Proč se k tomu vracím. Vzepřeli jsme se moci, a není to fráze. S mnoha kolegy jsem pak také podpořila občanské protesty na Václavském náměstí, vedle sebe nás tam stálo mnoho jmen, z nichž mnohá se teď ocitla v různých politických stranách a hnutích. Mají své plány, ambice, programy a je to zcela v pořádku. Já byla a zůstala (a zůstanu) ve svém rozhodování nezávislá, a jako takovou mne mé Kroměřížsko vyslalo do Senátu. Tím jsem se stala více “chráněná”. Musím říct, že se mi ulevilo, ten tlak na mou práci byl totiž obrovský.
K té klasické práci jsem se už dávno výrazně vrátila a pomáhám opět hlavně obcím a městům ve všech směrech, občas to hodně potřebují. “Hlídám” též jejich věci v parlamentu. Píšu praktické právní publikace. Řešíme projekty výstavby… Zkrátka věnuji se právu, protože o tom je i Senát, a krásně to do sebe všechno zapadá.
Jako senátorka ale také se znepokojením až strachem sleduji dění u nás a v Evropě a svým jedním hlasem se snažím bránit všemu špatnému, co jde. Nebo to aspoň jasně pojmenovat. Co se dnes děje, totiž ohrožuje jak země, tak jejich obce i města, životy rodin… Brusel přestal stavět na spolupráci, začal diktovat, a to Evropu ekonomicky ničí. Ohrožuje nás migrace. Zahrává si dokonce s válkou. Je třeba to urychleně změnit.
A u nás? Darmo mluvit… Jdeme ekonomicky ke dnu. Jen jsme si toho prý nevšimli. S obcemi se alespoň budeme snažit pustit do bytové a rodinné výstavby, vymýšlíme metody…
Ale zpět k tématu. To, že různá jména z období vzdoru (Jindřich Rajchl, Ondřej Dostál, Jarek Foldyna, Miroslav Havrda, Petra Rédová, Vidlák, dnes Filip Turek a další…) jsou dnes v České republice v různých uskupeních a budou za ně kandidovat do sněmovny, ale přece neznamená, že se s některými přestanu stýkat, že nepodpořím jejich myšlenky a názory, když mi budou blízké, nebudu moci snad zajít na jejich akce, zkrátka že budu někoho novodobě “kádrovat” a vyhýbat se jim, aby to náhodou někomu nevadilo. (Pozn. Nemají být senátoři navíc nezávislí a svobodní, i kdyby hlavně svým přístupem?)
Mám přátele a známé napříč všemi stranami a hnutími v celé zemi, na radnicích spolupracujeme běžně a s absolutní důvěrou, a to, že “tam nahoře” se musí něco stát, cítíme už všichni. A že tam jsem blíž opozičním trendům, o tom není sporu. Moje osobní role bude hlavně odborná a občanská, a to i na půdě Senátu.
Stavějme všichni v naší zemi na společných “kilometrech” a nedovolme, aby nás rozdělovaly ideologické “metry”. To se jen někomu hodí. Chci být v kontaktu se všemi, kdo hodlají pro naši zemi i Evropu a jejich občany dělat to, co je prostě akutně nutné. A naším radnicím jsem stále po boku bez ohledu na politické značky. Tam jde vždy o věc. Obce a města jsou totiž můj profesní “osud”.
