Chci v prvé řadě upozornit na první problém, který s tím mám, a to je v tom názvu, první vlna. My víme, že přijdou nějaké další vlny? My se na to připravujeme nebo dokonce tušíme? Víte, co je největší problém při takovýchto pandemických efektech? Ne, že umírají lidé. Bohužel, lidé umírají každý den, ale největší problém je panika. Panika, která vzniká při těchto aktivitách a kterou uměle mnohdy povzbuzujeme. Že to dělají média každý den, to asi všichni tušíme a víme. Ale že to děláme i v této Sněmovně, je velmi na pováženou.
Co považuji za velice negativní znak situace, která nastala a který tento bod svým způsobem zarámuje, je to, jak nakládáme s odbornými daty. Každý, kdo se snaží trošku se mediálně prezentovat a má přístup k neveřejným datům, statistickým datům, cítí nutnou potřebu je zveřejnit, pokud možno na Facebooku, pokud možno pod svým jménem a pokud možno tak, aby co nejvíc společnosti zaujal. Mnohdy zveřejňuje ale data, která jsou absolutně irelevantní vůči průběhu a pouze dokumentují určité výsledky a stavy situace, která konkrétně někde nastala, a v tom kontextu vytváří i nějaký dojem. Proto, pokud máme k něčemu dospět a nějaké vyhodnocení dělat, měli bychom se velice silně oprostit od volání po větší komunikaci, volání po více informacích, ideálně pro nás, pro poslance, ať máme úplně všechno, ať můžeme. Co ať můžeme? Ať můžeme šířit paniku? Ať můžeme vzbuzovat v lidech obavy, co přijde a co čeká? Je to opravdu náš úkol, politiků a poslanců, abychom tuto paniku šířili dál a dělali? Anebo je náš úkol řešit problémy, které s touto pandemii přichází?
A já si myslím, že možná ani to řešení problému není o nás, o poslancích. V této roli při vyhlášení pandemického stavu, nouzového stavu, krizového stavu a všech těch scénářů, které český právní řád zná, je naše úloha, řekněme, upozaděna, protože jsou tam přesně stanoveny ty obory, které mají řešit a mají dávat informace. Proto tady máme krizový štáb. Krizový štáb je ten, který připravuje podrobně a analyzuje podrobně informace, se kterými má vycházet Vláda České republiky a má předkládat občanům České republiky v rámci krizového řízení informace, důležité pro překonání krize.
Toto by mělo být vždy jako základ našeho postupu, politického přístupu, k informacím, které získáváme a které dáváme dále. Protože to, co se momentálně děje po první vlně přístupu k informacím, ta panika, která ve společnosti vznikla - a mohu-li říci, jsem rád za to, že se projevila v tom, že lidé začali třeba šít roušky, to je to pozitivní, co vzniklo, tak jsem velice rád, že se to neobrátilo v tu paniku negativní, která tady mohla s tímto vzniknout. Do toho se samozřejmě rámuje, že málokdo věděl, jak reagovat, jak zasáhnout. Dneska tady slyším, jak různá ministerstva různě přistupovala a tam udělala chybu, tam udělala chybu, nebo naopak tam byly reakce dobré, tam fungovaly správně. Je účelem dnešního dne, kdy ještě nemáme překonanou tuto krizi, hodnotit? Já si myslím, že není. To hodnocení přijde, přijde odborné hodnocení, přijde hodnocení ekonomické, přijde hodnocení možná i trestněprávní, nevím. Víme, že má úkol Nejvyšší kontrolní úřad, aby provedl šetření, které se týká hospodárnosti, vynakládání a fungování v rámci nouzového stavu, ale nemáme výsledky. A už předvídáme. Už chceme dělat komisi, už chceme tady usnesením ukládat věci, aniž bychom měli podklady, které by měly být důležité v rámci rozhodování.
Na lavicích představitelé politických klubů v této Sněmovně dostali návrh usnesení, které by mělo být završením tohoto bodu. Ale já si myslím, že to není dobře. Jestli z toho usnesení, které jsem měl možnost vidět, něco považuji za zajímavé nebo důležité, je příprava pandemického plánu pro příští období. To jsem ochoten za svou osobu podpořit, ale ještě jsme to v klubu neřešili, nebavili jsme se o tom. Přesto jestli má být něco do budoucna východiskem, tak je to hledat cesty k přípravě na budoucí krize, které přijdou.
Co osobně považuji za nutné, aby součástí pandemického plánu bylo, je včasná reakce. Jestli něco můžu považovat za chybu, ale teď ne chybu České republiky, ne chybu naší vlády, ale chybu obecně nás Evropanů je absolutní podcenění pandemických plánů v Evropě. Budu se zabývat pouze Evropou, necháme ostatní státy bokem, ale minimálně v prosinci minulého roku již první signály o vzniku nějakých pandemických chorob, které zasáhly Asii, byly. Jak reagoval krizový štáb a hlavně jak reagovaly krizové štáby jednotlivých ministerstev, jestli komunikovaly, zvýšily svou nějakou potenciální možnost scházet se a informovat se, jak jsou připravena jednotlivá ministerstva. To jsou věci, které by měly proběhnout v analýze a měly by se za účasti odborníků na krizové plánování v nějakém režimu vlády popř. krizového štábu, pokud tento krizový štáb ještě je ustaven a funguje, také probírat. Momentálně jsou aktuálnější jiné věci, řeší se aktuální věci potřeb této republiky. Ale přijde doba, kdy tento štáb by měl završit svoji činnost také tím, že zhodnotí svoji připravenost a nabídne řešení do budoucna. Každé ministerstvo má své krizové štáby, každé ministerstvo má své úředníky, kteří mají na starosti krizové plánování. Jestli bychom se někde měli zaměřit jako volení zástupci občanů, tak je to přesně na tuto oblast, jak dalece se nakládá s prací těchto úředníků, kteří připravovali pro jednotlivá ministerstva práci, a jak dalece tato činnost byla koordinovaná. Proto jestli bychom se měli o něčem bavit a nějaké komise ustanovovat, tak bych šel spíše cestou podvýboru krizového řízení, pod některým z výborů, ať již bezpečnosti, kde by měly být předkládány krizové plány jednotlivých ministerstev, návrhy řešení, protože to samozřejmě má i důsledky a dopady do rozpočtu, samozřejmě má to důsledky a dopady do jiných zákonů a jiných činností, které tato země potřebuje a dělá.
Za svou osobu mohu říci, že jsem spokojen. Spokojen s tím, že po prvotních váhavých krocích česká vláda udělala kus dobré práce. Kus dobré práce pro občany České republiky, kus dobré práce pro uklidnění té paniky, která vznikla. Jak poznáte, kdy končí panika? Když většina lidí začne přistupovat k tomu nebezpečí s humorem, začne přistupovat k tomu s přístupem, že ono to vlastně tak nebezpečné není. Vždyť to nebezpečí tu neustále je, lidi umírají, lidi jsou postiženi tímto koronavirovým onemocněním, přesto začínají přistupovat s humorem k této situaci a vytváří určitou pozici ve společnosti, která již je schopna překonávat krize, které z toho vyplývají. Čili já bych tady vám všem rád doporučil, abychom tuto věc neřešili formou usnesení, které je připraveno, ale spíše se zaměřili na budoucnost a hledali cesty a řešení pro příští následnou pandemii. Tady si dovolím jenom malý historický exkurz o pár let zpět do roku 2015, kdy vznikl pandemický projekt Zdraví 2020, který přesně na základě analýz zkušeností ze SARS 1 připravoval plány pro Českou republiku do roku 2020, což je aktuální rok, jak postupovat, kdyby náhodou přišly tady tyto choroby. Možná i díky tomu jsme byli částečně na to připraveni, měli jsme kapacity v okresech, měli jsme kapacity v nemocnicích, jak postupovat, když tato pandemická chřipka COVID-19 přišla. To je správné řešení těchto postupů. A proto se mi nelíbí i název toho bodu, proto se mi nelíbí i snahy tomu dát nějaký politický nástin, že by se to dalo použít i v případě politického souboje politických stran. Není to dobře. Je to vážná věc, a proto bychom k tomu měli i se vší vážností přistupovat, a nemít snahu získávat politické body.
Děkuji vám za pozornost a ještě jednou znovu opakuji, zkusme i vůči občanům být seriózní, nestrašme občany, zkusme k tomu přistupovat se vší vážností a odborností, nechme také, aby rozhodovali odborníci, a nesnažme se za každou cenu dávat nějaké návrhy jen proto, abychom ten návrh dali. Vyhodnocení je před námi, bude se dlouhé roky vyhodnocovat, to mi věřte, vzpomeňte si na povodně. A věřím, že následné další krize, které přijdou - a určitě přijdou, jestli to bude za rok, za dva, za deset, za padesát let, ale přijdou - budou naši nástupci připraveni řešit možná lépe než my.
Děkuji.
