Dobré odpoledne, dámy a pánové. Jenom bych chtěl zareagovat na to, co jsem tady slyšel. To je něco, co jsem už ve sněmovně slyšel v minulosti, to hřímání na téma, jak musíme zabránit katastrofálnímu zadlužování této země. Je to něco, co dokonce v této zemi zní už od času Gustáva Husáka, který také říkával - my komunisté tuto zemi zadlužit nikdy nedovolíme... A už od času Gustáva Husáka se to stalo velice oblíbeným motivem, který se tady často vrací. Takže skutečně naše země zadlužená samozřejmě není, protože v atmosféře, kdy se tato pochodeň přebírá pravidelně, je to podle mě skoro nemožné a neučiní to asi nikdy žádná vláda ani žádná politická strana. Ale rád bych vám jenom nabídl, protože jsem byl vždycky skeptikem k takovým vestavěným automatům do ekonomiky, jako jsou dluhové brzdy nebo jako jsou ústavní pravidla pro nezadlužování státu, protože všechna tato opatření většinou nedokážou počítat s takovými situacemi, kdy dochází k mimořádným krizím a kdy je potřeba reagovat rychle a úplně jinak, než velí tady toto robotické uvažování, které tady často představuje politická pravice v této zemi.

Já bych vás rád upozornil, že v současné době, když se podíváte, co dělají ty nejsilnější ekonomiky světa, tak jenom vám připomenu, že Spojené státy v této chvíli spouštějí fiskální stimuly na úrovni 6,9 % HDP. A to není všechno. V této chvíli připravují další balíček fiskálních stimulů, takže to zadlužení, chcete-li, tím fiskálním stimulem ještě zvýší, protože k těm 6,9 % přidají další. Japonsko používá fiskální stimul na úrovni 10 % HDP. A v odborných článcích se dneska píše o tom, že Evropa zřejmě zaspí i tuhle příležitost dostat se z recese, protože úroveň fiskálních stimulů v Evropě je opět jako před deseti lety výrazně nižší než např. ve Spojených státech. Nejvíc tady dává Německo 4,4 %, ostatní evropské státy, Francie apod., maximálně přes 1 %. A už dneska se píše o tom, že právě tyto velice nízké fiskální stimuly budou mít na svědomí to, že Evropa se z této recese bude dostávat stejně špatně a stejně obtížně jako z té krize, která byla před deseti lety. A možná si vzpomenete, že ten důvod, proč se Amerika dostala z minulé recese daleko rychleji než Evropa, byly právě masivní fiskální stimuly, které dokázaly z té recese Ameriku zvednout a dokázaly tu ekonomiku oživit.

Já bych vám rád řekl takový obraz. V situacích, jako je tato recese, je ta logika trochu jiná než křičet proti zadlužení. Je to asi taková logika, když přijde takováhle situace, jako když jste třeba na svahu jako lyžař a když máte za úkol projet třeba prudký svah a vy místo toho, abyste se předklonil dopředu, tak ze strachu ze zadlužení se zakloníte dozadu. Pak zaručeně spadnete. V takové situaci, jako je ta recese, se naopak člověk musí přizpůsobit té situaci a musí tu rychlost tomu přizpůsobit. A tahle typicky česká obava je to zaklonění se lyžaře dozadu, která pak vede k tomu, že ten lyžař spadne. To je jen obrazem toho, v jaké situaci se nacházíme.

A já bych rád řekl, protože když tady křičíte, že se bojíte zadlužení, my se přece musíme bát něčeho úplně jiného. Já bych tady rád citoval Martina Wolfa (?), kterého rád čtu. Martin Wolf řekl asi před dvěma dny tuto větu: Jestli nedokážeme z téhle zdravotní krize, epidemiologické krize tedy, virové, jestli nedokážeme rozhýbat ekonomiky do konce června, tak hrozíme devastací, která se bude rovnat tomu, co bylo v Evropě v roce 1930. Takže modleme se, abychom skutečně byli schopni se z té zdravotní krize dostat, protože pak snad máme nástroje, jak obnovit ten růst.

Když ale budeme pro to něco dělat, ne když tady budeme volat, že teď se nesmíme zadlužit. Česká republika je země, která má dlouhodobé zadlužení na úrovni 30 %, to všichni víte. A jestli se na něco tohle nízké zadlužení hodí, tak právě na tohle, protože i dneska, když - já neříkám, že jsme Amerika a my sami samozřejmě to nevytrhneme - ale taky máme určitou možnost se z té naší recese dostat více, pokud dneska zabezpečíme to, co je nejvíc třeba, dostatek likvidity, cash, který strašně chybí, i v české ekonomice.

A když ho tam nedostaneme, tak nám to prostě chcípne, normálně nám to prostě umře, a potom nastartování je daleko těžší. To jako když na tom svahu spadnete, tak je dost těžké potom na tom svahu něco dělat. Takže toto je zjednodušeně logika té situace. A já varuji před tím teď tady křičet - proboha, teď se nezadlužujme, proboha, teď nezvyšujme deficit. Mluvil jsem s ekonomy, nechci tady jmenovat, působí i v zahraničí, jsou přesvědčeni, že ten deficit, který tady dneska navrhujeme, je třetina toho, co bychom v Česku měli. Ta situace je úplně opačná, nám dneska chybí soustředění se na obnovení likvidity v Česku. Nám dneska chybí právě snaha masivně se snažit zabránit tomu, ať se tady prostě to kolo ekonomiky úplně nezastaví.

Takže prosím vás, nestrašme se dneska dluhy a nestrašme se dneska úplným opakem toho, co nám skutečně hrozí. A já dneska prostě chápu tady rozpaky Ministerstva financí nad dluhovými brzdami, protože tady kdosi řekl, že to je na sedm let. Vždyť přece sedm let, nejde o sedm let. Jak to, že nejde o sedm let? Jestli se stane to, že ta krize bude protrahovaná, tak je to na deset let! (zvýšeným hlasem) Tak si tady neříkejme, že dneska, když udržíme rozpočet v pořádku, tak se nic nestane. Chápete? To je ten bojácný lyžař, který se snaží opatrně svézt a který ho nemá šanci vůbec sjet.