Sešli jsme se k předvolebnímu zasedání Sněmovny. Venku vrcholí babí léto, je přes třicet stupňů, ministr zdravotnictví se schoval do chytré karantény a my jednáme o programu schůze.

Já bych vás chtěl požádat o zařazení bodu, je to číslo 243, sněmovní tisk 754, který se týká penzí.

Odůvodnění. Nejdříve všeobecné. Já samozřejmě nemám takový věk, abych vám tady kázal, ale často tady vidím, že hlasujete pro věci, se kterými sami nesouhlasíte. Máme tady spoustu evropských směrnic, zbraňovou, GDPR. S vámi to v těch lavicích šije, ale nakonec z nějakého důvodu hlasujete jinak, než chcete.

Máme také tady spoustu populismu. Jeden z nich se týká našich penzistů. Je před volbami, čili někdo navrhuje dát každému tři roušky, někdo navrhuje šest, jak jsem viděl v televizi, a podle mě, já mám takový sen, aby Sněmovna jednala koncepčně a řešila věci systémově. My si myslíme jako Trikolóra, že naši důchodci si zaslouží více než jednorázový milodar před volbami, a proto jsme již asi před půlrokem navrhli zákon, to je ten, který navrhuji zařadit. Výhoda tohoto zákona je, že je to věc dlouhodobá a koncepční, je to skutečná podpora důchodců, a druhá výhoda je, že podporuje mezigenerační solidaritu rodiny.

Vy stejně dobře jako já víte, že státní finance jsou v krachu, čili je to otázka roku dvou, a nic moc lepšího než mezigenerační solidaritu tady v té republice mít nebudeme. A my jsme navrhli to, aby každý člověk, který pracuje, mohl jedno procento ze své hrubé mzdy namísto státu poslat své mamince, tatínkovi, babičce nebo dědovi. Je to snížení daní, protože daně z práce jsou v České republice jedny z nejvyšších na světě, je to podpora důchodů a je to krok správným směrem. Takže já vás žádám, abychom tento bod, který jsem teď tady zmínil, zařadili dnes po projednání toho odškodnění obětí roku 1969.

Děkuji vám všem za pozornost.