nechtěl jsem vystupovat. Samozřejmě je to obligátní úvod vystoupení, ale opravdu jsem myslel, že tento návrh v diskusi zůstane v té věcné rovině třetího čtení a nebudeme zde znovu opakovat debaty, které zazněly na hospodářském výboru, a debaty spíše možná částečně ideologické, částečně věcné, ale většinou mimo třetí čtení. Proto jsem se přihlásil, abych reagoval na to, co tady zaznělo. Můžu říct, že bohužel ze strany Pirátů dochází k nějakému výraznému nepochopení - a možná to taky pramení z jejich většinou mladého věku - k tomu, k čemu tady došlo. Čísla, argumenty. Kolegyně, kolegové, podívejte se každý do svého kraje, určitě najdete stavbu, která stojí. I kolegové Piráti si jistě najdou ve svých krajích místa, která jsou schopni zdokumentovat zcela přesně a jasně, proč některá stavba stojí. A když se dopátrají, co tomu brání, tak zjistí, že to není ochrana přírody, že to není nějaká neúcta k majetku, že to není násilí úředníků páchané na chudácích občanech, ale za vším nakonec najdou ten balíček peněz, těch mrzkých třicet stříbrných, které berou mnozí vlastníci pozemků a spekulanti na úkor těch, kteří na ty stavby čekají, aby je urychlili. Můžu připomenout příklady z Moravskoslezského kraje - a vidím, že kolega se startuje k mikrofonu, a budu rád, když řekne, jestli se mýlím.

Tady se třicet let razila nějaká politika zodpovědnosti občana a stát by mu neměl bránit tu zodpovědnost projevit. A přece občan, vlastník, majitel je zodpovědný a ví, jak postupovat a co chtít. A za těch třicet let jsme zjistili, že jsou takoví občané. Ale bohužel je také velice hodně těch, kteří neberou ohled na ty lidi - a můžu připomenout 30 tisíc obyvatel Poruby, kteří roky čekali na obchvat svého sídliště a denně tam projížděly tisíce automobilů vůči jednomu jedinému člověku, který využíval veškeré možnosti a dle mého názoru až za hranou nějakých předpisů k tomu, aby blokoval, aby svých třicet stříbrných získal. A tohle to je důvod, proč tady dneska jsme a proč připravujeme tento návrh.

A zase se objevují tendence, některé stavby ne, některé stavby ano. Kdo si tady z nás troufne říci, že konkrétně tato stavba ty problémy nemá a není třeba ji tam dávat? My nejsme schopni dopředu určit, jak se bude vyvíjet tato situace, a proto hledám nějaký rozumný kompromis návrhů. Jsem odpůrcem seznamů, do kterých v jednom okamžiku něco dáte, ale za měsíc, za dva, za tři už to může být trochu posunuté jinde a už je to zbytečné, nebo naopak byste tam chtěli něco dodat, protože jste narazili na problémy. Proto podpořím hlasováním tady tolik zmiňovaný polský, ale já bych nerad, aby to skončilo u slova polský, ale řekněme moderní evropský model stavby a postupu k urychlení výstavby infrastruktury států. Z druhé strany si kladu otázku, proč by to nemohlo být použito plošně na velké stavby a ostatní stavby.

A hlavně, my tady hovoříme, jako by tady byla skupina úředníků, kteří úmyslně chtějí využívat veškerých svých možností, které jim stavební zákon a další dávají, aby se na těch vlastnících nějak snažili něco. A nechci předjímat. Z druhé strany tady máme paní ministryni, která projednává stavební zákon, a tam najednou v těch argumentacích je to přesně naopak - vždyť ti úředníci jsou ti nejlepší a netřeba jim předávat a oni přece nejlíp ví a neberte jim to, co dělají, oni přece mají rozhodovat a zákonodárci, co si to dovolujete, vždyť oni jsou ti nejlepší z nás, a starostové tady stojí v jednom šiku a bojují za ně, jak jsou to dobří úředníci a jak mají zůstat tam, kde jsou, a všechno je pouze ve špatném zákoně. Tak si vyberte. Já si myslím, že ta pravda je někde uprostřed. A netřeba ji z jedné strany hanit a z druhé strany dělat biřice, že chtějí někomu ubližovat, protože mají za úkol prosadit nějakou stavbu a mají chuť tu stavbu dokončit včas podle zákonných limitů a narazili na nějaké nepříjemnosti. Každý je omylný. Nejhorší je, že ti úředníci nemají jenom tu jednu stavbu na stole, mají desítky staveb, které vyřizují, a proti nim stojí člověk s vidinou velkých zisků a velkých peněz a ten si najme ty nejlepší právníky, aby ve správním právu, které je docela složité, proti nim našlo nějaké kličky, kdy něco nedodrželi, něco opomenuli, a hledá tyto možnosti, aby ve svém důsledku držel v šachu ty, kteří mají zájem, oproti těm, kteří na tom chtějí pouze vydělat. To je důvod. A nechtěl jsem sem tahat tuto politiku, ale bohužel mnohé argumenty jsou přesně takové, jako by nevěděly, co tuto zemi zbrzdilo a proč jsme někde v rámci stavebních řízení až za rozvojovými zeměmi. Za vším hledejme ten základ.

Parlament schválil výkupní ceny, schválil možnosti a já si myslím, že dneska už není člověk, který by říkal, že když stát něco potřebuje a jde zákonným vyvlastněním, že na tom finančně prodělává. Dneska už se naopak objevují případy opačného postupu, kdy ti zodpovědní vlastníci pozemků, kteří se rozhodli pomoci svým spoluobčanům a část svého pozemku prodali hned v první etapě žádostí o výkupy a řekli si - dobře, já oželím svůj pozemek, rodový majetek, dědičný majetek, který jsem získal, aby tady ta cesta vedla, protože chápu ty lidi, kteří trpí - tak dneska si nakonec říkají - ježiš, co jsem to udělal, proč jsem to udělal? - Protože tady dostane někdo třikrát víc a tlačí a stát mu ještě vyhovuje. - Proč já mám být ten hlupák a on je ten chytrý a ještě ho chválí tady, jak bojuje za zájmy soukromého vlastnictví.

Zkusme se taky zamyslet nad tím, co je cílem. A tady si myslím, že toto je postup. A ten postup nemusí být nejlepší. Možná jsou lepší modely, ale za ty roky, co se tady snažíme urychlit tu stavbu, je to možná to jediné, na co jsme přišli a jsme schopni se shodnout a mohlo by tímto Parlamentem projít, abychom mohli dát pokus státu urychlit tu výstavbu. Protože co se stane v rámci rozvoje České republiky a snahy proinvestovat se touto krizí? Budete mít balík peněz - a kde budou ty projekty? ŘSD, ŽSD a další? Dostanou najednou velký balík peněz a řekneme si - výborně máme peníze a do dvou let bychom teoreticky mohli mít vysokorychlostní železnici. - No nebudeme, protože pokud tento zákon nebude, tak narazíme na desítky výkupů, které budou čekat jenom na to, jak si zhodnotí své pozemky, a je jim úplně jedno, co bude dělat zbytek společnosti. A to je cíl, který tady je. A proto podpoříme tu myšlenku to opravdu dostat do toho tempa, které je v Evropě běžné.

A znovu, nepoužívejme ten název polský model pro zkrácenost, prosím, ale berme, že to je model moderního výkupu, moderního získávání pozemků pro stavbu ve většině Evropy, kde ten problém také mají a našli tuto cestu. Není to protiústavní, a jestli si myslíte, že je, ať to jde do toho testu ústavnosti. Nebráním se tomu a podpořím to. Klidně, ať ten Ústavní soud se k tomu vyjádří, ale nebraňme tady tomuto pokusu opravdu radikálně urychlit veškerou výstavbu. To je i výhrada vůči těm, kteří říkají třeba, jadernou energii ne, liniové stavby ne, proč tam mají být plynaři, proč tam mají být energetici, telekomunikace? Vždyť jsou to soukromé společnosti. Oni přece mají fondy a prostředky, aby to vykoupili, aby dali trojnásobek, pětinásobek, stonásobek toho, co třeba dává stát. Tak oni jsou soukromí a jednací v soukromém. Ano, máte pravdu a mnozí s tím spekulují. Já raději prodám nějakému než státu, protože ten je regulován nařízeními, kolik může maximálně dát, a u něj si řeknu. Ale ve svém konečném důsledku to zaplatíme my všichni, protože ty komunikace chceme, to plynové potrubí chceme, a kdo to zaplatí? Ti užitkovníci, kteří to nakonec dostanou, protože ten vlastník to rozloží do ceny zcela logicky. Čili mysleme i na to, že nepodporujme spekulace s pozemky, a ani v jednom z oborů to není dobře, ať je to stát, ať je to soukromník, ať je to nějaký investor, který chce něco postavit. Prostě tady by měla být jasná pravidla pro všechny a ne, abychom tady dělali zákony pro spekulanty.

Děkuji za pozornost.