Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych tuto obecnou rozpravu využil ke krátké řeči na závěr mého pobývání mezi vámi, řeči, která možná tak trošku naváže na brilantní řeč našeho pana předsedy.
Byl jsem mezi vámi rád, a to velmi. Bylo mi ctí a potěšením se s vámi setkávat. Mnozí jste pro mě byli velkou inspirací, neřku-li vzorem. Za to vám srdečně, a to velmi, děkuji.
Děkuji také, že jste zde v Senátu vytvářeli prostředí naplněné respektem, vzájemnou úctou i humorem, které nám může kdejaká ústavní instituce závidět. Díky. Děkuji také celému realizačnímu týmu Senátu, úřednicím, úředníkům, řidičům, uklízečkám, za jejich skvělý servis, i policistům, kteří Senát hlídali, aby nám nebyl ukradený. Zvláštní poděkování, podobně jako ve filmových titulcích, pak patří třem ženám, které o mě pečovaly s láskou a dobrotivostí, aby mi nic nescházelo a žil si tady jako v bavlnce. To jest vážené paní tajemnici výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, Janě Hauserové, vážené asistentce téhož výboru, bowlingové přebornici Haně Borodáčové, a vážené tajemnici senátorského klubu KDU-ČSL a Nezávislých Petře Plechové. Dále pak děkuji, toto poděkování už směřuji, zdá se, k nejvyššímu, za takřka metafyzický rozměr, který jsem v politickém prostředí nazřel a který je vyjádřen oním známým „uvědom si, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš“. Není totiž nic pomíjivějšího než politická moc a sláva. A tak jsem si tady natrénoval vlastní smrt. Úderem nedělní půlnoci z 18. na 19. říjen ze mě bude mrtvý muž.
Na závěr svého téměř již zpráchnivělého projevu bych vám popřál, abyste i nadále setrvali v onom pevném, zásadovém postoji ke všemu, co je dobré, spravedlivé a chvályhodné, jak jste činili doposud, a nenechali se zlomit. V tomto ohledu, a to už je ten nejúplnější závěr, zde nechám zaznít slova krále českého undergroundu Ivana Martina Magora Jirouse. Jakmile je totiž učiněn první ústupek ať pod pokryteckou omluvou nebo poctivým dojmem, že na tom nezáleží, je ztraceno vše. Jakmile položí ďábel, který dnes mluví ústy establishmentu, první podmínku, přistřihněte si vlasy, jenom tak trochu, a budete moci hrát, je třeba říct ne. Jakmile ďábel, který dnes mluví ústy establishmentu, řekne, změňte si název a budete moci hrát dál to, co hrajete, je třeba říci, ne, nebudeme tedy hrát. Takže drazí přátelé, už naposledy, děkuji za pozornost. (Potlesk.)
