Nicméně tento prostor chci využít také k poděkování všem, kdo nejsou tolik „na očích“, ale přesto by bez jejich práce byl náš život ještě víc omezený, ne-li ohrožený.

Co kdyby teď přestali pracovat prodavači, výrobci potravin, pracovníci elektráren, vodáren a tepláren, řidiči, popeláři, pošťáci? To lze těžko domyslet. A jak by se krize prohloubila, kdyby na svoji práci rezignovali zemědělci nebo ti, kdo zpracovávají kůrovcovou kalamitu? Buďme těmto lidem vděční, zvlášť když nám pandemie ukazuje, jak jsme na sobě všichni závislí. A také zranitelní.

Moje poděkování patří i všem rodičům a prarodičům, kteří teď musí často při své práci stihnout ještě vzdělávat děti. Děkuji i všem Charitám a sociálním službám, zvlášť těm pečujícím o seniory.

A také přeji hodně sil zástupcům firem i živnostníkům v našem kraji, kteří kromě úzkosti z nákazy zažívají ještě úzkost ekonomickou. Řadě z nich půjde o přežití. Proto společně přemýšlejme, jak bychom právě tyto místní podnikatele teď co nejvíc podpořili – nákupy regionálních výrobků, krajským dotačním programem, dovolenou na Vysočině...

(článek byl zaslán do dubnových Novin Kraje Vysočina)