My jsme samozřejmě i u nás na klubu KDU-ČSL k tomuto návrhu vedli poměrně dlouhou debatu a já tady řeknu určité shrnutí z této debaty. Když se podíváme na otázku klecových chovů, tak já jako zemědělec a máme doma dneska asi 70 slepic, které chováme na podestýlce, jsou to spokojené šťastné slepice, myslím že možná šťastnější, než ta, co byla na facebooku pana premiéra asi před třemi měsíci.
Starají se o ně děti. A myslím si, že by nám všem mělo ležet na srdci to, abychom ke zvířatům přistupovali s co největší etikou, abychom jim vytvářeli co nejlepší podmínky pro jejich chov. Na druhou stranu ale musíme také vnímat, v jakém kontextu se o těchto věcech bavíme, jak vypadají podmínky chovů v ostatních zemích Evropské unie, když máme společný trh. Jak vypadají podmínky chovu v jiných třetích zemích, které mají přístup na náš trh, co je třeba právě Ukrajina, a jiné třetí země a jak se rozhodnutí, které Poslanecká sněmovna udělá, promítne do domácí produkce, do nákladů, do ceny a také do dopadů na zemědělce, na venkov, na zaměstnanost.
A tady si myslím, že je věc, na kterou je potřeba upozornit, že by bylo velmi dobré předtím, než dojde ke skutečnému zákazu klecového chovu drůbeže, drůbeže, která je určena k produkci vajec, tak aby k tomuto rozhodnutí došlo na úrovni Evropské unie, aby o toto se snažil pan premiér, pan ministr zemědělství, protože pokud to uděláme na úrovni členského státu jenom v České republice nebo jenom v nějakých vybraných zemích, v našem okolí je to Rakousko, některé spolkové země Německa, tak můžeme dosáhnout toho, že nám poklesne naše soběstačnost a bude tady nárůst dovozu především z Polska, ze Slovenska a z některých východních zemí.
My jsme samozřejmě v té debatě velmi pečlivě vyhodnocovali ty varianty těch tří pozměňovacích návrhů. Jeden, který chce ukončit klecový chov do roku 2025, další 2027 a pak ten - ještě kompromisní - roku 2030. A jako klub KDU-ČSL jsme se rozhodli primárně podporovat to ukončení k roku 2027. Rok 2025 s ohledem třeba na nutnost realizace nových hal, nových prostorů pro ten chov, je poměrně krátký, protože když sečtete délku stavebního řízení, přičtete k tomu třeba řízení o EIA a podobně, tak za pět let se to prakticky nedá stihnout.
Ale byl bych velmi rád, aby - ať už to budeme hlasovat dnes nebo za čtrnáct dnů - opravdu naše vláda si vzala za své, že bude usilovat o takovýto postup na celoevropské úrovni, protože já nechci přispívat k tomu, abychom zhoršovali situaci našich chovatelů a kromě naší evropské úrovně chci zmínit jednu důležitou věc, aby tady byl také zákaz pro dovoz takovýchto vajec do třetích zemí. Pokud to bude platit i pro třetí země, tak potom ty podmínky vůči našim chovatelům a ten cíl, který se tady sleduje, bude naplněn. Ale pokud to dopadne jako u kožešinových zvířat, že sice v naší republice je nechováme, ale dováží se ty výrobky z jiných zemí a ze zemí, kde byly a jsou daleko horší podmínky pro chov těchto zvířat, tak potom je to jenom pokrytecké. A byl bych také rád, aby byl jasný vzkaz vůči chovatelům, především těm středním a malým, kteří také tyto chovy mají, aby jim bylo pomoženo z hlediska nutných investic, které budou muset udělat při přechodu na jiné typy chovů.
Pokud jde o cirkusy, tak samozřejmě ta debata také byla poměrně široká. A já rozumím lidem, kteří přicházejí a říkají, zase i v této oblasti chceme lepší péči o zvířata. Na druhou stranu ale srovnávejme srovnatelné. Nebuďme pokrytci. A jestliže tady přicházejí návrhy, které jsou výrazně nad rámec toho, co dva roky odpracovávala pracovní skupina, kde byli zástupci všech zúčastněných stran, zemědělství, životního prostředí, nevládních organizací, cirkusů a podobně, kteří přišli s posunem, kvalitativním posunem péče o zvířata v cirkusech, tak musím říct, že některé návrhy, které jdou nad rámec této dohody, dohody která znamená licencování, která znamená přísnější dohled vůči zvířatům v cirkusech, tak si kladu otázku, proč tito stejní lidé, kteří tyto návrhy nepodávají, neřeší třeba některé aspekty chovů v zoologických zahradách.
Před třemi, čtyřmi týdny jsme mohli sledovat debatu, co se děje s mláďaty rysa v zoologické zahradě Ostrava. Každý kdo chodí - rodiče, děti - obdivovat nově narozená mláďata, a kde jsou, když se narodí další? Často tato zvířata končí v kafilerkách. Zdaleka ne všechna zvířata v zoologických zahradách jsou součástí záchranných programů. Ne vždy je to tak jako kůň Převalského, který potom se vrací zpátky do Mongolska.
Takže uvědomujme si i tyto souvislosti, které vnášíme do té debaty, chceme udělat nějaký krok a jestli je to vždycky vyvážené. Jestli, když řešíme přístup ke zvířatům, ať už v klecových chovech nebo v zoologických zahradách nebo v cirkusech, jestli se umíme podívat i k nám domů, jak probíhá chov rybiček, hlodavců, plazů, ptáků ve voliérách, jestli to jsou vždycky důstojné podmínky, podmínky, odpovídající přirozeným původním podmínkám těchto zvířat ve volné přírodě. No zdaleka nejsou.
Takže, prosím pěkně, zkusme se na ty věci dívat opravdu nějakým objektivně racionálním pohledem a umějme tyto věci vyvažovat a přemýšlejme, jakým způsobem budeme rozhodovat a jaké to bude mít dopady. Takže tolik shrnutí za naši diskusi uvnitř klubu KDU-ČSL.
Díky za pozornost.
