Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte i mně, abych se vyjádřil k novele tohoto zákona, protože jsem ze skupiny těch poslanců a poslankyň, kteří zde v minulosti dlouhodobě a také někdy velice vehementně předkládali a nakonec i úspěšně předložili obdobnou úpravu zákona na ochranu zvířat proti týrání. Ta následně, jak už tady bylo řečeno, realizovala zákaz kožešinových farem u nás v České republice. I přes rozhořčené a velice hlasité reakce minoritní části naší veřejnosti jsem s odstupem času velice rád, že se tomu tak stalo a že módní rozmary některých tak nepřevládly nad nezbytnou společenskou restrikcí ukrutného až nelidského zacházení se zvířaty, které jsme rozhodně nemohli ani částečně řadit do potravinového řetězce člověka, tedy ty zmíněné norky a lišky.

Možná si myslíte, že tady budu nyní v obdobném trendu pokračovat. Ale jak jsem již sdělil i zástupcům některých neziskových organizací zabývajících se ochranou zvířat, které dnes požadují úplný zákaz klecových chovů a slepic, a jak také bylo zmíněno u předřečníka, a s některými zástupci neziskových organizací jsem v občasném styku, takto extrémně pojaté restriktivní opatření nemohu bohužel v současné době podpořit. A je mi v tomto smyslu lhostejno, že apelu těchto neziskovek hodlá předvolebně a populisticky vyjít vstříc i sám premiér Babiš, který se nechal slyšet, že zákaz klecí u slepic podpoří.

Navrženou část zákona týkající se zákazu klecového chovu slepic nepodpořím z důvodu, ne že bych považoval slepice za jakýsi podřadnější živočišný druh ve srovnání s norkem či liškou, ale zejména proto, že drůbež je nezpochybnitelnou součástí lidského potravinového řetězce, a to včetně jejích vajec. Potravinovým řetězcem myslím v tomto ohledu potravní vztahy mezi druhy v ekosystému, to je zjednodušeně, že některé druhy požírají jiné. Tak už to prostě na naší planetě chodí. A proto jako odpovědný politik musím nyní usilovat o to, aby byl zmíněný potravinový segment pro širokou veřejnost co nejsnáze a pokud možno i co nejvíce cenově přístupný. A touto filozofií se snažím řídit.

Podle docentky Kamily Míkové z Ústavu chemie a analýzy potravin patří vejce dokonce mezi potraviny s nejvyváženějším obsahem nutričně významných látek a s vysokou stravitelností. U žloutku se jedná až o stoprocentní stravitelnost. A proto by bylo škodou dosavadní dostupnost drůbežího masa a vajec pro občany naší země jakkoli omezit.

Pro zákaz klecového chovu slepic nebudu ale hlasovat také proto, jak jsem již naznačil, že pro naši zemi, která je součástí tržního prostoru Evropské unie, není aktuálně nejvýhodnější doba, kdy by úplný zákaz mohl být aplikován. Ta dle mého názoru nastane, až stejný zákaz bude platit a bude vyžadován napříč celou Evropskou unií, o čemž by ale měla urychleně rozhodnout Evropská komise. My bychom se neměli nyní zbytečně unáhlovat, byť se úmysl welfare slepic může jevit bohulibým, abychom tak v přemíře snahy naopak nepoškodili samotného člověka v jeho výživě jako takového.

Podle názoru Agrární komory, pokud by navrhovaný zákaz začal platit pouze pro nás, museli by naši chovatelé uzavřít své chovy a poté by po státu mohli požadovat mnohamiliardové kompenzace. Ptám se: Máme nyní na ně? Nemohli bychom tyto finanční prostředky v době koronavirové využít vhodněji a efektivněji, než je prostá a fakticky zcela zbytečná státní kompenzace prokazatelně vzniklých ztrát? Dámy a pánové, je nad slunce jasné, že se v případě prosazeného zákazu klecových chovů slepic jejich maso a vejce nejenom skokově zdraží, a tím se omezí přístup části společnosti k jejich konzumaci, ale současně dojde i k potlačení konkurenceschopnosti našich chovatelů, neboť během krátké doby se sem začnou dovážet, a to ještě ve větší míře než doposud, levnější v uvozovkách klecová vejce, například z Polska. Dovozy vajec z ostatních států ale poškozují tuzemské chovatele už nyní, ať už se jedná o import ze Slovenska či Lotyšska, kde je legislativa v tomto ohledu ještě mnohem benevolentnější než ta u nás.

A ještě na doplnění, aby nedošlo k omylu. Chov drůbeže v klasických klecích je v Evropské unii již zakázaný od roku 2012. Klasické klece byly tehdy nahrazeny takzvanými klecemi obohacenými, které oproti klasice mají například vlastní snáškové hnízdo. Ovšem ale i ty samozřejmě nadále omezují zvířata ve výraznějším pohybu. V České republice je v současné době na 5 milionů nosnic a z toho 85 % těchto nosnic se nachází v klecových chovech. Většina obchodních řetězců se ale již dnes zavázala, že nejpozději do roku 2025 ukončí prodej vajec pocházejících z klecí. A i z toho se dá oprávněně předpokládat, že tento druh chovu postupně vymizí z velké části i spontánně.

Na samotný závěr mého vystoupení mi dovolte vyjádřit a osvětlit můj postup, který je takový, že úplný zákaz obohacených klecí pro chov slepic bychom neměli prozatím kodifikovat, ale spíše je vhodnější vyvinout aktivitu na vládní úrovni směrem k Evropské komisi, která by měla svojí zásadní iniciativou přispět k vytvoření spravedlivé celoevropské regulace. Ve hře by ale mohla být i nová pravidla směrem k možnému omezení dovozu vajec ze zahraničí. Evropská komise již obdržela petici s více než milionem a půl podpisů, z toho 56 tisíc těchto podpisů pochází z České republiky. A tato petice požaduje zákaz všech klecových chovů hospodářských zvířat. A tak má Komise určitě z čeho vycházet. A já věřím, že se názorem občanů Evropské unie bude i řídit, i když ze zkušenosti vím, že často tomu tak bohužel není. S ostatními úpravami v předložené novele ale vřele souhlasím.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)