Děkuji za slovo. Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já chci poděkovat Poslanecké sněmovně a pánům ministrům za to, že máme tento na jednání pléna, neboť ta situace je vážná. Ti z vás, kteří pocházejí z regionu nejvíce postiženými škůdci - a teď nemyslím jenom kůrovce, tak mi můžete potvrdit, že ten pohled na krajinu je tristní, a že my se tím zabývat zcela určitě máme.
V minulosti byl pro každého hospodáře a vlastníka lesa les jakousi bankou, který plnil nejenom funkce - řeknu pohledu životního prostředí a pohledu údržby krajiny, ale zejména i ty funkce ekonomické. V podstatě každý vlastník lesa v minulosti měl jakousi banku, finanční zdroj, kterým mohl financovat v okamžiku, kdy peníze došly, tak případným prodejem dřeva mohl dofinancovávat své hospodářské ekonomické potřeby. Dnes vlastnit les je v podstatě za trest. Protože ta situace je opravdu - řeknu téměř katastrofální a pravděpodobně bude ještě mnohem hůř.
Pan ministr životního prostředí se vyjádřil nedávno k tomu, že čeká, že kůrovec bude řádit ještě tak tři až pět let, což je zhruba tak doba, než sežere úplně všechno, skoro bych řekl, nebo významnou část vůbec lesního porostu v ČR. A my bychom se měli zabývat nejenom tou situací, která teď nastala, to znamená toho, jakým způsobem zajistit kapacitní personální zajištění likvidace kůrovcového dřeva, zpracovatelské kapacity a vůbec technické zvládnutí té situace, skladovací kapacity a všechny ty podrobnosti, o kterých zde mluvil ministr životního prostředí. To si myslím, že se relativně daří, byť to není jednoduché, když navíc musíme počítat s tím, že toto množství práce tady bude na relativně krátkou dobu, že to bude na tři až pět lety tedy, předpokládáme.
Pak ty kapacity zase spadnou dolů a pro nás se stane dříví v ČR, řeknu mnohem nedostatkovějším zbožím, než je dnes. To je myslím každému jasné. A že přijdou i časy z pohledu potřeby dřeva, které budou mnohonásobně složitější. Primární je v tuto chvíli rychlost zásahu tam, kde to je ještě potřeba. Myslím si, že bylo dobře, že se rozhodlo, že už kůrovcem sežraný les nemá smysl kácet, že se musíme věnovat v rámci kapacit, které máme, zejména těm místům, kde k těm ohrožením dochází, kde ten kůrovec se vlamuje, a tak aby se dělala lesnická opatření, aby se dále nemnožil, i když mám pocit, že to v řadě případů bude boj marný, neboť kůrovci, resp. lesu se nedostává toho, co je potřeba, a to je voda.
Voda se stává, nebo už je obrovským problémem, byť to v situaci, kdy teď dva nebo tři dny pršelo, tak jsme všichni měli pocit - a zaplať pánbůh za ten déšť, že vlastně se skoro nic neděje, ale opak je pravdou. Ta situace je horší, než jsme jí kdy my, co tady teď žijeme, pamatovali. Myslím si, že budeme opravdu vzpomínat na časy, kdy v lednu, v únoru jsme chodili bruslit, kdy naši tátové nám vždycky polévali část třeba někde plochy, kde bychom si mohli zabruslit. Tahle doba je zjevně pryč. Musím připomenout, že třeba poslední dva měsíce, leden, únor, byl čtyři stupně nadnormální.
V České republice neleží sníh, naše zásoby spodních vod jsou katastrofální a my jsme povinni dělat maximum pro to, abychom vodu v krajině udrželi, a to vlastně souvisí s tím, co nám tady kůrovec páchá nebo i bekyně velkohlavá, protože to nám vlastně jenom krajina v tuhle chvíli už velmi viditelně ukazuje, co jsme tady napáchali. A má pravdu ministr zemědělství, když říká, že je zbytečné si tady navzájem vyčítat, kdo z nás za to může, neboť my pácháme zlo v krajině určitě více jak sto let. Určitě jsou to staletí, určitě to nejsou desetiletí, protože v posledním desetiletí naopak můžeme říci, co všechno pozitivního za poslední desetiletí se v přírodě stalo, ale ono to vůbec nestačí a nebude to stačit.
My jsme udělali maximum pro to, abychom se vody zbavovali a ze země, která byla ve středověku zemí mokřadů, zemí blat a desítek tisíc rybníků, jsme postupně vytvořili krajinu, kde po vodě se nám bude opravdu stýskat, krajinu, která neudrží les v dospělém stavu.
Proto také jeden z mých návrhů, se kterým se na vás budu obracet, je, aby Poslanecká sněmovna požádala Ministerstvo zemědělství a ministra zemědělství, aby při ukládání povinnosti skoro řeknu bývalým vlastníkům lesa, protože to už jsou vlastníci pařezů, nikoliv vlastníci lesů, aby při ukládání povinnosti sázet znovu, vysazovat znovu les, zvažovali i dlouhodobé množství srážek v tom daném území, protože pro představu - smrkový les potřebuje pro svůj optimální život srážky minimálně v hodnotě zhruba 650 mm za rok a jestliže budeme sázet znovu stromy, které potřebují takovéto množství srážek na místech, kde dlouhodobě ty srážky nejsou, pak zkrátka odsuzujeme ten les stejně k tomu, že se dospělosti nedožije.
A protože dneska má každý vlastník povinnost znovu vysázet, tak je nejenom potřeba se bavit o té skladbě, jak to tady správně říkal pan ministr, ale také o tom, jestli vůbec. Já vím, že to je možná dneska odvážná myšlenka, nicméně přírodu neošidíme a jestliže strom potřebuje ke své existenci nějaké množství spadlých srážek, pak bychom neměli být k tomuto faktu úplně němí a hluší a měli bychom o tom přemýšlet a hledat případně jiné způsoby, jak s krajinou naložit, aby se v ní voda začala udržovat a abychom začali obracet ten trend, který je podle mě absolutně neúprosný.
Za pár let poznáme, co všechno jsme tady stovky let opravdu páchali. Nemám na mysli jenom meliorace. Nemám na mysli jenom sjednocování pozemků a vysazování desítek tisíc hektarů v minulém století smrkového lesa tam, kde smrk dnes nemá šanci přežít. Nemám na mysli třeba ani fakt, že jsme zcela v dobrém podporovali vybudování kanalizací ve spoustě měst a obcí. Po roce 1989 se výrazně zvedlo množství odkanalizovaných měst a obcí, domácností napojených na kanalizace, ale my jsme udělali také to, že jsme budovali jednotné kanalizace, to znamená, že jsme dešťovku pouštěli do čistíren odpadních vod, do potoků a do řek a té vody jsme se rychle zbavovali. Udělali jsme množství meliorací a podobně, čímž jsme zbavovali a zbavili krajinu vody.
Stojí před námi velká výzva. Já jsem poslal panu ministrovi zemědělství nějaké návrhy na usnesení. Jsem rád, že část z nich je zapracováno v tom usnesení, které tady pan ministr prezentoval. Já jsem žádal o zpracování analýzy opatření proti snižování odparu vody z území za účelem zadržování vody v krajině. Dovolil jsem si tady odhadnout termín aspoň do poloviny letošního roku, neboť spousta těch dat je známých. Pan ministr nakonec zapracoval do svého návrhu usnesení jenom analýzu výparu vod z lesní půdy. Já si myslím, že bychom měli vědět z půdy obecně, abychom byli schopni pojmenovat, jak hluboký ten problém je a co se s krajinou děje, protože když porovnáte množství spadlých srážek - a já mám k dispozici statistiku, kterou každoročně zveřejňuje Ministerstvo zemědělství a tu poslední, kterou mám, aspoň ty roky 2013 až 2018, tak v roce 2013 spadlo v České republice přibližně 57 mil. m3 (? Jsou to milióny? U ostatních čísel uvádí miliardy.) vody ve srážkách a odteklo z České republiky zhruba 20 mld. m3 vody.
A my, jak všichni určitě dobře víte, jsme střechou Evropy, k nám téměř žádná voda na území České republiky nepřitéká, ale naprostá většina od nás odtéká, tudíž jsme na srážkách absolutně závislí.
V roce 2018 už spadlo zhruba 40 mld. m3 srážek a odteklo z České republiky 8 mld. m3 vody.
V roce 2013 57 a 20, v roce 2018 40 a 8. Tam je výrazně vidět, jak rychle se ta situace mění, i rozdíl v množství vody, která spadne a která odteče. Proto obracím pozornost Ministerstva zemědělství na výpar, a nejen na výpar z lesů, ale na výpar obecně z ploch definovaných v krajině v České republice, neboť tam někde bude i pes zakopán, a s tím budeme podle mě nuceni do budoucna pracovat.
Stejně tak se obracím jinou částí svého usnesení na pana ministra, týkající se právě té povinnosti vlastníků lesů postižených kůrovcem, znovu vysazovat les, aby se zohlednil fakt, že na některých územích struktura lesa bude muset být jiná, bude-li tam možné vysadit les vůbec.
Snad jsem řekl vše, co jsem chtěl. Ještě vteřinku se podívám. Aspoň pro tuto chvíli děkuji za pozornost.
Ještě mám poznámku. Je dobře, že nám chodí pravidelné zprávy o situaci v oblasti kůrovce a že máme možnost monitorovat a být aktivně účastni, protože to není jenom debata tady v této chvíli na úrovni Poslanecké sněmovny, ale na zemědělském výboru pravidelně s kolegou Martinů dbáme, abychom se o tématu vody opravdu bavili intenzivně a hledali všechna možná řešení, neboť to budou muset být tisíce různých opatření, jak vodu v krajině udržet, protože voda není jenom šance pro zvířata a pro lidi, ale obecně pro náš život tady do budoucna.
Ještě mám poznámku. Budou potřeba finanční prostředky, a nemalé. Bude potřeba vůle Poslanecké sněmovny podpořit a financovat likvidaci té zkázy, která se v České republice v této chvíli odehrává a budou to finanční prostředky nemalé. Je velká škoda, mohu jenom povzdechnout, že ještě po nás zbylo v rezervách Lesů České republiky 28 mld. korun a není tam nic. Ty finanční prostředky se rozpadly postupně ve Státním rozpočtu. Já to říkám proto, aby Poslanecká sněmovna měla pak dostatek vůle finanční zdroje, potřebné zejména na zadržení vody v krajině /a to s lesem samozřejmě souvisí/, aby měla odvahu a vůli nemalé finanční prostředky na tento problém vynaložit, neboť bez toho to tedy rozhodně nepůjde..
A jsem sám zvědavý, jak to technicky bude nakonec prováděno, zejména to znovuvysazování těch obrovských ploch, desítek, stovek, možná tisíců hektarů, kdy to nepůjde oplotit. Uvnitř toho území bude žít nějaká zvěř. Vzhledem k tomu, že tam teď jsou holiny, tak se tam vysází stromky, ty za dva, tři, čtyři roky budou ve výšce metru a půl, dvou metrů, třech, nebude dovnitř vůbec vidět a bude potřeba tu zvěř tam regulovat. Jak tohle budou ti norníci dělat, na to jsem tedy strašně zvědavý, i na tohle musíme myslet v okamžiku, kdy budeme vysazovat nové lesy na místech, kde jsme je desítky let měli, a teď tam nebudou. Děkuji vám za pozornost.
