V této krizi jsem se setkal s řadou lidí i z nezávislé kultury, kteří na mě působí velmi skromně, a přitom jsou invenční a dělají zajímavé věci, je to živá kultura v nejlepším slova smyslu. A je mi jasné, že žijí a tvoří ve skromných podmínkách, jsou velmi ohrožení. Negenerují zisk, a nemají tudíž žádné rezervy, nejsou schopni si půjčovat u banky a nemohou využít nástroje, které připravuje ministerstvo průmyslu a obchodu. Nejsou to podnikatelské subjekty, naopak jsou u zdi a nemají kam ustoupit. Vystupují nehystericky a jednání s nimi jsou klidná a věcná. Vědí, že hledáme cestu a že to vůbec není jednoduché.
A na druhé straně jsou lidé z oblasti kulturního byznysu, kteří jednají úplně jinak, křičí, že chtějí ihned miliardu, a když jim ji nedáme, tak bude zle a já jsem podle nich hrobař české kultury. Tenhle kontrast mě opravdu překvapuje. Je tu nejenom rozdíl v jednání, ale vůbec v přístupu, dost špatně se srovnávám s tím, že v této atmosféře, kdy lidem není lehko, tito lidé přicházejí a říkají, že musíme dát především jim.