Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený předsedo vlády, všichni ostatní, kteří jste tady přítomni, já jsem nechtěl na nikoho reagovat. Chtěl jsem spíš říct svoji zkušenost a chtěl jsem ji říct kompletně. Budu ji říkat z pohledu člověka, který začal v politice v obyčejné městské části. Městská část ve městě Brně je skutečně na tom hůř než Horní Dolní, protože má mnohem méně pravomocí, než kterákoli jiná obec v České republice. Když si vezmu potom moje pokračování, byl jsem starostou, byl jsem hejtmanem a dostal jsem se i do Senátu jako senátor. A já bych řekl, že právě všech těchto věcí se to dnes dotýká.

Jestliže totiž tady mluvíme o problému, který zde nastal, tak ten problém nastal proto, že jsme to nedocenili jako Poslanecká sněmovna a Senát nás nějakým způsobem zastavil a upozornil na to, abychom problém řešili. Poslanecká sněmovna má velkou výhodu. Může si najít svoje řešení, může použít i to řešení, které vymyslel Senát. Ale to, co tady zaznělo, je, že nás upozornil, že došlo k porušení rovnováhy. Víte, ono když se podíváme na to, jaké jsou rozpočty měst, obcí a krajů, zdůrazňuji i krajů, tak jsou nějakým způsobem postaveny ze dvou částí. Ta jedna část to je to, co se tady neustále říká, že je rozpočtové určení daní. Ale to jsou peníze, které pravidelně chodí do rozpočtu, a jsou to peníze, se kterými mohou obce, města a kraje plánovat budoucnost. To není jenom o tom, že se teď něco stalo. To je o tom, že ta obec, že ten kraj, že to město mají velikou možnost na základě těchto základních peněz něco plánovat. A teprve vedle toho leží ta možnost dotací, které jsou nutné na to, aby nastaly ty větší rozvojové prvky, a zcela určitě se jich nebude žádná obec vzdávat.

To znamená, my teď v tuto chvíli - to, co mně nejvíc vadí - chceme narušit rovnováhu, která zde je. A teď vám řeknu, v čem je ta rovnováha. Nejenom obce, ale i kraje se nějakým způsobem podílejí na příjmu z rozpočtu. Jestliže stát dostane hodně peněz, dostane přiměřeně k tomu stejně peněz a hodně peněz kraj, dostane město, dostane obec. A tahle rovnováha byla porušena. Z těch peněz, co mají dostat obce, se vzalo 16 miliard korun. A to je strašně důležité. Tam nejde o to, kam ty peníze šly, ale odešly peníze, které tady mají fungovat po mnoho a mnoho desítek let. Přes všechny vlády, které tady jsou. Samozřejmě trvalo to dlouho, než se obce dohodly na nějakém rozpočtovém určení daní, a to už můj předřečník tady řekl, že k tomu došlo, že ta debata ohledně rozpočtového určení daní mezi Prahou a Horní Dolní proběhla - a jsem přesvědčený, že k naprosté spokojenosti je vždycky daleko, ale že ta možná spokojenost a dohoda už tady nastala.

Teď se obrátím k rozpočtovému určení daní krajů, protože kraje vznikly fakticky na konci roku 2000 a to rozpočtové určení daní se odvíjelo od činnosti, které předtím měly okresní úřady, a ty kraje navzájem se musely nějakým způsobem dohodnout, jak jim rozdělí ty peníze, které do krajů vláda, tehdejší vláda, připravila. A já jsem rád, že se tehdy zohlednily všechny ty regionální zvláštnosti, které v rámci České republiky fungují. Já jsem rád, že k této dohodě došlo. A tehdy zazněla ta důležitá věc. A ta byla důležitá pro ty kraje, stejně jako předtím pro obce. Budete dýchat s rozpočtem státu. Jestliže stát bude mít hodně - a znovu to zopakuji - jestliže stát bude mít hodně, budete mít taky hodně, jestliže na něho něco dopadne - a byly to třeba předtím povodně nebo koronavir teď, tak v ten okamžik, v ten okamžik to pocítíte. A já teď v rámci toho výkladu chci říci, že toto ty obce absolvují. Ony dostanou do rozpočtu méně peněz právě s ohledem na to, jak koronavir dopadl a jak se vybraly nebo spíš nevybraly a nevyberou daně.

To znamená, že tady je naprostá spravedlnost a rovnováha. To, co je před námi, jsou ty možnosti, které zde byly nějakým způsobem vyčísleny a mluvilo se o nich. Ale vezměte, že nejlepší bylo to rozpočtové určení daní zachovat tak, jak je a najít v rozpočtu peníze, které se dají podnikatelům. Jestliže tuhle cestu porušíme, jestliže si zvykneme, že budeme kompenzovat něco, co kompenzovat nemusíme, tak si budeme vytvářet v rozpočtu velké problémy a budeme si vytvářet velké problémy mezi městy, obcemi a kraji na straně jedné a mezi státem a vládou na straně druhé. A to nechci, protože skutečně ty peníze z toho rozpočtového určení daní jsou jenom základ, to není o tom, jestli dotace chtít nebo nechtít, to je, jestli si můžu dovolit dotace spolufinancovat, nebo nemohu dovolit spolufinancovat, jestli mohu v té obci svítit, jestli se můžu postarat o školu, jestli se kraj může postarat o své základní věci, které se ho dotýkají, jako jsou, teď zdůrazním, nemocnice, ale také regionální rozvoj. A to bych chtěl zdůraznit s ohledem na to, že tady je významná funkce krajů, která je více nebo méně v různých krajích naplňována, a to je regionální rozvoj. A jestliže tady v rámci regionálního rozvoje nebudou přiměřené peníze v rozpočtovém určení daní, tak ten kraj nemůže pomoci rozvíjet jednotlivé regiony svého kraje, a proto doporučuji, abychom v této věci hledali takovou cestu k řešení, abychom měli a zachovali rozpočtové určení daní. A znovu zdůrazním proč, protože se tady táhne celou dobu, nějakým způsobem se vyvíjí a ještě nikdy se nějakým takovým způsobem na rozpočtové určení daní nesáhlo. (V sále je obrovský hluk!)

Když tuhle cestu opustíme, je zde vždycky určitá cesta větší nespravedlnosti při rozdělování peněz, protože rozpočtové určení daní má svá pravidla, má své koeficienty, dochází na ta místa, kam podle mě nejlépe patří, protože je to dobře vyjednáno jak na úrovni měst a obcí, tak také na úrovni krajů, ale v okamžiku, kdy zvolím jakékoliv jiné řešení, tak už tam stejně provedu nerovnováhu, protože ho musím provést jednoduchým způsobem tak, jak je navrženo, tak, jak tady navrhli kolegové z jiných politických stran a řešení to je jenom částečné. To, co na tom je úplně nejhorší, je, že se bude říkat: z těchhle peněz, které mají obce, kraje a města, si můžeme kdykoliv peníze půjčit a můžeme je na něco použít, a to je špatně. To je špatně, protože to tady bude už jako precedent a bude se říkat: ano, už se to použilo, když tady byl koronavirus a můžeme to použít znovu. Proto znovu říkám, můžeme používat různá řešení, těch matematických řešení je mnoho, ale z hlediska kontinuity, která tady funguje a nějakým způsobem se spoluvytvářela, se dostáváme k situaci, že do toho budeme vnášet takový klín, který bude znamenat, že budeme některé věci muset řešit od začátku. Jedna z těch věcí, která právě potom následně hrozí, je, že potom budeme muset skutečně sáhnout na to rozpočtové určení daní. A jak tady už řekl můj předřečník, není to dobrá cesta. Rozpočtové určení daní bylo už tolikrát prodebatováno, když budu mluvit o obcích, že nemůžeme o těchto věcech uvažovat. Je zde pouze otázka u krajů, jestli se dokončí reforma veřejné správy, na kterou teď není čas, abychom ji dokončili, ale ten čas tady není už dvacet let, tak je důležité, aby v okamžiku, kdy se některé kompetence krajům dají, aby se potom následně to rozpočtové určení daní krajů navýšilo. Ale znovu říkám, i dřív se mluvilo o tom, že když se bude navyšovat rozpočtové určení daní krajů, že to bude vždycky spojeno s nějakými kompetencemi, které kraj bude vykonávat, a teď řeknu nebo s potřebami státu, který zjistí, že prostřednictvím krajů to jde dělat lépe. (Hluk v sále neutichá. Velmi špatná slyšitelnost!)

Já tady dávám námět, který se týká té funkce krajů v rámci regionálního rozvoje. To znamená, když se rozhodne vláda ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj, že podpoří část regionálního rozvoje přes kraje a bude jim důvěřovat, může tam navýšit rozpočtové určení daní krajů. Ale vracím se zpátky. To není tím úkolem. Tím úkolem dnes je napravit chybu, které jsme se dopustili při minulém projednávání. My jsme se dopustili té chyby, že jsme jeden problém vyřešili tím, že nám tady vznikl druhý problém. A proto budu velice rád, když si řekneme, že je mnohem lepší navýšit schodek rozpočtu, jak jsme i my v rámci KDU-ČSL tento schodek podpořili, protože jsme si řekli, že je lépe, když se ty peníze a ty problémy, které se řeší, vyřeší prostřednictvím schodku v rozpočtu, než abychom neuváženě v první chvíli přemísťovali jednotlivé složky rozpočtu. A tady tedy prosím, abychom hledali tuto cestu. Já věřím, že k nějaké cestě a k nějakému závěru dojdeme, věřím, že ve všech politických stranách jsou komunální politici, že všichni chceme pomoci krajům, které teď v tuto chvíli mají před volbami a mají před volbami, které budou znamenat zhruba totéž, co bylo v roce 2000, to znamená bude před nimi naprosto neznámá cesta. Ona ta neznámá cesta je i v rámci měst a obcí, ale kraje jsou v té situaci teprve podruhé za svoji existenci, to znamená na samém začátku a teď v tuto chvíli poté, co se fakticky změnila veškerá ekonomika i veškeré věci, které se budou týkat právě regionálního rozvoje. Já myslím, že je to velká příležitost pro ty, kteří usednou v zastupitelstvech krajů na podzim letošního roku a velmi se přimlouvám, aby se tam ve všech krajích našel prostor pro všechny zastupitele, kteří budou členy zastupitelstva, tak jak to bylo v tom prvním volebním období. Tehdy se musel ten kraj budovat, ty kraje měly ale velmi nízké rozpočty, ale to, co bylo, bylo nadšení - my něco pro ten náš kraj uděláme, my něco uděláme pro ty naše obce. A já jsem měl tu možnost prožít jako hejtman nádherná léta, kdy jsem spolupracoval se starosty obcí a byl jsem na tom tak, že jsem zjistil, že starosta, kterého jsem dělal, měl takové bezprostřednější starosti a ten hejtman se vlastně stává takovým starostou starostů a může si taky dovolit říct: jo, spadla ti střecha, tak nejdřív udělej všechno, co můžeš udělat pro to, aby se ta střecha spravila, a pak já ti pomůžu, protože ten rozpočet kraje ti může trochu pomoct. A to je velice důležitá záležitost, která nás teď čeká. Já myslím, že bezprostředně ty kraje uvidí a pocítí konce podnikatelů, které teď chceme podpořit, kteří byli navázáni na rozpočty krajů a na rozpočty měst a obcí. A já vidím, že je velice důležité, abychom na tyto věci navázali a nechali ten prostor, alespoň co se týká rozpočtového určení daní, v té podobě, se kterým mohou ty kraje v tuto chvíli počítat. Já vím, že v našem kraji se uvažuje, které položky do konce roku omezíme. Co však nechci, aby se omezilo, jsou právě záležitosti investic a investice na úrovni krajů umožňují investovat právě bezprostředně ihned bez velkých výběrových řízení a bez velkých rizik.

Jestli se nám podaří právě teď najít tu správnou cestu, tak prosím, aby ta cesta byla dlouhodobě udržitelná, tak jak dlouhodobě udržitelný může být právě ten způsob rozdělování rozpočtového určení daní. Moc o to prosím. Protože to, když znejistíme města a obce, znejistíme i řadu dodavatelů, kteří tam jsou, a také vlastně ohrozíme poměrně velké množství pracovních sil. A já si troufnu říct tu věc, že to bude jedna z těch věcí na začátku příštího roku a vlastně v tom příštím volebním období krajů, kdy se bude hledat každá podpora každého pracovního místa, které v daném regionu existuje. (V sále je velký hluk.)

A jsem opravdu přesvědčený o tom, že společnou shodu najdeme. Jenom znovu chci říct, že je důležité zachovat rovnováhu na jedné straně toho rozpočtového určení daní, na kterém jsou kraje, obce a města založeny, a na druhé straně tu možnost dotačních titulů, kde hlavní slovo budou zcela určitě hrát ministerstva a vláda, ale hned na druhém místě v pomoci a spolupráci tuto možnost budou hrát kraje. Pevně věřím, že se mi podařilo, že se mi podařilo nastínit alespoň ten rozdíl mezi penězi, které jdou z rozpočtového určení daní a penězi, které jdou z dotací.

To poslední, které chci říct, je spíš prosba, abychom hledali takové řešení, které bude skutečně rychlé stran podnikatelů a na druhé straně pokud možno zachová příjem rozpočtového určení daní do krajů tak, jak je dlouhodobě vyjednán a jak může pomoci v rámci celého ekonomického systému veřejných rozpočtů v České republice.

Děkuji vám za pozornost. Těm, kteří mě ještě poslouchali, děkuju za pozornost.