Vláda se ocitla, a stále ještě se nachází, v naprosto bezpříkladné situaci. Pro její řešení nejsou z dřívějška žádné příklady. Přitom obnova ekonomiky narušené touto pandemií musí být relativně rychlá, a to i když je to velice obtížné a nesmírně nákladné.
Poslanecká sněmovna schválila zvýšení schodku rozpočtu na 500 miliard korun. Jde již o třetí zvýšení deficitu kvůli hospodářským dopadům epidemie koronaviru. Původně činil 40 miliard korun, pak stoupl na 200 miliard korun a posléze se zvýšil na 300 miliard korun. Po nástupu pandemie koronaviru KSČM nekomplikovala chod exekutivy - hlasovali jsme pro všechna navýšení rozpočtového schodku, protože ekonomika potřebuje peníze. To, do jaké míry se dočkala, je jistě věcí dalších diskusí. Věci jdou bohužel mnohdy pomaleji, než by bylo třeba. V každém případě dotační tituly jsou schválené a peníze do ekonomiky začaly téct.
Jistě někteří považují počet jednání k letošnímu rozpočtu za nezvyklý, situace je však mimořádná a vyžaduje mimořádná opatření.
Vláda nedokáže teď s hodinářskou přesností odhadnout, jak velké budou škody, kde bude muset zainvestovat, jaká další opatření přijme. V rozpočtu proto musela být vytvořena rezerva, aby nemusela vláda opět žádat o jeho změnu.
Při projednávání poslední změny státního rozpočtu navrhli poslanci k vládnímu návrhu dvě desítky změn, v nichž navrhli změny za více než 165 miliard korun. Ačkoliv tento vládní návrh sledoval reakci na ekonomické dopady boje s koronavirem, řídili se mnozí poslanci zřejmě logikou jinou. Totiž, že když už se státní rozpočet otevřel, proč si tu a tam nějakým pozměňovacím návrhem nepřihřát vlastní politický předvolební gulášek. Ministryně financí A. Schillerová dokonce prohlásila, že kdyby uskutečnila všechny dosavadní návrhy opozice k návrhům zákonů reagujících na koronavirovou krizi, stálo by to 723 miliard korun navíc a nikoliv "jen" 500 miliard.
Proti navýšení rozpočtového schodku na zmíněných 500 miliard korun se v červnu vyslovila Národní rozpočtová rada, což je na vládě nezávislý odborný orgán, jehož hlavním posláním je vyhodnocovat, zda stát a další veřejné instituce dodržují pravidla rozpočtové odpovědnosti. Vzhledem k nejistému vývoji ekonomiky tato Rada doporučila s navýšením schodku počkat na druhou polovinu roku. Ovšem jestliže vláda měla aktuálně ve vládní rozpočtové rezervě jen cca 100 miliónů korun, tak asi nějaké odkládání o několik měsíců nepřicházelo v úvahu. Jet bez rezervy a na plný plyn znamená téměř jistý průšvih. To přece ví každý automobilista. A riskovat něco obdobného ohledně státních financí?
Ano, 500 miliard korun je bezprecedentně velká suma, ale bezprecedentní je i krize, a státy ve světě reagují stejně. Všechny si vzaly poučení z minulé velké ekonomické krize. Ta ukázala, že cestou z ní nejsou škrty, ale naopak je potřeba podporovat ekonomiku a spotřebu.
Například počátkem července německý Spolkový sněm schválil rekordní zadlužení kvůli koronaviru, a to v podobě druhé úpravy letošního státního rozpočtu. Zadlužení Německa by se tak v letošním roce mělo zvýšit o rekordních zhruba 5,8 biliónu korun. Nově schválené půjčky by měly sloužit zejména k financování opatření, která mají v příštích měsících pomoci znovu nastartovat spotřebu a hospodářský růst. Podíl německého dluhu k hrubému domácímu produktu by tak měl letos v důsledku nových půjček a slabšího výkonu ekonomiky stoupnout na více než 75 % z necelých 60 % v loňském roce. Porovnejme to s Českem, kde to letos bude po posledním navýšení rozpočtového schodku do 40 %!Německý ministr financí O. Scholz prohlásil, že vláda nebude v reakci na koronavirovou krizi šetřit a že sociální stát, který Německo touto krizí tak efektivně provádí, vláda nenaruší, naopak jej posílí. Řekla bych, že je to jistě rozumný přístup.
Ze strany KSČM požadavek na snížení rozpočtového deficitu nezazněl, ale ze strany některých jiných politických stran ano. Tedy, KSČM nerozporovala výši schodku 500 miliard korun, protože jsme přesvědčeni, že v tomto objemu budou rozpočtové výdaje smysluplně vynaloženy. Ovšem kritizovali jsme nekvalitní práci vlády, která tento návrh předložila bez argumentů a bez podrobnějšího vypoložkování. Vláda tuto výtku komunistů následně vyřešila pozměňovacím návrhem, který předložil poslanec Andrej Babiš. Tento nakonec schválený návrh snížil vládou navržený objem rozpočtové rezervy a přesunul peníze do výdajů některých kapitol. Nelze v této souvislosti nevidět, že tento Babišův pozměňovací návrh byl ze strany KSČM vynucen.
KSČM šlo o to nedostatky vládního návrhu napravit a nikoliv vše jen odmítat, jak činí některé další politické strany. Náš přístup je v ostrém rozporu s názory tzv. opozičního bloku. Jejich zásadně negativistické postoje ke všemu, co se v této zemi děje, škodí nejen státu, ale i jejich vlastním stranám. Vnímám a respektuji různorodost politických názorů, ale žádoucí je konstruktivní dialog, nikoliv nenávistné pokřikování. KSČM šlo a jde nikoliv o podporu Babiše, ale o podporu toho, co České republice přináší alespoň nějaká pozitiva. A že je to náhodou ANO? No, proč ne. Co se dá dělat, když žádný jiný politický subjekt, který by měl jenom trochu skutečného zájmu o reálné řešení problémů, zde prostě není. Myslím, že lze oprávněně říci, že skutečným stabilizátorem české politiky je dnes KSČM. A kromě toho, levicové kroky současné vlády pod vedením hnutí ANO jsou vyvolány právě tím, že je v koalici s ČSSD za tolerance KSČM, tedy pod tlakem levice, včetně radikálních požadavků. Když se změní rozložení politických sil, bude ideově nevyhraněné ANO fungovat z oportunistických důvodů zcela jinak.
