Nejpostiženější zřejmě bude Praha, to už je vcelku jasné. Je třeba si to připustit a přestat spoléhat na to, že stát všechno zaplatí. Stát, to jsme my všichni. Žádná pomoc zvenku nepřijde. Iluze pomoci od Evropské unie vás zbavím prozrazením sladkého veřejného tajemství, že ten úžasný 750 miliard eur vysoký rozpočet EU na dalších 7 let s inkorporovaným Fondem obnovy (prý po koronaviru, ale je to daleko zamotanější), ten rozpočet má být z velké části na dluh. Jak vás to těší? Mně vůbec. V téhle složité situaci se ještě zadlužit na finančních trzích a to prostřednictvím Evropské komise, to je prostě šílenství a amatérismus.

Zrádná pavučina EU

Takže vycházejme z toho, že žádné peníze navíc nikde neseženeme. Budeme si muset poradit sami. Odhlédněme pro tuto chvíli i od faktu, že jsme po uši vrostlí do přediva od pavouka Evropské unie, protože spoléhání na její struktury a fungování se nám nevyplácí. Kdybychom na jaře čekali jako obvykle až co rozhodnou, co vymyslí (chacha) orgány EU, tak už spousta našich příbuzných nežije. Naštěstí jsme jednali sami, tedy představitelé našeho státu, ve spolupráci s úzkou skupinou zemí, V4. Takže ty můžeme brát jako relevantní partnery i teď. Jasně, žádný kamarád není stoprocentně skvělý a vždy nápomocný, ale aspoň něco. Je třeba mít se o koho opřít a s kým se rozumně poradit. 

Zahájit nová 90. léta, v tom dobrém smyslu

Tedy jsme v tom sami plus máme kolegy ze států V4. to nám poskytuje trochu větší rozmach k vzájemné obchodní výměně a sdílení informací. Ale co vnitrostátně? Mám k tomu jednu radu. Vzpomínáte si, jak se rozjelo podnikání po pádu socialismu? V 90. létech? Potřebujeme teď to samé. Aby se lidé zamysleli, kde je jaká díra na trhu, kterou by mohli svoji aktivní činností vyplnit. Když si člověk takhle každý večer na chvíli vypne všechny média a začne přemýšlet, případně pak svoje nápady probírat s kamarády, dá se leccos vymyslet. V koronavirové krizi na jaře se ukázalo, že to lidem v České republice opravdu jde.

Rychle vypnout zbytečnou regulaci

Rozdíl proti devadesátým létům je v přehnané regulaci všeho možného, což brání svobodnému podnikání. Tyto bariéry vstupu na trh bychom potřebovali, minimálně dočasně, odstranit. Chcete vědět jak? Zeptejte se Václava Klause staršího. Jistě, také se mu všechno v životě ideálně nepovedlo, ale komu z vás ano? Na nastartování ekonomiky je to ale největší specialista. Byl vyhlášen nouzový stav (platný od pondělí) a předpokládám také pak někdy bude vyhlášen stav legislativní nouze. Proč to nevyužít k předložení zákonů, které pomohou rychle nastartovat ekonomiku, i když přiškrcenou opatřeními na říjen (a možná listopad, třeba i prosinec)? Pak už ale musí začít rychlý start. Během částečné uzávěry si všechno naplánovat, zjistit, a pak už jen jednat. Začátek roku, nebo nejpozději začátek jara, je přesně nejlepší čas, kdy začít něco nového.

Jak při čekání na chytrý nápad z Bruselu neumřít hlady

Bylo by skvělé, kdyby ministerstva a státní úřady přestaly jednat zkostnatěle a obávat se, co tomu kdo řekne? Co nám na to poví EU? Když budeme stále čekat, až co vymyslí EU, tak to tu mezitím umřeme hlady. Z Bruselu už dlouhá léta nic chytrého nevypadlo. Nedělejme si naděje, že se to v blízké době změní. Takže jednejme a přemýšlejme sami. Pracovní skupiny mezi ministerstvy, kde se přemýšlí nahlas (i když třeba dočasně přes konferenční hovory), výměna nápadů přes maily, diskuse s těmi nejchytřejšími napřímo. To je ta cesta.

Potřebujeme myšlenkový restart - náznak řešení pro Prahu

Nemůžu vymyslet řešení pro celou Českou republiku, ale aspoň se pokusím o konkrétní návrhy. V Praze zcela jistě zanikne hodně pracovních míst navázaných na turistiku alkoholového typy (někdo tomu říká "chlastací" turistika), současně s ní však skončila i trochu kultivovanější asijská turistika, která dočasně nahradila turistiku z rusky mluvících zemí. Během pár let se to třikrát proměnilo. Domácí turistika ji tolik nenahradila. Bude tedy třeba hledat využití ubytovacích kapacit a na to navázaných pracovníků. Nabízí se krásné řešení - vždyť jsou to domy. V těch domech může bydlet někdo na stálo, v centru to i může být za o něco vyšší ceny (když vám už před domem nebude dunět hudba z barů a nametení turisté kouřit do oken). Takové domy by mohly mít veškerý servis, klidně domovní službu, nadstandardní vybavení. Prostě něco zajímavého, krásného, pohodlného. Když bude v klidném centru dobrá bezpečnost a parky budou dál udržované, co tomu vytknout. Snad jen dořešit nějaké ty školy, školky. V blízkosti pak začnou přirozeně zase vznikat krámky pro běžné obyvatele, pekárny, různé obchody, restaurace s nepřemrštěnými cenami (a ty současné, rozumné se udrží). Prostě klasické centrum města, které Praha měla, než se stalo noclehárnou pro turisty.  

Co jiné části republiky ?

V ostatních částech republiky také může docházet k různým výpadkům, sektorové nezaměstnanosti. Tady je to také hodně na odpovědnosti jednotlivých krajů, a aby třeba dávali podněty vládě, přicházely s legislativní iniciativou vůči Poslanecké sněmovně. Každý kraj by si měl velmi podrobně rozebrat, kde má největší nezaměstnanost nebo kde právě vzniká a tam napřít své úsilí. Podpořit místní podnikatele, zajistit vhodné dopravní spojení - autobusy, vlaky, silnice, to je klíčové. Druhá možnost je podpořit podnikání nezávislé na místu vykonávání - což požaduje dobré připojení na internet. K tomu bude potřeba důkladná práce jednotlivých obcí, ale kraje by jim měly nabídnout pomocnou ruku, spolupráci odborníků, protože malé obce nemusí umět všechno, mají často omezené lidské i finanční zdroje a hodí se jim už vyzkoušené postupy. 

Nové sektory podnikání

Hodně se v posledním roce rozjely internetové obchody, což zase může udržet prodejny, které mají pokles zisku. Líbí se mi třeba koncept Zásilkovny. Rozhodně je lepší, když vám balíček vydá živá osoba než si jej vyzvednout z nějaké anonymní přihrádky, to pracovní místa neudrží. Evidentní nárůst zažívá průmysl zdravotnický a zdravotních prostředků a pomůcek. Tam bychom se mohli v budoucnu více orientovat, i třeba pro prodej na jiných trzích. Ukázalo se, že naši lidé opravdu umí něco v té oblasti vymyslet a je třeba si uvědomit, že stárnutí evropské populace může být z tohoto hlediska velkým novým trhem. Výrobky pro seniory, ale i pro mladší lidi, kteří mají nějaký zdravotní problém nebo mu chtějí předejít (od tlakoměrů po zdravotní obuv). To je přesně oblast s vysokou přidanou hodnotou. Nemusí být na škodu motivovat mládež k výběru oborů, které pak budou mít takové pracovní uplatnění.

A co mládež?

Ta se rychle přizpůsobila výuce přes internet, daleko rychleji než mnozí učitelé. Je možné toho využít. Ale také přehodnotit systém vzdělávání jako celek, bez toho se neobejdeme. Nastavit pořádné osnovy, porovnání mezi školami, dohlédnout na to, že na školách nepřevažují předměty na vymývání mozku (a že jich není málo) a rozvinout technické dovednosti dětí. Pro tohle náročné století potřebujeme, aby nastupující generace nabyla hloupější a nevzdělanější než ty předchozí. Zatím to tak bohužel vypadá, ale dá se to ještě napravit. Pěstujme také v dětech lásku k práci a úctu k povinnostem. To se v posledních letech zanedbalo. Ještě není pozdě vrátit vše do správných kolejí a tím zajistit přežití našeho národa v 21. století. To dáme!