Děkuji. Vážený pane premiére - nevím, jestli odcházející (předseda vlády se zvedá ze svého místa), členové vlády, pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte mi také za KDU-ČSL, za náš klub říci náš pohled na velmi důležité téma, které dnes projednáváme. Vím, že naše jednání sledují opravdu tisíce lidí. Věřím, že i většině z vás stovky lidí psali své názory a pohledu na to, zdali ukončit nebo prodloužit stav nouze. A vlastně rozhodujeme také o tom, jaká bude kvalita životů lidí v této zemi. Na jedné straně lidí, kteří mají obavu, jsou ohroženi, patří mezi chronicky nemocné lidi se sníženou imunitou apod., kteří mi píší a mají oprávněný strach o své zdraví a říkají, my bychom byli rádi, aby tady ještě v příštích dnech byla opatření, která nám dávají pocit, že jsme více chráněni. Já těmto jejich obavám rozumím. Myslím si, že pro každého zodpovědného politika je na prvním místě to, abychom dokázali zabezpečit zdraví našich lidí, za které neseme spoluzodpovědnost a za které jsme tady jako jejich zástupci.
Ale na druhé straně také píší lidé, kteří mají oprávněné obavy a říkají, my máme strach o naši budoucnost, máme obavu o to, jak dokážeme v příštích týdnech uživit sebe, své rodiny, děti, blízké, zaplatit své pohledávky, střechu nad hlavou apod. I tyto obavy jsou naprosto na místě a oni s každým dnem prodlužování tohoto stavu nouze mají velkou obavu, jak budou v příštích měsících a letech vůbec existovat. Není to pro ně jednoduché a já i těmto obavám velmi rozumím a snažím se mezi těmito názory na těch miskách vah hledat nějaké rozumné řešení, které i dnes bychom měli tady prosazovat.
Myslím si, že když se podíváme na obavy těch lidí, kteří opravdu řeší svoji budoucnost, tak oni říkají, už je tady měsíc a půl stav, kdy se ví o tom, že jsou tady skupiny lidí, na které zatím ta vládní kompenzační opatření příliš nepamatují. Jsou to lidé, kteří pracují na dohodách, lidé, kteří pracují v malých eseróčkách, lidé, kteří jsou pendleři a nemohou za svou prací vycestovat, nebo rodiče, kterým prostě ošetřovné v té výši, ve kterém jsme ho schválili, třeba za období měsíce března prostě nepokryje to, aby zaplatili své pohledávky, své složenky a faktury. Píší rodiče, maminky samoživitelky, které říkají, nám skončila živnost a ta Pětadvacítka, o které se tak mediálně často mluví, není 25 tisíc korun na měsíc. Je to 15 tisíc korun na měsíc. A dokázat jako rodič uživit třeba tři děti s příjmem 15 tisíc korun, rozhodně není jednoduchá situace. A mnoho z nich má velký morální problém, aby šli a žádali někde o sociální dávky, protože říkají, my jsme tady 15-20 let tomuto státu odváděli daně řádně, nikdy jsme nic nechtěli, ale byli bychom rádi, aby se stát v této situaci vůči nám neotáčel zády a dokázal nám nabídnout pomocnou ruku. Nechtějí kompenzovat 100 %, ale chtějí, aby alespoň část těch nákladů, které ponesou, aby dokázali uhradit s pomocí státu. Takže proto je pro nás velmi teď důležité vážit na pomyslných miskách vah to, jakým způsobem budeme rozvolňovat a jakým způsobem budeme prodlužovat stav nouze.
Musím říct, že většina těch lidí, se kterými hovořím, a i já osobně chápeme mnoho těch opatření. A tady souhlasím s tvrzením pana premiéra, který říkal, první poločas jsme vyhráli 1:0. Ano, patřili jsme k té skupině států, které to dokázaly zvládnout lépe, nezkolaboval zdravotní, ani sociální systém, lidé v první linii dokázali opravdu obrovské nasazení a tam, kde v prvních týdnech nestíhala vláda, tak se dokázal nasadit národ, který dokázal šít roušky, vyrábět štíty atd. a dokázal je mezi sebou distribuovat a dokázal obrovskou vlnou solidarity, že nám na bližních lidech záleží. Ale musím říct, že mnoho těch lidí říká, my některým opatřením už teď příliš nerozumíme. Nechápou někdy logiku toho, proč třeba hobbymarkety se otevřou, ale proč některé malé prodejny typově s podobným typem zboží jsou zavřené nebo byly otevřeny se 14denním zpožděním. Nechápou to, proč třeba v supermarketech do včerejšího dne tam, kde se prodávalo oblečení, tak si ho člověk mohl vyzkoušet. Od tohoto pondělí si to vyzkoušet nemůže. Mnoho lidí nechápe logiku omezování a zavření kostelů, které se dneska otevírají podle počtu 15 lidí apod. Například ve vedlejším Rakousku vláda zvolila podle mě rozumnější definici a řekla, bude se to posuzovat podle plochy toho daného kostela, kdy na 20 metrů čtverečních by měl připadnout jeden člověk. Je absurdní, aby katedrála sv. Víta se svojí plochou a kubaturou byla vázána v těchto dnech, kdy tady o tom mluvím, na 15 návštěvníků bohoslužby.
Musím říct, že mnoho lidí ani nechápe diskuze, které se tady vedou například o zachraňování ČSA, kdy lidé říkají, jsou tady statisíce lidí, podnikatelů, živnostníků, ohrožených pracovních míst, které vláda z našeho pohledu adekvátně neřeší. Ale mezitím se tady mluví o tom, jestli se mají koupit České aerolinie a mají se zachraňovat, nebo ne. To těžko jako politik dokážu lidem vysvětlovat. A musím říct, že mě mrzí to, že velká část návrhů, které KDU-ČSL tady předkládala, a my jsme vyšli v ústrety, vstříc tomu apelu pana premiéra, který říkal, pojďme, buďme na jedné lodi, táhněme za jeden provaz. Snažil jsem se komunikovat a dávat konstruktivní podněty. A musím říct, že mě opravdu překvapila a hodně mrzela tisková konference představitelů vlády minulý týden, kde paušálně bylo řečeno, že opozice a Senát tady kazí vládní opatření, že jsme nekonstruktivní, jenom kritizujeme apod.
Když tady byla zmiňována často i ta otázka daňového řádu, že tady poslanci a senátoři pokazili projekt Chytré daně apod., tak ten hlavní důvod, proč to neprošlo, bylo to, že v této době, kdy řešíme, abychom u podnikatelů ponechali finanční prostředky, odpouštějí se jim zálohy, prodlužují termíny, tak tam byl ten hlavní kámen úrazu to, že vláda navrhovala, že o dalších 15 dnů si podrží stát DPH, které má vracet svým podnikatelům.
To, byl ten hlavní důvod, proč jsme to nepodpořili. Jinak ta opatření, která vychází vstříc v oblasti klientského přístupu vůči podnikatelům v této zemi, tak ta rozhodně podporujeme.
My jsme tady za KDU-ČSL předkládali spoustu návrhů ještě na konci března. Návrh na zvýšení ošetřovného na 80%. Dávali jsme návrhy, které pamatovaly na lidi, kteří byli na dohodách, na malá eseróčka, na pendlery. Dali jsme zde návrhy na to, aby se platilo DPH pouze z těch faktur, které jsou zaplaceny. Dávali jsme návrhy na odložení platby DPH až o rok, aniž by se to těm podnikatelům úročilo těmi osmi procenty, kterými se to úročí dnes. A mnoho dalších návrhů, které musím říct, že mě mrzí, že neprošly. A byť se k nim vláda postupně vrací, tak jsem za to rád, ale je zbytečná časová prodleva.
Navíc mnoho podnikatelů také říká - zatím z toho máme pocit, z těch opatření, že je to taková odložená podzimní insolvence. Když se podíváme do jiných států, tak tam jsou přímé konkrétní pomoci, nevratné dotace, které ti podnikatelé dostávají velmi rychle a operativně. Dnes to vypadá, když paní ministryně financí hovoří, tak říká - je tady 1,2 bilionů korun pomoci, které vláda nabízí podnikatelskému sektoru. Ale je nutno to přeložit do češtiny. Většina této částky 1,2 bilionů korun příslibů, garancí, na úvěry. Jinými slovy, ten stát říká - u většiny opatření, milý podnikateli, máš problém, byls zavřen, tvoje činnost nemohla fungovat, běž si do Komerční banky půjčit. Ale zapomíná na to, že třeba mnoho podnikatelů, kteří investovali a mají vysoké odpisy, tak mají problém, že třeba i ty komerční banky s těmi zárukami jim některým nebudou chtít půjčit. Zmíním konkrétně zemědělce, kteří nakupovali zemědělskou půdu, tak ti budou mít velký problém, aby případně takovéto úvěry i s tou státní garancí vůbec získali.
Musím říci, že když jsem si pročítal materiál na dnešní schůzi, tak tam byly zhruba tři stránky zdůvodnění, proč máme prodloužit stav nouze do 25. května. Pak tam byla dlouhá prezentace, za kterou děkuji, která vlastně ukazovala, že s pandemií Covidu Česká republika bojuje velmi dobře a v posledních dnech, řekněme minimálně deseti dnech, je tady velmi pozitivní vývoj.
Děkuji za to, že tady pan ministr vnitra Hamáček vystoupil a ve svém vystoupení řekl spoustu dalších argumentů, které bych očekával, že budou v té důvodové zprávě k tomuto bodu, která nám byla rozeslána. Ale musím říct, že když se podíváme na ten vládní harmonogram a plán, o kterém se tak často hovoří, tak on dělá opatření ve čtyřech krocích. 20. dubna, 27. dubna, 11. května a 25. května. První dva kroky jdou za sebou po týdnu, druhé dva kroky až po 14 dnech.
Před týdnem, ve středu, jsme byli tady svědky ve Sněmovně, kdy zástupci vlády i zástupci koaličních poslanců nám říkali, že není možné zrychlit ta rozvolňující opatření. A ani ne do 24 hodin jednala vláda, která zásadním způsobem přesypala tu strategii toho rozvolňování. A to je samozřejmě pro mnoho lidí, kteří jsou závislí na tom, aby se naplánovalo, jakým způsobem začnou fungovat při tom rozvolňování, také nepříjemné, když se to dělá takto překotně.
A byl bych rád, aby vláda zvážila, jestli třeba některá tato opatření parametricky nelze upravit a udělat třeba i dříve. Ale zároveň v tom plánu, který je představován, je mnoho činností, oborů, o kterých tam není vůbec žádná zmínka a jenom je tam poznámka, že o těch se bude jednat jindy, později, a tak dále. Ale třeba provozovatelé letních areálů, kempů, kulturních akcí, mají velké otazníky, které prostě potřebují vyřešit ideálně už v tomto časovém období.
Otázka třeba i letních táborů někomu může přijít banální. Ale přiznám se, že když vláda říká ústy ministra zdravotnictví, že letní tábory asi až od srpna a já o víkendu slyším pana premiéra v rádiu, jak říká - ale já bych si přál, aby to bylo od července - tak já, který jsem třeba deset let dětské tábory dělal, tak po pravdě musím říct, že jsem z toho dost zmatený. A nezávidím dnešním organizátorům, a i těm rodičům, kteří si plánují - a jejich zaměstnavatelům - dovolené a podobně. Tak prosím pěkně zkusme pamatovat i na tyto obory, i tyto činnosti, které se dotýkají tisíců lidí v této zemi.
My za KDU-ČSL budeme navrhovat a budeme podporovat prodloužení toho stavu nouze o deset dnů. O deset dnů z několika důvodů. Ano, vnímáme to rozhodnutí městského soudu, který jasně deklarovat a řekl, že nerozporuje nutnost vlády udělat zásadní kroky pro ochranu zdraví a obyvatel této země. Ale, že je potřeba, aby se tyto kroky dělaly v souladu s platnou legislativou a platnými zákony.
A já jsem si vědom toho, že kdyby od 1. května skončil stav nouze, tak by to byl problém pro mnoho oborů i pro některé fungování v rámci řízení státu. Musíme si uvědomit, že je potřeba, aby tady byl taky pozvolný přechod v oblasti krizového zásobování zdravotními pomůckami. Je potřeby, aby ty subjekty, které to dnes mají zajištěno centrálně, zase najely na ty své standardní nákupy. Je potřeba se pobavit o tom, jaké další legislativní kroky je potřeba zrealizovat pro další efektivní fungování tohoto státu.
Ale musím říct, že je pro nás důležité - a budu to navrhovat jako doprovodné usnesení - aby, když prodloužíme stav nouze po 1. květnu dále - uvidíme, která varianta projde, vypadá to, že asi nakonec je tady koaliční většina díky změně názoru komunistů pro 25. květen - ale aby od 1. května se zdravotní pomůcky nakupovaly podle zákona o veřejných zakázkách. Protože těch otazníků, které kolem těch nákupů jsou - a bavíme se o částce, která by se měla blížit k 13 miliardám korun - tak ty otazníky jsou opravdu poměrně velmi vážné.
Je také potřeba vytvořit prostor, aby vláda komunikovala s našimi sousedy i v rámci Evropské unie pro koordinaci těch kroků při rozvolňování hranic. Netýká se to jenom pendlerů, netýká se to jenom pracovní síly, ale také konkrétních rodin a jejich příběhů. Na česko-slovenském pomezí dostávám denně příběhy o tom, jaké problémy to způsobuje v rodinném soužití, třeba v péči o rodiče a prarodiče a podobně.
Je také důležité, aby stát řekl jasně, jak to v oblasti školství. Musím říci, že ten návrh, který zatím působí dojmem, že prostě školy budou sloužit jako hlídání dětí, ale ti rodiče, respektive ti učitelé, kteří tam budou ty děti hlídat, budou dál učit zbytek třídy na dálku, tak to mně řada pedagogů říká, že to je pro ně logicky nepochopitelný model, ale i si funkčně nedovedu představit, jak tohle budou zvládat v situaci, kdy třeba ještě mají doma děti, které také musí případně doučovat a jsou třeba na druhých stupních. Takže bych chtěl poprosit, aby toto vláda nějak precizovala a zkonktretizovala.
A také jednu důležitou prosbu tady mám. Je důležité, aby vláda a Bezpečnostní rada státu definovala, jaké budou zásoby ochranných zdravotních pomůcek ve Správě státních hmotných rezerv. Protože jestliže tady ukončíme to centrální zásobování, tak nějaká část zboží poputuje ještě k těm poskytovatelům zdravotní či sociální péče a nějaká část zboží asi zůstane a skladech státních hmotných rezerv.
A může přijít v příštích měsících na podzim a v budoucnu třeba druhá vlna a já bych byl rád, aby tento stát byl daleko lépe připraven na tu situaci. To znamená, aby vláda redefinovala množství strategických zásob ochranných pomůcek, desinfekcí a věcí, které jsou spojené s pandemií tak, abychom příště byli připraveni daleko lépe. A teď už je ten čas, aby to vláda udělala.
A také bych v závěru chtěl ještě apelovat, aby případně pan premiér a členové vlády začali s námi, s opozicí, komunikovat. Ano, proběhla dvě setkání s panem premiérem a členy vlády a zástupci všech stran tady v Poslanecké sněmovně. A bylo by dobré se k tomu vrátit, protože máme za sebou jenom první poločas. Tato země bude potřebovat rychlá, efektivní opatření pro to, aby se z té krize dostala, aby mohla fungovat společnost, ekonomika a struktury našeho státu.
A je potřeba, jak jsem říkal, doplnit ten program rozvolňování i o ty obory, na které se tam zatím nepamatuje. Ukončit pokud možno jejich nejistotu. Dořešit kompenzační podpůrné programy pro ty skupiny obyvatel, podnikatelů, které zatím tím sítem propadají. Protože i za tím jsou statisíce pracovních míst, které jsou opravdu reálně v ohrožení. Připravit masivní investiční program, jakým způsobem bude stát ve svých investicích, případně v podpoře krajů a obcí, podporovat to, abychom tady dokázali konkrétními investičními pobídkami podporovat pracovní místa a rozvoj našich firem.
A velmi apeluji také na to, komunikovat a jednat v rámci EU na těch opatřeních, která mohou být ku společnému prospěchu. Já jsem měl minulý týden videokonferenci, kde byly špičky některých států EU včetně třeba kancléře Sebastiana Kurze, šéfky komise Ursuly von der Leyen, Donalda Tuska a dalších. Tam padla jasná informace, že EU je připravena masivně investovat a podporovat ekonomiky členských států v letošním roce a minimálně v příštích dvou letech opravdu masivními podporami investičními z rozpočtu EU.
Německo jasně deklarovalo, že je připraveno navýšit svůj příspěvek do tohoto rozpočtu. Takže míra ochoty, solidarity s členskými státy je tady poměrně velká. A je nutné tady být aktivně a kooperovat. A chtěl bych poprosit, abychom také dokázali definovat nově strategické obory tohoto státu. Změnit zákon o veřejných zakázkách tak, abychom dokázali tyto strategie nejenom dát na papír, ale reálně je v politice státu a jednotlivých rezortů také potom naplňovat.
A úplně závěrem. Bavíme se tady o době a o pandemii koronaviru. Je s tím spojena otázka stavu nouze. Ale já bych chtěl velmi apelovat na vládu, aby i při těch rozhodnutích, která dělá, i v oblasti posilování rozpočtu jednotlivých kapitol, abychom nenechali na suchu nejenom občany této země, ale tuto zemi jako takovou. Ta hrozba sucha a klimatických změn, které jsou s tím spojené, jsou opravdu velmi vážnou situací. Už dnes, v tento okamžik, z dat, které máme, se ukazuje, že dopady sucha jsou největší za posledních pět set let. Tým Intersucha na to upozorňuje.
A stát právě inteligentní politikou svých investičních opatření do krajiny, do pozemkových úprav může podpořit nejenom malé a střední domácí firmy, ale řešit ten palčivý problém nedostatku vody nejenom pro zemědělce, ale pro obyvatele, pro domácnosti, pro průmysl. Prosím pěkně vládu, abychom ve všem uvažování, ve všech pádech, nenechali naše lidi na suchu. Děkuji za pozornost.
