Rok 2011, onen stařec odešel a mladík 2012 se uvelebil ve své pozici. Ještě jsme si zřejmě neodpověděli řádně na otázky, co se nám loni povedlo, co méně, co vůbec ne a již bychom si měli plánovat, co vše budeme chtít v dalším v řadě „nových roků“ naplnit. A máme tu problém, hoši - jaký bude rok 2012? Možná jste si někteří položili otázku, co to breptá, copak neslyšel nebo nečetl tradiční novoroční projev prezidenta? Vždyť tam bylo obojí, jak zhodnocení, tak i to, jak bude „dvoutisícídvanáctý“ vypadat.
V podstatě jsme jako občané ČR slyšeli od prezidenta (škoda, že někteří nemůžeme říci „svého“) třetí veřejně pronesený, zásadní promluv za necelý měsíc. Prvé dva v řadě v souvislosti s úmrtím bývalého prezidenta ČSSR, ČSFR a ČR V. Havla byly řadou komentátorů i občanů hodnoceny jako projevy, v nichž se V. Klaus jakoby překonal. Nebylo to pro něj zřejmě lehké, ale proč se tak trochu „nepopást“ na nejsledovanější události roku 2011 a každý bodík se může za krátký čas hodit, až se bude chtít po skončení prezidentského mandátu udržet v centru politického dění, ať již v jakékoliv pozici (zlí jazykové tvrdí, že v nějakém novém či staronovém politickém subjektu). Žel, jeho předposlední prezidentský projev trpěl řadou neduhů, které byly vyčítány předlistopadovým státníkům, a to i přes jeho úvod, nemohoucí se vyhnout připomenutí smrti V. Havla.
Ihned po tomto úvodu, šel do útoku vůči jakýmsi „nátlakovým skupinám, které stále nechtějí pochopit, že nelze získávat na úkor druhých a že ústupky v jejich prospěch nelze uskutečnit zcela jiné – v jejich očích spravedlivější – přerozdělení bohatství v zemi“. Měl zřejmě na mysli protestní akce lékařů, učitelů, odborů obecně a třeba i některých občanských aktivit a iniciativ, které většinově nesouhlasí s přenášením celé tíhy vládních reforem na bedra těch sociálně nejohroženějších skupin obyvatel ČR.
Ono to bylo v novoročním projevu jako na jakési hodnotové houpačce. Rok 2011 nebyl dobrý, absentovaly růstové impulsy atd. a vzápětí nás V. Klaus chlácholil, že „nežijeme v zemi, která je v bankrotu, či těsně před ním. Nežijeme v zemi, kde jsou demonstranty zapalovány tisíce aut a demolovány stovky výloh obchodů. Nežijeme v zemi, kde narůstají problémy s množstvím přistěhovalců, kteří svým stylem života narušují základní soudržnost země. Nekrachují u nás banky, stát je nemusí zachraňovat za peníze nás všech. Naše míra nezaměstnanosti je pod průměrem zemí Evropské unie. Naše zadlužení bylo v loňském roce šesté nejnižší v Evropě. I když nemalé sociální problémy u nás existují a já je nepodceňuji, jsou menší než ve většině sousedních zemí“. A vzápětí si udělal tradiční kopací mičudu z EU, když s nějakým podivným časovým zpožděním na nás vychrlil, že „nerealistická očekávání spojená se vstupem do Evropské unie a se slibovaným přínosem, který měl tento vstup – jaksi sám o sobě – pro nás mít, se nenaplnila“. Pak nám bylo vyčiněno za „přehnané nároky a očekávání“. Sice tím údajně trpí celá Evropa (myšleno zřejmě hlavně EU) a i v ČR se „přijímá jako samozřejmost, že se nároky lidí zvyšují bez jakékoli souvislosti s tím, jak se vyvíjí ekonomika a zda na tyto mzdové a sociální nároky máme. I když to lidé slyší neradi, politici musí občany o nezbytnosti opustit tento pohodlný, ale ničivý typ myšlení co nejrychleji přesvědčit. Všechno další se od toho odvíjí“. V. Klaus pak pokračoval s důrazem na to, že „nároky bývají posilovány nezodpovědnými přísliby, vyslovovanými ve volebních kampaních. Letos nás čekají volby do krajských zastupitelstev a do Senátu. Nedopusťme, aby vyvolaly další předhánění se v lehkomyslných slibech. Předvolební kampaně budou v každém případě významnou informací a pomohou ukázat, kdo a s jakými programy a s jakým stylem politického jednání k voličům přistupuje. Všímejme si toho pozorně“.
Doporučoval bych občanům tak učinit a vzít si slova prezidentova k srdci. Sám jsem tento recept zvolil na novoroční projev V. Klause a zjistil jsem, že varování před populismem, gryfy volebních kampaní v americkém střihu, přehnanými sliby byli využity i jeho poradci a jím samotným. „Projevová houpačka“ se v závěru totiž přehoupla na stranu právě jakéhosi vemlouvání se k ovlivnění budoucí občanské přízně. V. Klaus zvolal – „není fráze říci, že v naší zemi žije spousta pilných, pracovitých a nadaných lidí. Jsou bezejmenní a širšímu okolí neznámí, protože média o nich nepíší. Právě tito lidé jsou zárukou naší budoucnosti. Dejme jim šanci a zkusme být jako oni. Jen tak bude – přes všechna rizika a možné obtíže – rok 2012 pro každého z nás a pro celou naši Českou republiku rokem dobrým a úspěšným“.
Jako občan ČR jsem prostě nadšen, konečně chce být někdo, co někdo, sám prezident jako my, občané ČR a dát nám šanci. Díky, pane prezidenta, vřelé díky… A kdyže Vám to končí mandát, abychom snad nezmeškali tu významnou chvíli, až dojte k „prezidentskému převtělení“ a budete jedním z nás? Osobně si jen přeji, aby neplatilo, že jak na Nový rok, tak po celý rok. Stačilo…
Vlastimil Balín, Most
<a href="http://www.novinky.cz/specialy/dokumenty/254918-dokument-novorocni-projev-prezidenta-vaclava-klause.html">celý projev</a>
