Ten první faktor bych nazval útokem na kmotry a šibaly všeho druhu, který dnes vedou orgány činné v trestním řízení. Ten útok je věcně naprosto správný a je třeba jej ocenit. Možná, že motivace tohoto útoku je politicky účelová (ministr Pospíšil), ale to není pro věc vůbec podstatné. Zdá se, že pozornost zmíněných orgánů, především pak policie a státního zastupitelství, je věnována kauzám, u kterých nitky vedou vlastně ke všem politických stranám, které jsou či byly v posledních patnácti letech součástí vlády, establishmentu státu. Pozornost těchto orgánů je zaměřena na staré privatizační kauzy, s nimiž mají být údajně spjati někteří soc. dem. politici z éry Zemanovy a Špidlovy vlády (Mostecká uhelná, Škoda Plzeň, OKD či Unipetrol). Policie a státní zastupitelství také pokračují v prošetřování kauz současné vládní garnitury od PROMOPRO přes kauzu Drobilových fondů na ministerstvu ŽP až po „obálkovou metodu“ předsedy poslanců vládních VV Bárty. To vše, tedy nekončící seriál kauz a další kauzy s potenciálem skandálů monumentálních rozměrů, jsou nepřetržitým příběhem v médiích dnešních dnů. Jejich stále narůstající řetězec musí mít nutně za následek, půjde-li to takhle dál ještě nějaký čas, že celá politická elita země bez rozdílu ztratí zbytky reputace, kterou ve veřejnosti ještě má. A ve vnímání lidí nebude pak v podstatě velkého rozdílu v negativním vnímání politiků koalice a opozice. Samozřejmě s jistou výjimkou komunistů, kteří jsou vnímáni jako protisystémová strana. Jejich absorpční volební potenciál nad rámec současného základního voličského jádra je ovšem již omezený. Jinak řečeno, volební výsledek KSČM má jisté limity, přes něž se komunisté již nedostanou.
Druhým faktorem je v tomto roce návrat recese hospodářství. Pokud se letos ekonomika země propadne do meziročního poklesu řekněme 2, 5 %, zmizí státu oproti schválenému rozpočtu 50 až 60 mld. Kč jeho příjmů. Pokud vláda bude postupovat při řešení tohoto problému pro sebe obvyklým způsobem, dostane se do jen těžko řešitelné situace. Bude mít vláda odvahu zavést např. progresivní zdanění, či daň z finančních operací? Pokud vůbec, pak to může mít pro rozpočet státu přínos až od roku 2013. Jen rozpočtovými škrty vláda ale situaci nepříznivě se vyvíjejícího rozpočtu nezvládne. Situace v ekonomice země, v jejím státním rozpočtu, opravdu vážná je. Vlády pravice ovšem fiskální problémy republiky nerozdělily, ale sami je vytvořily.
A konečně třetím faktorem, který významně ovlivní uvažování lidí v nejbližším roce či dvou, je zřetelná bezradnost, neschopnost politických elit republiku skutečně vést a spravovat určitým, jasným směrem. Dát zemi vizi pozitivního směřování. Vládní koalici, až na naprosté výjimky, chybí ministři odborně připravení, erudovaní pro řízení svých rezortů. Tato vláda je kromě toho typická prakticky permanentními zásadními, ale většinou žabomyšími spory, ve kterých se potácí a utápí. Soc. dem. opozice viditelně postrádá lidi schopné leadershipu, schopné dát zemi jasné duchovně - morální vedení.
Podle právě zveřejněného průzkumu agentury STEM devět desetin lidí u nás buď nesouhlasí se směrem, kterým vláda zemi vede anebo si myslí, že vláda zemi nevede nikam. Naši nynější situaci je možné – podle mého názoru – srovnat (a lepší přirovnání mě opravdu nenapadá) se situací v Itálii počátkem devadesátých let, těsně před zahájením akce soudců proti korupci a zkorumpovaným a neschopným politickým citátem pod názvem „Čisté ruce“.
Smrtící koktejl, který je dnes namíchám znechuceným občanů, představuje korupce hluboce prostupující celý život země a dennodenně pro lidi ze strany médii šťavnatě dokumentována, špatně nastavená hospodářská a sociální politika země a úplné selhání řídící funkce politických elit. To jsou faktory, které mají potenciál rozdrtit současnou politickou elitu země jako ostatně už dávno shnilou modlu. V důsledku toho může dojít k rekompozici, k přeskupení celého systému politických stran, celého politického systému v zemi, jako tomu bylo v Itálii po zhroucení starého systému politických stran.
Připomínám, že v Itálii se po skončení akce „Čisté ruce“ vytvořila prakticky zcela nová politická elita. Skončili téměř všichni dosavadní významnější představitelé politického života státu. Zažijeme u nás podobný vývoj? Není to vůbec vyloučené!!!
(text byl ve zkráceném znění otisknut v deníku Hospodářské noviny dne 12. 1. 2012)
