví na družstevní a to spoluvlastnictví jednotek.
A poté k tomu, co se ptala paní kolegyně Černochová. Já si myslím, že zdaleka není všechno, co se týká platforem, vyřešeno. Přesto ústavněprávní výbor doporučil dva návrhy zase po dohodě s rezorty, které pokládáme za minimálně vykročení směrem k tomu, abychom mohli být schopni alespoň v tom občanském právu - a teď se nebavím o těch veřejnoprávních regulacích, ty musí přinést nepochybně exekutiva zvlášť - ale alespoň v tom občanském právu nějakým způsobem řešit problematiku právě sdíleného ubytování, respektive dneska už to v žádném případě není sdílené ubytování, ale prostě pronajímání na krátké časy.
Jedná se o novelizaci § 1182, občanského zákoníku, kde se doplňuje nový odstavec 3, který říká: "Vlastník jednotky předem oznámí osobě odpovědné za správu domu podnikání nebo jinou činnost v bytě, která může vést k narušení obvyklého klidu a pořádku v domě na dobu nikoliv přechodnou." Jedná se o to, že pokud právě tam chci provozovat něco takového, jsem povinen to těm ostatním, respektive správci a ten to řekne ostatním spoluvlastníkům, sdělit, aby věděli, že se tam něco podobného dít bude a mohli se nějakým způsobem podle toho zařídit. Samozřejmě pokud se tak dít nebude, bude nutné to vynucovat nějakými jinými prostředky, ale ty prostředky občanské právo zná.
A druhá část, která byla doplněna do zákona, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostor v domě s byty, to jest zákon 67/2013, tam dochází zase k doplnění odstavce bodu 3, kde to, co je povinnost nahlásit, jsou osoby, u nichž lze mít za to, že mohou užívat byt, je-li užíván k jinému účelu, než k zajištění bytových potřeb po dobu v souhrnu přesahující dva měsíce v průběhu zúčtovacího období.
Zase jde o tom, aby v těch případech, kdy dochází k rozúčtování různých společně odebíraných - ať už jsou to popelnice, vody, pokud nemají samostatné vodoměry, a další a další otázky - aby bylo jasné, kolik v tom bytě bydlí osob a aby ty platby, které za nimi jdou, byly opravdu podle toho počtu osob, které tam jsou a ne, že je jeden vlastník, který si tam pravidelně každých 14 dní točí sedm až dvanáct návštěvníků a tváří se vůči těm ostatním - já vůči vám vůbec žádné povinnosti nemám a já se na vás můžu v úplném klidu vykašlat.
Chtěl jsem, aby toto odeznělo na půdě Poslanecké sněmovny, abychom jednak věděli, o čem budeme hlasovat, abychom věděli, že jsme nějaký drobounký krůček směrem, řekněme, k minimálně předcházení těch občanskoprávních sporů v krátkodobém ubytování udělali. Ale že nepochybně tak, jak říkala paní kolegyně Černochová, před námi zbývá ještě veliká cesta, abychom problém platforem vyřešili tak, abychom na jednu stranu respektovali vlastnictví a na druhou stranu respektovali i práva ostatních spoluvlastníků. Děkuji za pozornost.
