Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, pojďme ukončit nejistotu a pojďme zrušit povinnou maturitu z matematiky!
Víte, já si myslím, že jsem asi poslední z vás, který maturitu skládal. Já jsem maturoval v roce 2015 a mám ještě v živé paměti středoškolskou výuku, to, jak jsme k tomu jako studenti přistupovali, to, jak k výuce přistupovali vyučující - měl jsem velmi dobré vyučující - a taky stres před maturitou a vůbec celkový dojem z maturity.
Na střední škole jsem měl matematiku velmi rád, byť jsem z ní nematuroval. Moje láska byl a stále je dějepis a historie. Ale kdybych měl vytvořit nějakou paralelu z pozice člověka, který ze střední školy není zas tak dlouho venku, a měl bych vytvořit třeba návrh, který by zaváděl povinnou maturitu z dějepisu, tak bych tak neučinil. A byl bych proti ní. A to z několika důvodů. Ten první je nějaká osobní filozofie a vlastní pohled na svět. To znamená mít možnost žít život podle svého a brát se za své vlastní štěstí a činit vlastní rozhodnutí, za které nesu vlastní odpovědnost. To znamená, nedělat z mladých lidí hlupáky, dát jim možnost rozhodnout se pro volbu budoucího povolání a studia, které tomu předchází, a neříkat jim jasně: Budeš maturovat tu z dějepisu, tu z matematiky. Jistě, dá se namítnout, že takovýto pohled by mohl zrelativizovat význam jakéhokoliv maturitního předmětu. Ať si každý přece maturuje z čeho chce, vždyť není potřeba čeština! Ale tak to není míněno. Jistě nějaký základ z toho, co je skutečně důležité, býti musí.
A tím se dostávám k tomu dalšímu důvodu. Jako kdyby snad zkouška v závěru byla tím cílem. Ale zkouška v závěru nemá být cílem vzdělávání. Cílem vzděláváním má být ta samotná cesta, vklad do života. A během rozpravy - nejsem člen školského výboru, ale sledoval jsem celospolečenskou debatu, tak opakovaně zazníval argument, vždyť přece maturita z matematiky není nic složitého, vždyť je to naprosto banální. A to necítíte, že tento argument je naprosto nepřesvědčivý? Že budeme vytvářet zkoušku, která nemá dostatečnou úroveň, jenom proto, abychom si řekli: No něco vědí. Neměla by naše aktivita směřovat spíše k tomu, aby ty čtyři roky tady nebyly vniveč? Aby ty čtyři roky byly s matematikou, která ty studenty baví? S učiteli, které baví matematiku vyučovat novými způsoby, atraktivně.
Dámy a pánové, já věřím, že tu převládne tento přístup. Přístup možnosti volby s ohledem na budoucí povolání a že se rozhodneme povinnou maturitu z matematiky učit. A to bude to A. A to B bude, že jako Poslanecká sněmovna i jako poslanci, kteří nejsou ve školském výboru, tak poskytneme veškerou součinnost a podporu panu ministrovi, ředitelům škol, učitelům a studentům, aby je matematika bavila. Protože jakkoli se může zdát, že tu stojíme na odlišných pozicích a zastáváme odlišné názory, tak myslím, že nám všem jde především o to, aby si studenti z té matematiky něco odnesli. A ten prostředek podle mého názoru a podle mého náhledu na svět by měl být v té výuce, aby byla zajímavá, atraktivní a přínosná a nikoli v nějaké zglajchšaltované zkoušce na konci, která nepřinese žádného výsledku.
Děkuji vám za pozornost.
