Vážený pane premiére, vážený pane ministře,

ještě jednou Vám blahopřeji k Vašemu jmenování. Dnes jsem přijal rezignaci Vašeho předchůdce, pana profesora Romana Prymuly, abych Vás mohl jmenovat ministrem zdravotnictví.

Před dvěma dny jsme spolu měli velmi zajímavou diskuzi, kde jsem se ptal na Vaši medicínskou specializaci v souvislosti s koronavirovou epidemií nebo na Vaše manažerské zkušenosti, ale co bylo nejdůležitější, byla diskuze, kterou svým způsobem inspiroval docent Svoboda, který prohlásil, že Váš příchod na Ministerstvo zdravotnictví je jakýsi skok do rozbouřené řeky rovnající se téměř politické sebevraždě. Já bych nebyl tak příkrý, zázraky se dějí, a kromě toho jsem Vám sám říkal, že na rozdíl od útěšné komunity zkoumající například hemofilii je politika nesmírně krutá záležitost a že politik, kterým je ministr, je vystaven útokům, které si vědec ani nedokáže představit. Dokonce jsem Vám říkal, že přecházíte z parku do džungle. Nicméně obdivuji Vaši odvahu a oceňuji ji. Vážím si též toho, že jste se rozhodl pana profesora Prymulu jmenovat svým spolupracovníkem v boji proti epidemii, protože zde nerozhodují tituly ani funkce, ale upřímná snaha tuto epidemii potlačit.

Když jsem Vám teď, milý pane ministře, dal několik přátelských rad, dovolte mi, abych Vám dal i radu poslední. Nechoďte na Vyšehrad, je tam nebezpečno.