Začátkem roku 2020 svět vstoupil do nové globální krize. Nové kolo ekonomické turbulence se časově shodovalo s vypuknutím koronaviru (COVID-19), který začal v Číně a rychle se rozšířil po celém světě. Hlavní média se tedy vrhla na vysvětlení krizového vývoje s dopadem pandemie. Odborníci však ve skutečnosti předpovídají celosvětovou hospodářskou krizi dlouhou dobu a mají rozumné důvody: od nerovnováhy světové ekonomiky a rozporů mezi klíčovými producenty ropy až po rostoucí napětí mezi vlivnými hráči v klíčových regionech po celém světě. Pokračující ofenzíva Saúdské Arábie na trhu s ropou je logickým výsledkem tohoto vývoje.

Koronavirová krize fungovala jako spouštěč odhalující pravdu o lžích a propagandě mainstreamových médií a globálního založení. Realita rozbila mýtus o tzv. „Euroatlantické solidaritě“, prokázala téměř nulovou účinnost byrokracie Evropské unie a znovu ukázala, že země prodávají svou suverenitu za určitou teoretickou finanční a diplomatickou podporu velkého Bratra by neměla během krize očekávat nic dobrého.

O to víc musíme být v dnešní složité době plné nepředvídatelností připraveni. To věděli už naši otcové a dědové. Jejich systémem byla Civilní obrana.

Civilní obrana vznikla v letech 1937, kdy hrozilo nebezpečí vzniku 2. světové války. Byla zaměřena od svého vzniku na ochranu obyvatel. Po roce 1945 měla Civilní obrana za cíl hlavně organizování pomoci při vzniku mimořádných situací, jako byly požáry, povodně, větrné kalamity, infekční onemocnění a havárie... Z těchto důvodů byly v okresech ustaveny štáby CO a vznikaly sklady plné ochranných pomůcek včetně technického vybavení jak pro záchranné složky, tak pro obyvatele jednotlivých okresů.

Proč jsme si v roce 1993 zlikvidovali nejen všenárodní přípravu, zpracované plány k řešení krizových situací ve zdravotnických zařízeních, ale i jednotky  z řad civilistů, schopné zásahu při záchranných pracech do 30 minut? Proč jsme zrušili téměř všechny sklady? Kam se poděla technika a materiál?

Z celé propracované CO nám zbyly jen jednotky profesionálních a dobrovolných hasičů. Kde jsou horolezci, potápěči, radioamatéři, ČSČK, kynologové, meteorologické stanice a další zájmové organizace, které byly do organizace CO zařazeny.

Já jsem u složek MV, profesionálních i dobrovolných hasičů prožil půl na půl v podstatě celý život. V tomto oboru vím o čem mluvím. Bez tabletů, bez mobilních telefonů, jsme plnili zadané úkoly a kdyby přišla nějaká srovnatelná událost s dnešní situací, tak stačilo rozlepit obálku kterou měli velitelé a ihned věděli co mají dělat, kolik sil a prostředků mají vyčlenit a hlavně kam a do kterého skladu CO mají zajet. Dnes je na okrese Tachov sklad jediný.

Dříve byly plošně rozmístěné podle počtu obyvatel a tam bylo skutečně dost prostředků na tehdejší dobu.  Ve školách byly protichemické prostředky, dokonce pro zvířata - koně byly ochranné prostředky. A to už vůbec nehovořím, že jsme zde měli silnou lidovou armádu. Ta měla chemické vojsko, železniční vojsko, ženijní vojsko a to v případě nenadálých událostí konalo. I ti nejnižší velitelé museli až nahoru dokladovat připravenost, jinak v případě nesplnění úkolů následovaly tresty. To platilo pro všechny záchranné složky.

Sklady se pravidelně doplňovaly - obměňovaly. Ano ti zodpovědní úkoly plnili, ti co to obcházeli, alespoň strach držel v plnění daných úkolů. Bohužel ti poslední jmenovaní dostali zelenou a po listopadu 1989 jako ukřivdění obsazovali funkce a přivedli tuto republiku do současných problémů.

Já jsem na nižší funkci velitele jednotky hasičů, mám 17 lidí v jednotce, každý má ochranné prostředky od respirátorů, roušek apod., to jako velitel doplňuji a obměňuji pravidelně a vůbec nečekám na pokyn starosty města, nebo ředitele HZS územního odboru. Pokud bych to nemohl zabezpečit už bych bombardoval vyšší územní celky. Tím jsem chtěl říci, že když to takto nefunguje v praxi všude, tak je jasné, že potom při nějaké události to nejde ihned zabezpečit.

Na nebezpečí je ovšem třeba se připravovat v předstihu, aby nebyla zbytečná panika, která ochromuje. Shánět nyní roušky je poněkud pozdě. Je třeba myslet a připravovat se do budoucna. Přijdou nová nebezpečí. Ekonomická a migrační. Na ty je třeba se soustřeďovat už nyní. Protože zákonitě přijdou. Pak zase nebudeme připraveni.

Ano, roušky v tuto chvíli máme z Číny, ale není jich dostatek. A nejsou zadarmo. Za tuto "pomoc"  musíme tvrdě zaplatit. Jak za materiál, tak za přepravu. Zadarmo není nic. Co si je začít vyrábět doma v Čechách? Ne v malém, za což patří všem co je šijí veliký dík, ale i pro budoucno ve velkém. Aby byla příště rouška pro každého z nás.

Zamysleme se společně - proč jsme se do takové situace dostali. Proč jsme se nechali ukolébat tím, že není nutné u nás to a to vyrábět, protože si to dovezeme. Ano dovezeme. Ale za kolik!

Pokud nevezmeme rozum do hrsti, nečeká nás nic pěkného.

Situace vyústila v naprosté selhání systému, kde se každý snaží urvat co může. Farmaceutický průmysl cítí prachy, banky budou nabízet půjčky, protože na tom je jejich existence postavena, když slyším jak EU hodlá rozhazovat peníze, tak se děsím chvíle, kdy to bude muset někdo zaplatit. Kdo myslíte že to bude. Francie? Německo?

Po skončení mimořádných opatření už nebude všechno tak, jak bývalo. Bude nutné vynaložit obrovské finanční prostředky na udržení naší ekonomiky. Kde vzít peníze bych i věděl. Zrušit 80% neziskových ziskovek. 20% neziskovek dělá co opravdu má, to je v pořádku, těch 80% je jen finanční průtok.

Pro náš národ je současná situace velikou příležitostí nejen ekonomiku udržet v chodu, ale investovat do toho, co nemáme. Začít znovu budovat náš, opravdu náš průmysl a zbavit se jakékoliv závislostí. Jsme pracovitý a nesmírně šikovný národ. V historii jsme to několikrát dokázali. Naše zlaté české ručičky znal celý svět. Neprojezme finanční prostředky a neudržujme jimi ekonomiku, která nám ani nepatří.

Budujme svojí vlastní. Teď je ten správný čas.

Pro Českou republiku to znamená pouze jediné: jít svou vlastní nezávislou cestou, cestou směřující k neutralitě.

Kandidát do Senátu za KSČM volební obvod 3 Cheb – Tachov Josef Švarcbek