pokud se bavíme o urychlení stavby dopravní infrastruktury, tak je dobré si zopakovat, co je její budoucností, resp. dnes již součástí osobní dopravy. Navážu tím na řeč pana poslance Dolínka.
Když pominu samotnou změnu konceptu organizace přepravy osob, ať už hromadné, nebo individuální, tak po technické stránce je už dnes zřejmé, že rozvoj v následujících letech má společného jmenovatele, a tím je elektromobilita, a to nejenom díky cílům a limitům, na kterých se shodla Evropská unie, ať už si o nich můžeme myslet cokoli, ale především díky závislosti České republiky na automotive průmyslu. Nicméně téma rozvoje elektromobility je tedy poněkud širší a asi není nutné zde detailně technicky diskutovat.
Přesto jeden faktor je naprosto stěžejní, a tím je infrastruktura. Aby ji bylo možné rozšiřovat, musíme dále zjednodušit administrativu výstavby dobíjecích stanic, což vlastně tvrdí i vládní dokumenty, resp. Národní akční plán čisté mobility. Každé bateriové vozidlo totiž potřebuje svoji zásuvku. A právě ve městech zhruba 70 % vozidel parkuje ve veřejném prostoru bez možnosti připojení automobilu k síti. Tomu brání především legislativní výklad, dle kterého je samostatně stojící dobíjecí stanice zařízením plnícím funkci stavby, což je ve své podstatě nesmysl, pokud jde v principu o přípojku k síti nízkého napětí a jedná se vlastně o určitou formu inteligentní prodlužovačky.
Proto jsme předložili návrhy společně s dalšími zástupci několika poslaneckých klubů, které to značně zjednodušují, a to ve dvou variantách: v první vypuštěním nutnosti stavebního povolení, ve druhé variantě vypuštěním i z územního souhlasu. Sem patří i poděkování ministerstvu za přípravu finálních formulací. K těmto dvěma návrhům se posléze přihlásím i v podrobné rozpravě.
