I v poslanecké sněmovně se občas stává, že dojde k projednávání témat, na která jsou zcela protikladné názory. A někdy řešená problematika dokonce vnáší názorový nesoulad i dovnitř poslaneckých klubů. Za poslední dobu se stalo, zřejmě tím nejviditelnějším, téma kouření či nekouření v restauračních zařízeních. Čistě dle mého názoru nakonec racionálně převážily požadavky kladené na ochranu zdraví hostů a zaměstnanců před pochybným nárokem na podnikatelský zisk. A doba osvědčila, že se sněmovna rozhodla správně! Občané jsou, v drtivé míře, dnes s tehdejším rozhodnutím sněmovny spokojeni!

    Tento sněmovní týden ale přinesl, shodou okolností, dokonce dvě taková, názorově obdobně rozporuplná, nadstranická témata. Prvním z nich byla senátem vrácená novela zákona na ochranu zvířat proti týrání, která v sobě zahrnovala především požadavek na zvýšení trestů. Nově by pachateli mělo za týrání zvířat hrozit, v případě, že tento zákon podepíše ještě prezident, až šest let odnětí svobody. Za drastický chov zvířat v nevhodných podmínkách, například v množírnách, by potom viník mohl vyfasovat až let deset.

    V prosinci ale sněmovna na tuto novelu ještě nepřistoupila, a to zejména z důvodu podivné argumentace některých zákonodárců, kteří začali srovnávat týrání zvířat až s týráním lidí, a také tvrdili, že samotná výše trestu nikoho neodradí. Svérázně však opomněli fakt, že výši trestu určuje vždy a jen příslušný soudce, který rozhodně nebude rozdávat za menší prohřešky tresty nejvyšší možné. A také vyšší trestní sazba, kterou může pachatel nyní teoreticky obdržet, některé určitě odradí. Samozřejmě, že ne všechny, ale s tím se jaksi bohužel počítá!

    Osobně mám dlouhodobě v této problematice jasno a sám jsem již byl i spolupředkladatelem obdobné novely, nakonec po urputném sněmovním boji přijaté, která zakázala chov zvířat na farmách primárně pro jejich kůži. Konkrétně tedy lišek a norků. I tehdy byla sněmovna názorově, a dokonce i napříč politickými kluby, rozpolcená. Někdo požadoval zmíněný druh bezcitného podnikání zachovat či maximálně modifikovat, jiný naopak trval na striktním zákazu farem, kde zcela prokazatelně docházelo k extrémně bezcitnému zacházení se zvířaty, která ani nejsou součástí potravinového řetězce člověka. A tak trpí jen proto, že někteří módní fanatici stále ještě touží nosit jejich kožešinu kolem krku.

     Snad ještě více kontroverzním se ale stalo projednávání zákona o provozu na silničních komunikacích. Rozporuplné reakce vyvolal zejména požadavek, aby cyklisté mohli jezdit na kole bez sankce i za předpokladu, že hladina alkoholu v jejich krvi nepřekročí hodnotu půl promile. Tedy zjednodušeně řečeno, že před jízdou se mohou posilnit přibližně jedním až dvěma pivy či například dvěma sklenkami vína. Podotýkám a zdůrazňuji, že v návrhu stálo, že by takto mohli činit pouze na cyklistických stezkách, nikoliv tedy na silnici! Argumenty bigotních zastánců nulové tolerance byly založeny především na teoretickém vyšším nebezpečí, kterým by takto posilněný cyklista mohl ohrozit jiné. Jak by k tomu mohlo docházet na cyklostezce, jsem nejen já, ani jako dlouholetý aktivní cyklista, nepochopil. Pro navrhovanou toleranci, která je zcela běžná v drtivé části Evropy, hovoří především právo každého člověka na druh a způsob odpočinku či relaxace, které jen on sám uzná za vhodné. Samozřejmě za předpokladu, že nebude zasahovat do práv jiných lidí, přičemž v tomto případě by se tomu tak určitě nedělo, alespoň nikoliv tedy nad rámec přijatelnosti.

    Bohužel pro mne a obdobně uvažující zákonodárce, a na štěstí pro poslance a zejména občany s názorem opačným, návrh této novely nebyl sněmovnou akceptován! Rozhodnutí většiny je sice nutno ve fungující demokratické společnosti pojímat vždy jako nepřekročitelné, ale současně jsem si jist, že ani zde názorový střet ještě nekončí !