Petr Bajer k situaci podnikatelů, motivaci vstoupit do politiky, ale také o rodině, fotbalu a slovu chlapa:
"Za těch 25 let, co podnikám, jsou změny razantní a jsou vidět na každém kroku. Dříve bylo jednoduché začít podnikat, získat živnostenský list a začít pracovat. V současné době je byrokracie přímo obludná. Je nutné vyplňování milionu různých hlášení, než vůbec můžete začít pracovat. Samozřejmě, pokud si vezmete zaměstnance, tak se povinnosti násobí. Málokdo si uvědomuje, že pokud začne podnikat, musí v první řadě investovat, platit odvody, pak má teprve zakázku a teprve potom začne tvořit zisk. V současné době je prakticky nemožné začít podnikat s nulou, tak jak jsme začínali my před devatenácti lety. Vidím mnoho nástrah, kterých je rok od roku více. Já říkám, že zaměstnanci mají odbory, které je hájí, a soukromníci musí mít Soukromníky, kteří jim pomohou a budou je vždy hájit . Největším „nepřítelem“ soukromníka jsou ti, kteří produkují nové a mnohdy likvidační zákony, vyhlášky a nařízení a nekonečně zvyšují administrativní zátěž pro ty, kteří toho od státu moc nechtějí a naopak platí daně, zaměstnávají lidi a různým způsobem jsou prospěšní svému okolí.
Vzhledem ke stále se zhoršujícím podmínkám k podnikání jsem tedy vstoupil do vznikající stavovské Strany soukromníků České republiky, tedy mezi lidi, kteří hledají politickou cestu, jak ochránit soukromníky, jejich rodiny a jejich zaměstnance. Začal jsem ihned pracovat na vytvoření nejprve místní a potom krajské organizace strany. Po půl roce se organizace v Pardubickém kraji stala nejsilnější krajskou organizací v republice a je jí doposud. V roce 2010 jsem se stal místopředsedou a v roce 2013 předsedou strany. I přes velkou časovou náročnost výkonu funkce předsedy však stále žiji, podnikám a pracuji v Holicích, do hlavního města pouze často dojíždím a neztrácím kontakt s realitou a krajem tak, jako se to děje mnoha mým kolegům ve vrcholné politice.
Pro svoji náročnou práci mám oporu ve své rodině. Moje největší rodinné štěstí je zdraví rodiny, zdraví manželky a dětí. Jsem ženatý už 26 let a s manželkou si stále velmi dobře rozumíme. Náš vztah je stejný jako na začátku a veškerý volný čas trávíme spolu. Klid s rodinou nacházíme na chatě kousek od Letohradu. Tu máme již 10 let a je to naše velké hobby. Vždy hledáme chvíle na to, abychom tam zajeli a načerpali síly údržbou zahrady, cestováním nebo návštěvou památek. Velmi často chodíme v okolních lesích na houby, protože jsem vášnivý houbař, který si potrpí na velké úlovky.
Také na městském stadionu v Holicích mě můžete vidět velmi často. Před lety jsem převzal funkci předsedy fotbalového klubu, kde funguji zhruba 15 let. Máme tu devět týmů, z toho sedm mládežnických. Výchově mladých fotbalistů věnujeme maximální pozornost, protože to je to jediné co nám může pomoci udržet kvalitu fotbalu v Holicích. Trápí mě ovšem koncepce financování sportu v malých městech, která de facto nefunguje a neexistuje. Financování sportu a mládeže je závislé převážně na drobných sponzorech, právě těch OSVČ a malých podnikatelích a samozřejmě také na městech a obcích.
Jsem člověk, který vždycky splnil své slovo, i když to bylo někdy velmi těžké. Jsem také člověk, který je velmi soutěživý a rád vyhrává, věnuji tedy maximální úsilí, abychom vyhráli i v těchto volbách."
