Zdá se mi, že dle vyhlášení řady politiků, nadšeně podporovaných některými zájmovými skupinami, se z této krize "probetonujeme". Hlavně obrovskými projekty a velkými, centrálními rozhodnutími (a ideálně nezasáhneme do toho, jak velké zemědělsko-průmyslové konglomeráty či vlastníci lesů hospodaří).
I proto stále žijí fantasmagorie typu "presidentova kanálu" (kolik pak do ní i dnes směřuje milionů), ve vzduchu visí zřejmě investice do splavnění řeky i tam, kde hrozí, že lidé kolem ní žijící nebudou mít dostatek tekoucí vody a obrovské problémy mají dnes i řeky dříve bez problémů splavné tam, kde není sucho jako u nás.
Vytvořit chceme gigantická jezera tam, kde jsme nechali zdevastovat krajinu těžbou uhlí (k výrobě exportované elektřiny), aniž bychom věděli, kde do nich seženeme vodu, a tváříme se, že chlazení tepelných elektráren (včetně jádra) i tam, kde je sucho největší, není pro náš žádný problém (a po hlavě se vrháme do investice za stovky miliard s životností nejméně půl století).
Potřebujeme problém začít brát vážně, a to ve všech našich rozhodnutích. A začít ho řešit.
P.S. Mimochodem, zrovna včera jsem si všiml, že na docela velkém lánu za naší vesnicí osvícený vlastník pozemku napříč lánem nechal zasadit alej stromů. Kolik takových by mohlo vzniknout za peníze do dalších studií "prezidentova kanálu"? Nebo za dotace na intenzivní, krajinu a půdu ničící pěstování monokultur?