Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedo vlády, v úvodu svého vystoupení musím předeslat, že jsem velice rád, že jste včera zde přednesl, nebo či snad jenom zopakoval české národní priority a také své výhrady k navrženému finančnímu záměru obnovy Evropské unie. Současně předpokládám, že při svých jednáních na nejvyšší úrovni ale také vezmete v potaz to, co od nás poslanců včera zde zaznělo a co také ještě dnes tady zazní. O to více bude váš vyjednávací mandát silnější a také potom mnohem méně politicky napadnutelnější. Bohužel musím na tomto místě konstatovat, že ne vždy je ale přání, či dokonce usnesení Sněmovny naší vládou plně respektováno.

Ale už k takzvanému Fondu obnovy. Musím v tomto ohledu zdůraznit, že na jedné straně jsem si velice dobře vědom toho, že evropskou ekonomiku je třeba nutno znovu nastartovat, na straně druhé ale skutečně nechápu, jak se právě tato ekonomika v uvozovkách největšího blahobytu v dějinách, jak ji ještě nedávno označovali někteří rádoby znalci, mohla během pár týdnů dostat do stavu blízkého klinické smrti. Něco v tomto nadnárodním hospodářském soukolí bude tedy špatně a nad tím je třeba se do budoucna skutečně zamyslet, i když to samozřejmě není otázka pouze pro Českou republiku. Možná bude stačit vyměnit některou systémovou součástku, ale spíše se domnívám, že zásadní problém spočívá v nedostatečnosti celého systému hospodaření Evropské unie jako takového, který mimo jiné mlčky, ale o to více výhodněji pro některé, toleruje stále větší rozevírání sociálních nůžek.

Tak to bylo na úvod trošku obecně. Ale teď již konkrétně.

Jak již sám dobře víte, pane premiére, obrovské spory dnes vyvolává podmínka podmíněnosti čerpání peněz z evropského rozpočtu, a to vynucovaným respektem národních států v takzvané vládě práva a také k jakýmsi blíže nespecifikovaným obecně stanoveným evropským hodnotám. To v praxi může znamenat, že umělým způsobem, dokonce snad jen prostým úsudkem členů Evropské komise se mohou pozastavit finanční toky pro neposlušné členské země. A takovéto, či obdobné principy mohou být pro osud celé evropské spolupráce až toxické. Brzy nemusí jít v tomto ohledu jen o naše kolegy ve skupině V4, tedy o Polsko a Maďarsko, jako jde nyní, ale i o nás samotné. Nemusím jistě připomínat extrémní tlak některých západních velmocí v čele s Německem a Francií na zavedení povinných kvót na přijímání migrantů, byť se to ve středu například velvyslanec Spolkové republiky Německo v České republice pan Israng při jednání výboru pro evropské záležitosti pokoušel vyvracet. Otázkou je ale, zda máme věřit jemu, nebo spíše některým odlišným vyjádřením členů německé exekutivy. Nejspíš bychom se ale nechtěli dostat dalším odmítnutím povinných kvót na seznam hříšníků, nerespektující takzvané evropské hodnoty, a byli bychom tak přímo předurčeni k odpojení od evropských peněz. Proto vás nabádám, abyste se osobně a radikálně zasadil o zamezení tohoto vyděračského způsobu podmíněnosti finančních prostředků, a to nejen v souvislosti s Fondem obnovy, ale i s celým rozpočtem Evropské unie.

Další moje připomínka směřuje k principu solidarity. Je asi logické, že zemím nejvíce postiženým koronavirem by se také mělo dostat největší společné podpory. To bezpochyby. Současně však nezapomínejme, že státy, jako je Španělsko a Itálie, se dostaly do své nezáviděníhodné situace z velké části i svojí vlastní vinou, tedy flagrantním podceněním pandemie, a i proto je dnes budeme muset ze společných peněz mnohem více podporovat a sanovat. A obě země tak odčerpají celou jednu třetinu finančního balíku určeného pro obnovu všech zemí Evropské unie. A toto byste měl, vážený pane premiére, při svých jednáních na nejvyšší úrovni také zdůrazňovat, když tvrdíte, jak Česká republika pandemii perfektně zvládla. A když už toto neumí, nebo snad ani nechce dělat naše eurokomisařka, stejně jako se jí moc nechce pokračovat v boji proti dvojí kvalitě potravin a tak dále a tak dále, musíte ji v tomto ohledu nahradit, a to i z důvodu, jak vy s oblibou říkáte, že paní Jourová není v Evropské komisi za ANO, či dokonce proto, aby kopala za Českou republiku. Ovšem vaší chybou zůstává její nešťastná nominace s postojem, který je zájmům naší země nesmírně vzdálen.

Dále bych chtěl tímto svým vystoupením podpořit také snahu o mnohem větší flexibilitu využití unijních peněz, ať již z grantů, či úvěrů. Připomínám a opakuji, že ta přerozdělovaná suma bude napříč celou Evropskou unií činit více než v přepočtu 20 bilionů korun, a pro Českou republiku z toho nejspíše připadne již několikrát avizovaných 20 miliard eur, přesněji tedy 19,2 miliardy eur. Musím ale současně připomenout, že převážná část celého 750miliardového balíku bude vázáno na investiční priority Komise, jak zdůraznil také její místopředseda Valdis Dombrovskis. Jistý problém však vidím v tom, že tyto priority se nemusí vždy shodovat se skutečnými potřebami a zájmy jednotlivých národních států, a v extrémním případě mohou jít i proti sobě. Namátkově mohu zmínit, že peníze by měly dle Evropské komise směřovat především do klimaticky udržitelných projektů, nebo do projektů zrychlujících přechod k zelené ekonomice. A právě tuto oblast nemáme dokonce ani zde v České republice ještě pořádně vydiskutovánu. A o možnosti dosažení politického konsenzu na některých takzvaných zelených projektech bych raději již ani nemluvil. Je totiž minimální.

Nejen dle mého názoru by získané prostředky měly putovat například do infrastruktury apod. V této souvislosti s povděkem také kvituji zamýšlené další směrování peněz i do uhelných regionů nebo například na podporu a rozvoj venkova.

Dále jsem osobně trochu v rozpacích z informace, že přímá platba v rámci unijních fondů by měla být pro Českou republiku ve výši necelých 9 mld. eur a větší část přidělované sumy, tedy 10,6 mld. eur, by měly tvořit úročené půjčky. Ale dle mého názoru by vyjednaný poměr grantů a půjček měl být úplně jiný, minimálně opačný, neboť se domnívám, že půjčky jako takové, byť jaksi výhodně úročené, jsou reálnou pomocí postižené zemi pouze poloviční.

Jak ale mnoho občanů neví, Evropská unie si chce celou částku tvořící mimořádný podpůrný balík prozatím bezprecedentně vypůjčit na finančních trzích. V této prosté informaci je ale pro nás ukryt jeden velice významný a zajímavý a podezřelý aspekt, a tím je, že Česká republika by měla v rámci EU ručit vyšší částkou za půjčený balík peněz, než z něj poté ve skutečnosti získá, a to není úplně v pořádku. Ptám se vás tedy, je to pravda. Jestli ano, proč a z jakého důvodu?

Paradoxní spatřuji i to, a to v názorovém souladu s vámi, kdy jste se vyjádřil na výboru pro evropské záležitosti souhlasně, že navrhovaný podpůrný systém grantů a úvěrů by mohl mnohem více vyznívat pro země s vysokou nezaměstnaností v době před pandemií. Tak toto je skutečně perfektní, v uvozovkách, motivační faktor pro mnohé země EU, jak nebojovat s domácí nezaměstnaností a raději si vždy počkat a nastavit ruku. Toto kritérium trestající země za úspěch by mělo rozhodně z podmínek přidělované podpory také zmizet a já doufám, že v tom jsme tedy spolu zajedno.

Vážený pane premiére, kolegyně, kolegové, zmínil jsem zde skutečně jenom některé hlavní, do očí bijící aspekty, které nelze, alespoň tedy dle mého mínění, přejít jen tak prostým mávnutím ruky. Koronavirová krize byla historicky i teritoriálně unikátní a její dopady do celé evropské ekonomiky, kterou považuji za extrémně nestabilní, velice citelné. A jestli už chceme z tohoto důvodu nejen celou EU, ale potažmo i občany České republiky do budoucna jakkoliv zadlužovat, byť v bohulibém úmyslu, musí to mít svá racionální, spravedlivá a odpovídající pravidla. A jako český poslanec a občan, nikoliv jako abstraktní euroentinta, apeluji na vás nyní, pane předsedo vlády, abyste při svém každém vyjednávání ve strukturách EU měl vždy na mysli především oprávněné zájmy českých občanů, a budu jen rád, jestli některé mé připomínky, které jsem zde nastínil, také zohledníte.

A v neposlední řadě si přeji, abyste současně vyjednávací mandát, který vám dává nejenom Sněmovna, ale dle příslušného zákona i výbor pro evropské záležitosti, se snažil poté vždy také ještě i respektovat. Děkuji vám.

A na samotný závěr podotýkám, že žádné usnesení nenavrhuji, a věřím, že pan premiér dodrží to, co zde, ale i v médiích tak halasně slibuje a s čímž já z velké části souhlasím. Děkuji.