Děkuji, vážený pane předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci. Přeji vám hezký den. Já jsem velmi rád, že jsem si mohl vyslechnout všechny vaše příspěvky a děkuji za ně všem.
Moje stať, kterou jsem si připravil, se jmenuje omluva a poděkování. Před několika dny jsem v soukromé korespondenci poslal několika svým kolegům svůj soukromý názor. Já musím tedy říci, že to, co tady slyším, některé věci, které tady slyším citovat, anebo některé věci, které se dočítám v médiích, jsem nikdy nenapsal. Ale těžko se to dokazuje. Byl to soukromý mail. A je mi jasné, že ten podnět jsem spustil já, ten terč na ty záda jsem si namaloval. Udělal jsem to proto, že mnozí z mých kolegů se mě ptali na můj názor nikoli jako na předsedu volebního výboru, ale jako na člověka, který má nějaké třicetileté zkušenosti z médií, ať už veřejnoprávních nebo soukromých.
V této souvislosti se ale musím omluvit za dvě věci. Za prvé. Omlouvám se za to, že jsem svůj soukromý názor sdělil komukoli dalšímu a slibuji, že udělám všechno proto, aby se to už neopakovalo.
Za druhé. Omlouvám se za to, že jsem si neuvědomil, že žádná komunikace politika není komunikací soukromou, a uznávám tuto svoji chybu. Závěrem mi prosím dovolte, abych vyjádřil své poděkování organizaci Rekonstrukce státu za to, že všem poslancům sdělila veřejně návod, koho ve volbě do Rady České televize volit mají a koho volit nemají. Jsem přesvědčený, že tento manuál Rekonstrukce státu jistě přispěje k demokratickému a kultivovanému průběhu volby, jejímž cílem je dosáhnout stavu, kdy Rada České televize bude reprezentovat všechny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy, tak jak to stanovuje zákon. Tady se jedná o zákon 483 - tuším, že to je § 4 odst. 1, kde se to jasně vymezuje.
Na závěr dovolte, abych dodal ještě jednu zásadní větu. Při nejbližší možné příležitosti nabídnu svojí funkci předsedy volebního výboru k dispozici. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad ANO.)